Chci, aby se mnou byl partner u porodu?

10. března 2015 v 10:49 | Mersmerize |  Z deníku budoucí maminky
Dneska si dáme po delší době čistě povídací téma bez fotek a nějakých těch zážitků z rubriky Z deníku budoucí maminky a budeme se zaobírat tématem porodu. Chodí mi totiž dost e-mailů a dotazů na téma, jak já vidím porod, jak bych chtěla aby to probíhalo a jestli třeba patřím k těm maminkám, které nutně potřebují a chtějí mít partnera/manžela u porodu.

Jedná se o docela dlouhé a hodně, hodně povídací téma, tak se pohodlně posaďte, uvařte si třeba čaj nebo kávu a jdem na to!



Jak je to v dnešní době?

Podle toho, co čtu v různých diskuzích, mít partnera u porodu patří k těm normálnějším a běžnějším věcem. Porodnice už bez problému partnera uvítají a nemusí se za něj připlácet. Navíc často už lékaři, porodní asistentky a sestřičky s partnerem vyloženě počítají, takže mu často i dají tu možnost si dítě hned pochovat nebo přestřihnout pupeční šňůru novorozence.

Mě konkrétně zaujala třeba TAHLE diskuze, kde je strašně moc názorů (ať už normálních či naprosto zcestných) a zkušeností, jak to probíhalo u té a té maminky, jak to vzali tatínci a jestli z toho nebyly nějaké problémy.

Upřímně - často mi přijde, že v dnešní době, se to považuje až moc za tu samozřejmost. Má žena partnera? Ano! Tudíž se počítá s tím, že on u porodu bude. A když ona řekne, že ho tam nechce, nebo že on tam nechce, přichází otázky: "A to jako proč? Vždyť je to normální!"

Ženy vnímají porod jinak

I když je dneska hrozně moc snahy o to, aby si ženy a muži byly rovni, aby měli stejné příležitosti a stejné VŠECHNO, vždycky tu mezi námi rozdíly budou. A hlavně ty fyzické. Ženě v těhotenství a při porodu se totiž neuvěřitelně mění poměry a množství vylučovaných hormonů v těle.

Nevím jak Vás, ale nás ve škole vždycky učili, že porod je pro ženu neuvěřitelně bolestivá a traumatická záležitost. A to není myšleno špatně. Vezměte si, že se tím relativně malým otvorem musí protáhnout něco, co má skoro i 50 centimetrů a víc a váží to i čtyři kila! No, určitě nic příjemného to nebude. Je to zázrak stvoření, je úžasné, že to takhle funguje a je to dar mít dítě - na druhou stranu, nebudeme si lhát, není to to samé jako ležet si u moře a popíjet jeden drink za druhým.

A příroda to zařídila hodně chytře. U každé ženy se totiž vylučují hormony (např. oxytocin, estrogen, progesteron) a tyhle hormony zajišťují kontrakce a to, aby to šlo vše hladce. A hlavně to, aby to zpětně pro ženu nebylo takové trauma. Uvádí se totiž, že porod je pro ženu "změněný stav vědomí". Hodně žen zpětně často nemůže říct všechny detaily a je to jako by spíš popisovala sen nebo vyprávění někoho jiného. Samozřejmě to tak není u všech, ale postupem času už hodně maminek na tu bolest zapomene a vidí jen ty samé skvělé věci - jako je například úžasné a zdravé dítě. Proč? Logicky - pokud by ženy měly pořád v hlavě tu bolest a ty zvláštní pocity, kolik z nás by dobrovolně šlo do dalšího dítěte? Zkrátka, příroda to zařídila!

A jsme u toho - muži tyhle hormony nemají, muži to vnímají jako každou jinou událost. Vidí sice zdravé a úžasné dítě, ale často mají pořád v hlavě tu strašnou bolest a muka partnerky. Je to pro ně často něco jiného než pro nás. A na tom není nic špatného.

Nikdy nenutit!

A tím vůbec nechci říct, že chlap u porodu je špatná věc, to si nemyslím! Jen je potřeba zvážit, jestli to zvládne, jestli to pro něj nebude spíš na škodu (a pro ten vztah) a jestli do toho jde skutečně dobrovolně. Je totiž fakt krásný, když partner řekne, že do toho chce jít, chce být partnerce a dítěti na blízku a cítí se zodpovědný - to je prostě super a pokud vědí, do čeho jdou, proč jim to neumožnit?

Na druhou stranu znám i hodně mužů, kteří šli k porodu jen kvůli "nátlaku" buď okolí, nebo své partnerky. Často tam jdou, jen aby se na ně okolí netvářilo divně, protože dneska je to většinou normální, být u porodu! To je pak špatně a z toho důvodu je určitě chyba u porodu být.

Zkrátka je podle mě důležitý brát to subjektivně podle konkrétního páru a lidí.

Jak je to u nás, chci aby se mnou partner byl u porodu?

Já sama nijak extra neprahnu potom, aby se mnou byl Zdenda nutně na porodním sále. Chci, aby byl poblíž, určitě chci, aby byl v porodnici, ale že by musel vidět všechno, taková představa mě úplně neláká. Porod já osobně beru jako hodně ženskou a osobní věc. Navíc, on je ten můj partner strašně hodný, kdybych mu řekla "Chci, abys tam se mnou byl", tak mám jistotu, že neodmítne a půjde. JENŽE! To, jak je hrozně hodný a empatický a citlivý má i svoje nevýhody. Bojím se, že by plašil víc než já, že by ho mrzelo, že částečně kvůli němu trpím a že by mě neuklidňoval, ale já bych musela uklidňovat jeho, že jsem v pohodě a je to všechno ok (na to při porodu fakt mít nebudu!) - neříkám, že vím, že se to stane, ale je to jedna z věcí, z které mám trošku strach.

Na druhou stranu ho taky nechci vynechat. On sám chce se mnou být a chce být s naším dítětem hned jak se narodí, co nejdříve to bude. Proto jsme se dohodli zatím tak, že se mnou bude u té první doby porodní a na tu druhou - samotný porod, počká venku.

Nevím, jak moc teorii porodu ovládáte - v rychlosti - má několik fází - ta první porodní doba je ta, kdy se žena otevírá, má po určité době kontrakce, takže prodýchává, chodí, snaží se to vydržet. Tahle doba může trvat pár minut, ale i několik hodin. A to bych moc chtěla, aby u mě byl nablízku, nechci prostě být sama. Druhá doba porodní je ta, kdy už je žena dostatečně otevřená a přichází čas dítě vytlačit. To je taková ta ne moc estetická strana a na tu už bych chtěla být "sama". Zkrátka mi to přijde lepší a pohodlnější.

Jak se na to tváří ostatní?

Docela mě pobavil názor jednoho našeho kamaráda, kterému se nedávno narodila holčička. Když jsme s ním byli venku, řekl nejdřív něco ve smyslu: "No, on ten porod tak hroznej nebyl..." (Musela jsem se ho zeptat, jestli to odrodil za svojí přítelkyni, když to tak sebejistě říká :D).

A pak mi řekl, že jsem hloupá, když nechci, aby tam Zdenda celou dobu byl, protože je to přece strašně SUPER!

Přesně z těhle lidí mám strach. Myslím, že každý by si to měl zařídit podle sebe. To, že se to jednomu chlapovi zdá super, neznamená že všichni jsou stejní a že každý porod je stejný a bude se to zdát super i jim. To, že nějaká maminka chce, aby s ní byl partner celou dobu, je taky hrozně specifické a záleží jen a jen na ní a na daném člověku.

Já neodsuzuju partnery na porodních sálech. Je hrozně fajn, když na ženu myslí a snaží se jí podržet a dodat trochu té podpory. Na druhou stranu by to nemělo být nucenou tradicí, nemělo by se to "stádovat" a říkat, že když partner u porodu není nebo nechce být, že je to špatně.



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 P. P. | Web | 10. března 2015 v 11:07 | Reagovat

Sice mám ještě dost času na řešení tohoto dilema, ale zatím jsem toho názoru, že je to jen na ženě, pokud si přeje mít partnera u porodu... Souhlasím s tím mít jej u sebe při první době porodní, to je, myslím, jasná věc, u té druhé doby je to ale individuální. Přesto si zatím myslím, že by měl být svědkem narození svého dítěte, když má možnost. Dříve chlapi ani do porodnice nesměli...
Nicméně rodiče mi pořád vypráví historku o tom, jaké to bylo štěstí, že taťka byl u sestřina zrození. Celých devět měsíců mi říkali, že budu mít brášku a všichni tomu věřili, aniž by si nechali říct pohlaví. Když se potom narodila holčička, nikdo tomu nechtěl věřit a prý že kdyby to taťka neviděl na vlastní oči, neuvěřil by :D

2 Mersmerize Mersmerize | Web | 10. března 2015 v 11:13 | Reagovat

[1]: "Vyměnili nám dítě!" :D Ono to třeba nakonec u nás dopadne jinak, člověk nikdy neví:) Ale já jsem zatím rozhodnutá takhle a uvidí se, pořád je ještě možnost, že půjdu císařem kvůli zdravotnímu stavu, i když bych teda nechtěla, ale tak - prostě se uvidí :) My si pořád děláme srandu, že když nám teď v pondělí řeknou, že to bude kluk, tak Zdenda nebude u porodu, ale bude na novorozeneckým a bude tam vytipovávat nějakou holčičku kterou unesem :D

3 Peggie Peggie | 10. března 2015 v 17:28 | Reagovat

Švagrová je teď v osmém měsíci, takže to má už za pár :-) Taky řešili tohle dilema - brácha se do toho, aby viděl "úplně všechno", ze začátku moc nehrnul, ale jak přišli všechny ty ultrazvuky a prohlídky, na kterých mohl být i on, řekl, že toho všeho chce být součástí ;-) myslím, že tohle se dost mění v průběhu těhotenství a když je třeba budoucí maminka nejistá nebo citlivá, je určitě dobré, když tam s ní partner/manžel je.
Na druhou stranu mi to maličko přijde, jako by se mnou šel partner na prohlídku na gynekologii a taky se na všechno koukal, takže těžko říct :D

4 Mersmerize Mersmerize | Web | 10. března 2015 v 17:54 | Reagovat

[3]: Taky si myslím, že časem se ten přístup může změnit :)

S tím, že uvidí vše, to zas myslím spíš esteticky nejenom, ale může to být i trošku traumatické. Přeci jen - gynekologická prohlídka není tak podobná porodu a stejně vidí všechno při sexu, že jo :) Spíš jsem myslela porod placenty, šití a celkově množství krve - na to chlapi často nejsou ready:)

5 pipinamonika pipinamonika | 11. března 2015 v 14:12 | Reagovat

Svoje první dítě jsem měla v necelých 23 letech, přípravu na porod jsem neřešila, mladá hlouhá holka, přítel a otec dítěte byl u porodu, měla jsem v něm velikou oporu, skákal kolem mě, vše nosil, držel, vodu pouštěl, prostě asistent na 1. Protože jsem měla porod delší, byla jsem už psychicky a fyzicky vyčerpaná, poslední 2 hodiny jsem mezi vztahy usínala, při vlastním porodu stál u mě a držel za ruku,hladil po vlasech, sice na mě zařval, "já Ti říkám zatlač!", ale i to mi pomohlo sebrat poslední síly a udělala to, stříhání pupeční sňůry se bál, nicméně zvládl. Pak nám malou ukázali, táta plakal jak želva, dělala jsem, že to nevidím a pak už jsem jen viděla, jak se z kluka stává chlap, sebe odsunul, na prvním místě najednou byl ten uzlíček s tak malinkými prstíčky, pak žena, která zvládla ten uzlíček odnosit, přivést na svět, další následovala starost o dům kam nás přivéde a finance, aby se o nás všechny dokázal postarat. Dnes má malá 7 let, otec ji miluje nejvíce na světě a my plánujeme další miminko, o účasti při porodu nebudeme ani mluvit, je to zážitek pro oba a muž si uvědomí co to je přivést dítě na svět a už ho nezkolí jen rýmička :-).

Původně chlap taky nechtěl jít, že uvidí vše, ale neviděl, stál u hlavy a jak mu dali malou, viděl jen ji, zbytek nevnímal a hlavně je tam personál co se motá okolo Vás, takže ani moc vidět nelze. Potom hrozném vypětí sil je Vám to vcelku fuk, hlavně ať už spíte :-)

6 Alča Alča | E-mail | 11. března 2015 v 17:45 | Reagovat

Pamatuji jak jsme spolu s přítelem byli sotva 2 týdny a bavili se o porodu.. Říkal, že až se mu bude tlačit dítě na svět, chtěl by u toho být a kdybych to náhodou byla já, byl by mi oporou a koukal by na mě s respektem, protože si nedokáže představit tu bolest (posílala jsem mu tenkrát video jak nějací 2 moderátoři byli připojeni na přístroj co jim imitoval kontrakce).Po necelých 2 letech to dodržel, když jsem v lednu rodila, byl u mě, drtila se mu ruku :D a měla sto chutí ho praštit když říkal že už to bude a ono nic :D ale jo, byla jsem ráda že tam byl :) ale záleží to na chlapovi jestli tam chce být ;) jestli chceš sebe i jeho připravit na to ak to u porodu vypadá, koukni na youtube, zadej "give birth" nebo "giving birth", ne že bych tě chtěla děsit, ale takhle zjistíš, co tě čeká :)

7 Mersmerize Mersmerize | Web | 11. března 2015 v 17:49 | Reagovat

[5]: Krásná zkušenost a moc závidím, snad to půjde podobně dobře i u nás :) A je mi jasný, že v tu chvíli mně to třeba bude jedno, hlavně aby to už bylo za mnou :)

[6]: Určitě, záleží to na něm a na rodičce jestli ho tam chce. Já bych partnera nikdy nenutila, zkrátka porod pořád beru ještě trochu "starou školou", že je to věc žen a chlapi by měli čekat venku :D Ale je to strašně super, když se dostane takhle ženě podpory a ví, že na to není sama :)

Jo, vím do čeho jdu (bohužel:D). Mám vystudovaný zdravotnický obor, takže různých videí a i vlastních zkušeností mám docela dost, možná lepší nevědět do čeho jdu :D

8 Reach-goal Reach-goal | E-mail | Web | 11. března 2015 v 19:35 | Reagovat

Já nevím, na jednu stranu chápu, že ho u sebe nechceš mít celou dobu, přece jenom porod celkem intimní záležitost.. Sice tuhe otázku ještě asi dlouho řešit nebudu, ale já bych svého partnera asi u porodu chtěla :) přece jenom mít vedle sebe někoho, kdo nás drží za ruku a prožívá to s námi.. Já se teda totiž porodu tak trošku bojím :D

9 Nicole Nicole | E-mail | Web | 12. března 2015 v 11:37 | Reagovat

Právě jsme se s holkama při nedávném "dýchánku" bavily o bolesti při porodu a o tom, že na to ta žena "zapomene". Její přítel pochází ze sedmi dětí, ona je jedináček. Prý ji mamka rodila 2 dny a byl to pro ni tak hrozný zážitek, že se zařekla, že druhé dítě už nechce.
Kdybych si osobně já měla vybrat, zda bych partnera u porodu chtěla, či nikoliv (a že se o tom přemýšlí těžko, zvlášť, když dítě ještě několik let určitě nechci), asi bych to vyřešila jako ty. Už jsem z hodně stran slyšela, že muž po tom, že byl u porodu jako takového, tu ženu začal vnímat jinak. Dával si za vinu to, že jí způsobil tu bolest. Už ji nevnímal jako ženu, která ho přitahuje. Následně si našel milenku ... Nějak se tomu i říká, ale teď si nemůžu vzpomenout.
Držím ti palce ať to všechno zvládneš-zvládnete :)

10 Mersmerize Mersmerize | Web | 12. března 2015 v 11:49 | Reagovat

[8]: Já se taky bála a taky se bojím (i když ne nijak strašně), ale beru to třeba jako návštěvu zubaře - zkrátka to budu mít za sebou a zpětně se to snad tak hrozné zdát nebude:D

[9]: Myslím, že Madonnin komplex se tomu říká. Že chlap přestane tu ženu vidět jako milenku, ale jako matku - v tom partnerském a sexuálním životě. Taky jsem o tom dost slyšela - určitě si nemyslím že to potká všechny (viz ty krásné komenty a zkušenosti výše), ale zkrátka - nevím, trošku mě to děsí :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama