Po víkendové pauze Vás čeká jeden článek zase ohledně téma těhotenství. V pátek jsem totiž byla na dalším vyšetření u svého gynekologa a dozvěděla jsem se, co mě zajímavého čeká a nemine, tudíž se o to s Vámi ráda podělím, pokud Vás to taky zajímá. Přece jen, za poslední dny se toho dost stalo a v tomhle ohledu mám o čem psát, tudíž pojďme na to!
Co se děje v 16. týdnu?
Nebudu vás tady unavovat nějakými detailními fakty, co se děje s plodem a s tělem maminky. Jen ve zkrácené verzi - 16. týden (tedy už druhý trimestr těhotenství) je už na mamince docela znát. Bříško roste, dítě se začíná aktivně hýbat, i když to maminka často ani nemusí poznat (prvorodičky to poznají třeba až po 20. týdnu). Miminko měří něco málo přes deset centimetrů, teď se mu zrovna zpevňují kosti a dokonce už takhle brzy může začít v bříšku i škytat! (Divný co?) :)
Budoucí mamince už se mohou pomalu objevovat strie, pigmentové skvrny, mohou se i tady v tom období hodně měnit chutě na různá jídla. Většinou ty první nevolnosti a žaludeční problémy jsou už pryč.
Jak je to se mnou?
Když mě potkáte na ulici, v kabátu by rozhodně nikdo neřekl, že jsem v jiném stavu a už vůbec ne ve 4. měsíci. Když mám na sobě upnuté tričko, bříško už je dost poznat. Popravdě se zatím necítím nijak "obrovská", to třeba s rostoucím břichem ještě přijde. Co mi vadí jsou určitě prsa, která se mi strašně zvětšila, až je mi to nepříjemné. Od přírody mám plnější prsa, většinou C nebo D košíčky. Teď se mi ale o takovou velikost - dvě zvětšily, je to hodně znát. Bolí mě víc záda, hodně oblečení a podprsenek mi už není a zkrátka - necítím se kvůli tomu úplně ve své kůži. Hodně maminek, hlavně ty, které měly vždy malá prsa, si tohle období chválí, ale u mě to je prostě spíš na obtíž a když si ještě představím, že po porodu budou kvůli kojení a mléku ještě větší - no, to bude radost.
Špatně už mi vůbec není, tedy - není mi špatně, když pořád jím. Stačí mi dvě hodiny bez nějaké dobrůtky či teplého jídla a už se mi zvedá žaludek a musím mu domlouvat. Na tohle myslím 24 hodin denně, protože kamkoliv jdu na delší dobu, zkrátka u sebe musím mít něco k jídlu. Rozhodně co se týče žaludku ale je tohle období lepší než začátek, kdy mi bylo permanentně špatně.
Moje výchozí váha byla asi 58 kg. Při posledním vážení jsem už měla 64, což je podle "chytrých grafů" naprosto průměrné nabírání váhy v těhotenství. Tudíž nic nenamítám!
U doktora
V pátek jsem byla na druhém screeningu. Sestřička mi vzala krev, dala jsem jí moč, změřili mi tlak a zvážila jsem se. Paní doktorka mě prohlédla ne ultrazvukem ale klasickým vyšetřením. To mě hodně mrzelo, protože v 16. týdnu, když se dítě dobře na ultrazvuku natočí, už se může rozpoznat pohlaví! Tudíž už bych teoreticky mohla vědět, jestli čekáme holčičku nebo kluka! No nic, musím počkat na další ultrazvuk...
Výsledky vyšetření budou příští týden. Krev se bere kvůli různým anomáliím, spolehlivost je kolem 70% a je to kvůli různým genetickým a vývojovým vadám, Downovu syndromu apod. věcem. Pokud by něco nevyšlo tak, jak vyjít má, musela bych ještě na různá vyšetření, aby se výsledky potvrdily nebo vyvrátily. Každopádně doufám, že vše půjde v pohodě, znáte to.
Jo a nesmím zapomenout! Při návštěvě doktora jsem dostala spoustu dárečků. Box v kterém byly různé těhotenské časopisy, čaje, malinkaté ponožky, vzorky pracích prášků a aviváží pro novorozence a děti. Zkrátka - je hezké, že si někdo takhle vzpomene - obzvlášť u doktora.
Mini ponožtičky
"Máš strach z porodu?"
Otázka, kterou mi klade spousta lidí je právě, zda se bojím porodu, jestli bych chtěla rodit normálně - přirozeně nebo císařským řezem.
Za prvé - fakt dobrovolně nechci jít císařem. Je to operace, zákrok, zůstane jizva, proč do toho jít, když člověk nemusí. Stejně si žena (pokud jde vše podle plánu) vybrat nemůže, navíc mě je 24 let, fyziologicky je porod nejlehčí právě v tomhle období, narozdíl od žen, které poprvé rodí třeba po třicítce.
Jasně, že se bojím, protože i když jsem studovala zdravotnickou školu, i když jsem o tom strašně moc načetla a hrozně moc viděla, je to něco cizího a může se hodně stát. Bojím se bolesti, ale víc se bojím toho, že něco nepůjde tak, jak jít má. Ale věřím v naše doktory a porodníky, tudíž jsem klidnější (opovažte se mi psát něco o nespolehlivých doktorech! to se těhotným nedělá!) a prostě mi nezbývá nic jiného než věřit ve vlastní tělo, přírodu a dítě, protože - co jiného? Prošla si tím každá maminka a kdyby to bylo skutečně tak hrozitánsky příšerné, proč by některé ženy měly dvě, dokonce i tři děti? Jasně, bude to bolet, může to být dlouhý, ale přežiju to a budu mít krásné a zdravé dítě - to za to prostě stojí :)
Jinak jsem už vyfotila svoje bříško v 16. týdnu. Fotka je pořizovaná dnes ráno (2.2), takže můžete posoudit jak moc už je to znát. Já bych řekla, že dost, ale ještě je co dohánět :)
Evča | 9. února 2015 v 17:53 | 
Krásny článok! Gratulujem inak k ďieťatku :3...verím s tebou že všetko pôjde ako má a aj ty aj bábätko budete zdravé :)...a bruško už rastie :33