Jaká bych - jako maminka - chtěla být?

13. dubna 2015 v 13:52 | Mersmerize |  Z deníku budoucí maminky
Jaká bych jako maminka chtěla být - to je téma, nad kterým často přemýšlím. Ono když ležím, nemám nic extra na práci a podívám se na svoje rostoucí bříško, mi taky nic jiného nezbývá, tyhle otázky mě prostě napadají samy. Občas mě až překvapuje, kolik věcí se snažím vyřešit už teď a posléze zjišťuji, že je pořád ještě brzo, že se třeba obávám zbytečně, že ani nevím jaké moje dítě bude a že přemýšlet nad věcmi týkající se výchovy, na to je asi ještě dost času. Ale znáte to - člověku to ve volné chvíli prostě nedá a když tedy člověk nemusí přemýšlet třeba nad tím, jak rodinu zabezpečí, hned vyvstávají otázky "Jaké to asi bude...".

A nedá se říct, že bych z toho měla strach. Ale jasně, mateřství je pro mě něco úplně nevyzkoušeného a z mého vlastního pohledu neznámého. Sice to člověk vidí všude okolo, má třeba mladší sourozence, nebo jiné mladší příbuzné v rodině, chodí na návštěvy ke kamarádům tak vidí i jejich výchovu, ale prostě - to není to samé. Myslím, že člověk skutečně pozná své mateřské a rodičovské vlohy, až když to přijde. A když se nad tím tak zapřemýšlím - jakou maminkou bych já chtěla být?



Říkám NE extrémům - první dny po narození, očkování, kojení

Asi nejdřív bych chtěla napsat o výchově hned po narození - samozřejmě se tomu ještě nedá tak úplně říkat výchova, ale spíš nějaký ten plán. Hodně lidí se mě ptá, jestli chci kojit (popř. jak často, jak dlouho, jestli budu dokrmovat...), zda necháme dítě očkovat, jestli chci rodit stoprocentně přirozeně a zkrátka jak to bude ty první dny po porodu.

Znáte to, skvěle se mluví o něčem, k čemu ještě nedošlo, takže si v tomhle tématu a celkově i článku, nechávám velkou rezervu a nechci tvrdit, že ze svých názorů a postojů nemůžu nikdy slevit. Co se týče porodu, nechávám to na doktorech. Mám nějaké zdravotní těhotenské komplikace, tudíž pokud mi řeknou, že to bude císařským řezem, nevidím důvod, proč se hádat nebo jim odporovat. Pokud mi dají možnost rodit "přirozenou" cestou, taky nemám nic proti. Co se týče třeba epidurálu - určitě k tomu dám svůj souhlas a uvidím jak to prostě celé půjde. Je podle mě lehčí to potom odmítnout (když vše půjde, tak jak má) než trpět v šílených bolestech, chtít znecitlivění a zjistit, že musím podepisovat miliony papírů. Strašně moc si stojím za tím, aby mi hned po porodu položili dítě na hruď, protože to je nejenom kouzelný okamžik, ale určitě to pro dítě je mnohem lepší, než když ho od maminky v okamžiku narození vezmou.

Kojit samozřejmě chci, ideální doba kojení je podle mě kolem toho půl roku (max. rok, déle bych dítě kojit ani nechtěla). U nás v rodině je ten půl rok takový průměr. Samozřejmě ať si každá maminka tohle zařídí podle sebe a podle toho, co se jí bude zdát nejlepší. První dny po porodu asi nehodlám nijak hrotit a najíždět na bůh ví jaké plány o tom, jak často denně kojit - prostě až si miminko řekne, že má hlad, tak ok.

Očkovat dítě určitě chci dát - v tuhle chvíli vím jen že 100% očkované bude povinnou hexavakcínou. Strašně moc se teď všude na internetu vedou debaty o tom, jak je očkování hrozné, jak hroznou reakci na injekci děti mají a že z toho mohou být dlouhodobé zdravotní následky. Já se s nikým nechci o ničem hádat, věřím doktorům, očkování je povinné - v mojí generaci všichni očkovaní taky jsou a nikdo to nikdy nezpochybňoval (a nečetla jsem žádnou studii o tom, že by se v té době zvyšovalo procento postižených dětí). Občas se mi stane, že přijde nějaká maminka, která se mě snaží přesvědčit o tom, jak jsem v tomhle nezodpovědná a nic o tom nevím, a pak mi posílá bůh ví jaké rozhovory na internetu na tohle téma a argumentuje tím, že praktickým lékařům nemůžu věřit. Já se ale vždycky musím zeptat - a proč bych měla věřit nějakému rozhovoru na internetu? Tady si člověk může psát co chce, může se v podstatě vydávat za koho chce a nehodlám se tímhle nechat ovlivňovat. Nikdy bych si neodpustila, kdyby se mému dítěti něco stalo, pokud bych ho nedala z vlastního rozhodnutí očkovat, protože pak jde zodpovědnost na mě a s tím bych žít v klidu asi skutečně nedokázala.

Celkově jsem úplně proti extrémům jako jsou tzv. bio maminky, které mi občas přijdou trošku "extrémní" v tom, že sice chtějí pro svoje dítě to nejlepší, ale asi to přehání, dítě pak nic nemůže, maminka mu kontroluje úplně všechno, s každou bolístkou se jezdí na pohotovost, jídelníček je sestaven až s chirurgickou přesností - tohle prostě není můj styl. Chci pro svoje dítě to nejlepší, ale žijeme v době ve které žijeme a s tím se nic nenadělá - člověk by se musel odstěhovat někam do pralesa, aby mohl říct, že žije zdravě a nic z vnějšího světa ho neovlivňuje.

Fyzické tresty a křik

Co se týče výchovy a s tím spjatý křik a třeba i nějaké to bití, jsem v tomhle hodně rozpolcená a nemůžu úplně říct, že je to sto procentně špatně nebo dobře. Já sama jsem byla vychovaná bez křiku a bez toho, aby mě někdo musel fyzicky trestat. Co třeba ale vidím u svých dvou mladších sourozenců, někdy je potřeba zvýšit hlas, hlavně když je těch dětí víc.

Nelíbí se mi ale styl výchovy maminek, kdy na dítě permanentně křičí a za chvíli už si z toho ani dítě vlastně nic nedělá, ví že se nic neděje, že si maminka zakřičí ale to je tak všechno. Často takové maminky potkávám na ulici a nejen, že mě z toho bolí uši, navíc skutečně je vidět, že to s tím dítětem nic nedělá. Oukej - zakřičet se občas musí, ale nic by se nemělo přehánět.

"Je to jeho věc..."

Nedávno se mi stala docela úsměvná příhoda v městské hromadné dopravě. Na sedačkách seděla maminka s malým chlapečkem, který neustále kopal do sedačky jiného pána. Maminka totální nezájem, nic mu neřekla, ale bylo jasné, že to vidí. Pán po chvíli ztratil trpělivost a na maminku se otočil, jestli by laskavě mohla syna ukáznit. Nezvýšil hlas, prostě jen slušně maminku upozornil. Víte, jaké reakce se mu dostalo? Paní mu řekla, že to je snad věc dítěte, co dělá ne? A začala pána i dítě okázale ignorovat.

Nejsem fanoušek výchovy, kdy dítě nemá žádné hranice, žádné mantinely a může si dovolit úplně všechno. Myslím, že je zbytečné být na dítě příliš tvrdý, neustále mu vše zakazovat, ale ještě horší je snad nechat ho dělat co se mu zlíbí. Nebo druhý extrém - něco mu říct a když neposlouchá, tak to ignorovat a udělat to za něj. Myslím, že z takové výchovy nemůže nikdy vyrůst nic dobrého. Od toho jsou rodiče, aby nás učili co je dobré a špatné a co bychom měli a neměli dělat. Nejkrizovější je to u menších dětí, kteří rodiče teprve "zkouší" a když zjistí, že si skutečně mohou dovolit hodně, rodiče pěkně týrají.

Trpělivá, naslouchající s dostatkem času

První věc, kterou jsem si vždycky říkala a říkám si jí dodnes je ta, že bych strašně moc chtěla být typ maminky, který je trpělivý. Občas něco vysvětlovat malým dětem je o nervy, ale když to člověk vydrží a pro dítě tu prostě je, určitě se to časem zúročí. To samé, že i když bych se po třech nebo čtyřech letech chtěl vráti do práce, chci mít na svého potomka dost času. Přijít domů a ne unaveně padnout a poslat si ho hrát samotného do pokojíčka, ale věnovat se mu.

Chtěla bych čas od času jet na nějaký rodinný výlet a ne na takové ty povinné (nikdy jsem osobně jako dítě nepochopila, co je tak super na zříceninách), ale zábavné, které by děti mohly bavit. Chci mít zkrátka čas na svou rodinu a mít tu jistotu, že když se bude něco dít, moje dítě za mnou bude moc bez obav přijít a svěřit se mi, protože všechno se dá vyřešit. Já jsem třeba jako malá hodně trpěla na to, že rodiče na mě neměli tolik času, i když jsem v tu dobu byla jedináček (sourozenci se narodili, až když jsem byla v pubertě) a i když jim to nemám za zlé, protože jim vděčím za hodně a jsem ráda, že je mám - v tu dobu mě to prostě jako dítě mrzelo.


Další články, které by tě mohly zajímat:

Pokud tě zajímají novinky a všechny aktuality, které se tu dějí, nezapomeň dát like facebookové stránce. V případě, že se chceš na něco zeptat, můžeš tak učinit tady v komentářích nebo na mém ask.fm

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Sára Sára | 13. dubna 2015 v 16:13 | Reagovat

Ahoj Mersmerize,
čtu tvůj blog od začátku (dřív jsem četla i tvůj web) a hrozně se mi líbí, jak máš v hlavě vše urovnané. Vím, že se to netýká tohohle článku, ale někdy v těch minulých jsi psala o tom, v kolika je vhodné mít dítě. Jak to vidí dnešní doba (nebo spíš jak to v dnešní době je) a tvůj názor a tak. A ať ti říká kdo chce co chce, ty to máš v hlavě tak skvěle srovnané, že jsi podle mě opravdu připravená na to, být matka, i když je ti "teprve" 24.

Moc doufám, že ti tvoje plány vyjdou, že bude kluk zdravý a že budete šťastná rodinka. Že nebudete mít nikdy problém s penězi a tak.

Ale chci ti říct, že bohužel někdy neovlivníš, kolik máš volného času a občas ti ty síly prostě nezbydou...snad ale najdeš nějaký kompromis a prostě ti to vyjde. Přeju Ti hodně štěstí...teda VÁM! :)

2 Mersmerize Mersmerize | Web | 13. dubna 2015 v 18:19 | Reagovat

[1]: Díky za hezký komentář a za přání! Moc mě to potěšilo! :)

Já jen doufám, že to budu zvládat, ale říkám si, že často holky v mém věku mají už i víc dětí a třeba čekají druhé, třetí a zvládají to v klidu a jsou dobrými maminkami a manželkami/přítelkyněmi, takže se mi zase 24 let nezdá tak brzy, i když jak jsem napsala - jak pro koho :)

Bohužel vím, že volný čas neovlivním, ale chtěla bych toho udělat co nejvíc a zároveň i mít čas být se svým dítětem a rodinou - to je podle mě úplně nejpodstatnější a jak píšeš - snad ten kompromis najdu, věřím v to!:)

3 P. P. | Web | 13. dubna 2015 v 19:56 | Reagovat

Mám stejný názor na výchovu jako ty, obzvlášť protože mám v blízkém příbuzenstvu jeden opravdu velmi odstrašující případ.

4 Melissa Melissa | Web | 13. dubna 2015 v 23:43 | Reagovat

Líbí se mi tvé rozumné názory.Určitě to všechno v pohodě zvládneš a budeš skvělá maminka:)

5 Quinn Quinn | 14. dubna 2015 v 0:36 | Reagovat

Ahoj Mers, taky se mi moc líbí, jak to máš v hlavě srovnané. S tvými názory naprosto souhlasím, například co se týče očkování a kojení. S tím křikem a plácnutím přes zadek myslím, že to občas neuškodí, ale ne dělat to stokrát za den. Jak si psala, dítě si z toho pak nic nedělá. Myslím, že svojí novou roli bez problémů zvládneš :)

6 bien bien | E-mail | Web | 14. dubna 2015 v 7:38 | Reagovat

Taky nad tímhle tématem přemýšlím. Došla jsem k podobným závěrům, ale úplně mě děsí, že něco udělám "špatně", že zvolím špatný přístup, špatnou "taktiku" a z dětí vyrostou rozmazlenci, děti nesamostatné, nebo drzé, zlé... připadá mi to jako strašný kumšt, chovat se k nim přiměřeně přísně a naopak nebýt zas moc hodná...

7 Mersmerize Mersmerize | Web | 14. dubna 2015 v 15:33 | Reagovat

[3]: Já jsem zažila více odstrašujících případů a fakt něco takového nechci zažít ani dopustit. Je jasné, že děti jsou různé, ale jaké rodiče občas vídám, nad tím člověk musí kroutit hlavou. :/

[4]: Děkuju ti! :)

[5]: Díky moc. Určitě bych nechtěla dítě mlátit a křičet na něj celý den, to je snad ještě unavující než cokoliv jiného:D Navíc pak často vidím na ulici, že jsou na to už zvyklé a nic si z toho nedělají (což jsem já jako dítě nikdy nechápala, protože na mě stačilo zakřičet a už jsem strachy brečela:D).

[6]: Hodně mě to děsí taky. Bojím se, že to s péčí budu moc přehánět a budu mít hrozně rozmazlené dítě a podobných extrémů. Ale budu se držet! Zlatá střední cesta! :D :)

8 P. P. | Web | 14. dubna 2015 v 17:28 | Reagovat

[7]: Teď o Velikonocích jsem to dítě hlídala a když mi udělalo scénu, že chce domů a rodiče bez mrknutí oka udělali to, co chce, byla jsem hrozně naštvaná. Přítel mi dokonce řekl, že se z toho snad zhroutím. :D Takže doufám, že já jednoho dne budu dobrá maminka a tohle nikdy nedopustím...

9 Peggie Peggie | 15. dubna 2015 v 10:48 | Reagovat

Jsem docela zastánce fyzických trestů, ale jen za opravdu velké "lumpárny" :) a nevím přiměřene věku - moji rodiče to zkouší někdy i teď a to je mi 16. To už moc nemá cenu.
Myslím, ze právě fyzickými tresty se da zabránit těm situacím "je to jeho věc". Až pak mamince dovedou syna  v patnácti policajti, že třeba pije, už se ji bude říkat "je to jeho věc" těžko. Každopádně když nevychovavaji rodiče, musí ostatní. Byla jsem jednou svědkem, kdy asi ttřináctiletý kluk dělal bordel na zastávce, skákal, křičel, otravoval ostatní, nereagoval na pokárání, až se jeden pán naštval a pořádnou mu vrazil. Kluk ztichl. Je to už hodně drsné a mohli by si na pana stěžovat, ale... Aspoň si to bude pamatovat.

10 Péťa Péťa | E-mail | Web | 16. dubna 2015 v 21:41 | Reagovat

S tvým postojem souhlasím, svatá střední cesta, jak se tak říká. Já jsem třeba zastánce toho, že pokud situace vyžaduje zvýšení hlasu, tak proč ne. To samé s pár ránami na zadek, když je dítě opravdu neukázněné. Jinak ale nevidím důvod pro tělesné tresty, ostatně, nežijeme už ve středověku.
Očkování je teď velké terno, to jo. A myslím, že je trochu hloupé myslet si, že dítěti může ublížit. Sama jsem očkovaná, brácha taky, moji malí bratranci mají také co se dá a nikomu z očkování nenarostla druhá hlava. Byť se to může zdát leckomu úsměvné, v tomhle já věřím systému a lékařům.

11 An An | 17. dubna 2015 v 1:32 | Reagovat

Na zříceniny mi nešahej, nic podobně krásného a fascinujícího neznám :-) a miluju je od dětství

12 An An | 17. dubna 2015 v 1:34 | Reagovat

A to nenávidím dějepis a historii :-D ale hrozně ráda si představuju, kdo tam asi chodil, a jakej asi byl :-)

13 Mersmerize Mersmerize | Web | 17. dubna 2015 v 13:17 | Reagovat

[9]: ASi tak, nelíbí se mi když rodiče děti mlátí nebo hrozí fyzickými tresty kvůli každý blbosti, ale někdy je to prostě na místě. Hlavně u menších dětí, kdy mu stačí dá "symbolicky" na zadek, chápe to moc dobře a vlastně se ani o fyzický trest nejedná, protože to ani nemůže bolet. U mých sourozenců se stačilo zmínit o vařečce a byly to zlaté děti :D

[11]: Nešahám :D Chápu, že to někoho baví, to já netvrdím, jen mě to nikdy prostě nebralo, hlavně ne jako dítě a rodiče mě na takovéhle výlety brali a já když se na to podívám zpětně z toho nic neměla. Mnohem radši bych jako dítě chodila třeba plavat nebo na hřiště nebo na nějaké prohlídky zámků apod. Na zříceniny a místa u nich (která jsou občas strašně pěkná, rozhledny apod.) se těším až teď, dřív mi to prostě nic neříkalo.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama