Dítě jen v dlouhodobém vztahu?

2. března 2015 v 11:16 | Mersmerize |  Z deníku budoucí maminky
Hezké pondělní dopoledne všem! Dnes Vás čeká pořádná nálož článků. Nevím totiž, jestli jste si toho všimli, ale já mám prostě největší chuť psát začátkem týdne a o víkendu už tomu moc nedávám. Zkrátka jsem ten pondělní a úterní typ a to bych mohla psát od rána do večera, proto se můžete teď těšit určitě na dva články z rubriky Budoucí maminky, protože jsem ve 20. týdnu, takže zas mám nějaké nové informace a pak taky na nějakou tu kosmetiku a dávala jsem dokonce dohromady i článek o blogu a psaní, tak doufám, že se Vám trefím do noty!

Jinak o čem tohle bude? Hodně lidí tady v komentářích, na facebooku či asku se mě ptá, jak jsem s přítelem dlouho a jak jsme se tvářili na to, že už čekáme potomka. Ono totiž vždy nejvíc lidí zaujme, když řeknu, že s přítelem zas tak dlouho nejsem a ptají se mě, jestli se nebojím toho, že dítě po tak krátké době ten vztah nevydrží a prostě na to všechno zůstanu sama...



Jsme na tom takhle...

... a já se těmhle otázkám vůbec nedivím. Už v hodně článcích jsem psala, že lidskou zvědavost chápu, že mi nevadí, když se ptáte na věci, které Vám třeba už mohou přijít osobní nebo prostě by Vám na ně nikdo jiný neodpověděl. To, že bloguju už pět let mi v tomhle směru dalo určitý nadhled a když čtu cizí blogy, taky mě občas napadají otázky, které se týkají autorova soukromí - zvědavost je podle mě normální a když se mě něco dotkne nebo na to nebudu chtít odpovídat, tak na to prostě neodpovím. Toť asi takhle k začátku.

Teď u ale k samotnému tématu. S mým přítelem jsme aktuálně necelý rok. Před ním jsem měla šestiletý vztah, kdy už jsme samozřejmě o plánování rodiny a celkově o budoucnosti taky mluvili, ale protože jsme spolu byli už někdy od 17 let, šlo to prostě pomaleji. Tudíž můžu s klidem říct, že nejsem typ holky, která by měla jen krátké vztahy, znám to z obou konců.

Jenom rok?

To je asi první věc, nad kterou se nejvíc lidí pozastaví: "Vy jste spolu jenom rok a už čekáte dítě?" Nutno říct, že je to necelý rok a teď už jsem v pátém měsíci, tudíž jsem otěhotněla někdy po půl roce našeho vztahu. A ano, kdokoliv něco namítne, má pravdu - je to brzo. Na druhou stranu - s mým současným přítelem se známe už x let, kvůli tomu, že jeho maminka je nejlepší kamarádka mojí rodiny (maminky, tetičky) a tudíž ve vztahu jsme sice krátce, ale jako lidi se známe mnohem delší dobu.

To je asi ten hlavní rozdíl, kvůli kterému mi nevadí, že jsem otěhotněla tak brzy. Kdybych byla ve vztahu s někým, koho jsem předtím vůbec, ale vůbec neznala, půl roku mi na poznávání člověka přijde málo. Pokud jsou ale lidé před tím kamarádi, už to není takový problém, i když se nedivím, že je to na někoho pořád málo, samozřejmě.

Jsem v tomhle pesimista?

A další věc je ta, že přicházejí otázky typu, zda se bojím, že zůstanu na dítě sama. Jasně, že se bojím - nevím to jistě, ale myslím že se bojí skoro každá budoucí maminka, že se v budoucnu s jejich partnerem a vztahem něco stane a ony zůstanou samy. Je to podle mě naprosto přirozené a normální.

Nevím, jestli jsem v tomhle pesimista (nevím, ani jak to nazvat), ale v mém okolí bylo hrozně moc dlouhých - mnoholetých vztahů a moc jich nevydrželo. Například můj tatínek se skoro po dvaceti letech rozvedl se svojí druhou manželkou, já se po šesti letech rozešla s Tomášem apod. Prostě - nemyslím si, že když jste s člověkem déle, dává vám to tu jistotu, že s vámi zůstane napořád.

Na závěr...

Rozhodnout se ve vztahu, kdy je vhodné mít dítě je na obou partnerech s tím, že hlavní břímě je vždycky podle mě na matce, protože ona to dítě musí porodit a i když se se vztahem něco stane, v 99% se ona dál o miminko bude starat. A je na každém páru, kdy už se cítí na to být rodiči, protože zatímco někdo už plánuje rodinu ve dvaceti, někdo ani ve třiceti se na to pořádně necítí a není na tom nic špatného.

Opět zastávám názor, že je to každého věc, neměli bychom lidi soudit, pokud víme že se o dítě dokáží postarat. Nezlobím se, když se někdo diví, že jsem si po roce pořídila miminko s "novým" přítelem, ale občas mě prostě zamrzí, když mě lidi kvůli tomu odsuzují. Znáte to :)

Po jaké době je podle tebe vztah zralý na to pořídit si dítě?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik je ti let?

10 nebo méně 2.2% (10)
11 - 14 let 20.6% (94)
15 - 18 let 40.4% (184)
18 - 23 let 29.6% (135)
23 a více 7.2% (33)

Komentáře

1 zRzQa zRzQa | Web | 2. března 2015 v 17:07 | Reagovat

No já bych to chtěla asi ideálně takto . dostuduji gympl, pujdu na vysokou školu, v 24letech výjdu z VŠ, pak si najdu práci ať mám jistotu nějakého příjmu a něco malinko si už vydělám a třeba v 26letech (nejdřív) mít první mimčo.

Samozřejmě o tom přemýšlím už teď, ale to spíš proto, že jsem do malých dětiček blázen a už se prostě jen těším, až jednou budu mít za pár let taky mimčo. Ale vím, že teď by to určitě nebyla příliš vhodná doba, jelikož ještě studuji a teprve příští rok maturuji. Takže ideálně něco vystudovat, aspon 2-3roky pracovat a pak mimčo :) Teď je mi 18let.

Rozhodně ale nikoho neodsuzuji. Je to skutečně každého věc a naopak držím mladým maminkám palce. kamarádka otěhotněla v 16 (16,5) letech, v 17letech se jí narodily dvojčata - dva zdraví krásní kluci. Teď jí bylo nedávno 19let a přítel jí požádal o ruku. A držím jim palce. Stejně jako tobě! A moc jsem zvědavá, zda to bude holčička nebo chlapeček :)

2 zRzQa zRzQa | Web | 2. března 2015 v 17:11 | Reagovat

[1]: A ještě abych odpověděla na tvou otázku - Záleží od kdy spolu daný pár je. Jsou-li spolu od 17let, tak je to něco jiného, než když se seznámí v 22letech. Beru to ale od +20, tak asi alespoň 1,2-2roky minimálně.

3 Magdaléna Magdaléna | Web | 3. března 2015 v 15:01 | Reagovat

Je to brzo. Neumím si představit, že bych teď už čekala dítě (protože ten necelý rok platí i u mě). Zas na druhou stranu, přes 20 mi není, tak mám času dost :)
.. Já jsem na tohle asi taková nedůvěřivka. Hrozně mě třeba mrzelo, když jsem zjistila, že se mamka vdala po necelém roce vztahu - a táta nás pak po půlroce nechal. Přišlo mi to trochu unáhlené...
Já si myslím, že lidé by měli o společné budoucnosti vážně přemýšlet až tak po 2 letech, co se znají. Je ale samozřejmé, že ta doba se s věkem čím dál zkracuje, protože
kdo bude v 35 čekat, že jo.. :)
Ač to může vyznít, že s tebou naprosto nesouhlasím, tak rozhodně chápu argument, že když se 2 lidé znají, je to zase o něčem jiném. :)
.
Každopádně přeju hodně štěstí :) Určitě víš, co děláš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama