30. týden těhotenství - už aby to bylo!

12. května 2015 v 12:56 | Mersmerize |  Z deníku budoucí maminky
Moc dobře vím, že jsem to tady trošku zanedbávala, ale co se dá dělat, někdy prostě není nálada, někdy není čas a někdy není ani jedno. Ale určitě všichni dobře víte, že se vám to vždycky pokusím nějak vynahradit. Zápisek z 29. týdne těhotenství jsem se rozhodla úplně přeskočit a všechno to shrnout hezky v jednom velkém zápisku, který si právě teď budete moc přečíst. Protože víte co? Už se to krátí!


Trocha teorie o mamince a miminku

Nejdřív něco na úvod z toho, co nám říkají chytré knížky. Miminko už je v děloze skutečně velké, zaplňuje tam většinu prostoru, važí kolem kila a půl, od hlavy k patě měří něco kolem 35 - 40 cm. Protože už v děloze není tolik prostoru, navíc porod se pomalu ale jistě blíží, miminko už by mělo být orientované hlavičkou dolů k děložnímu hrdlu, nožičky by měly být v horní části dělohy. Běžný váhový přírustek budoucí maminky je kolem 10 kg (samozřejmě nejde zobecňovat, každá to máme jinak).

Váha a břicho? Nezávidím ostatním!

Já jsem od začátku těhotenství přibrala skutečně cca těch 8 - 10 kg. Nutno podotknout (ti, co čtou pravidelně vědí), že břicho fakticky mám poměrně malé. Tedy - moje doktorka a všichni specialisti okolo říkají, že je úplně normální a že mít takovéhle bříško v prvním těhotenství je běžné. Na druhou stranu vidím hodně prvorodiček, které jsou třeba o měsíc i dva za mnou a mají nesrovnatelně větší břicho, větší váhový přírustek a to nemusí čekat ani dvojčata. A upřímně? Nedokážu si představit, jak bych bojovala být na tom rozměrově hůř - jasně, zvládnout se to musí, ale už teď si říkám, ať je to za mnou, že se nemůžu pořádně předklonit, už jen oblíkání ponožek je pro mě až nadliský čin, když si kleknu nebo se skrčím, připadám si jak kdybych uběhla maratón, než se v posteli otočím zabere to půlku noci a to si pořád říkám: "Sakra, vždyť máš malý břicho, co teprv ty ostatní, co jsou na tom "hůř"?"!

Hormony řádí, já brečím a trápí mě noční můry

Tohle období je pro mě asi psychicky nejnáročnější, co jsem zatím v těhotenství prožila. Myslela jsem si, že horší bude začátek druhého trimestru, ale nedá se srovnávat. Brečím kdykoliv můžu, neustále přemýšlím nad budoucností i když nechci, protože mě trápí milion věcí (znáte to, když si člověk říká "... ale co když"), nenávidím kdy se mě lidi ptají jestli se na miminko těším (proboha jasně že se těším, i když mám trochu strach!). Těším se fakt hodně! Těším se až budu to malé poprvé držet v náručí, těším se na první procházky, na válení se ve třech v posteli, těším se na první velké pokrokya prostě na všechno. Na druhou stranu, jak jsem psala minule, pořád si říkám: "Pane bože, já budu mít dítě, co s ním budu dělat?! Co když nebudu vědět co s ním, co když něco zkazím, co když mu ublížím..." a prostě - hormony řádí a to fakt ve velkým.

Hodně mě začaly trápit noční můry a na ty jsem nikdy netrpěla. Jasně, že čas od času se mi i jako netěhotné zdál nějaký ošklivý sen, který se mi nelíbil, ale většinou jsem je rychle zapomínala, jako všechny sny. Na internetu a v diskuzích čtu hodně, že budoucí maminky v pokročilé fázi těhotenství trápí sny, kdy je něco špatně s porodem, s miminkem a tak podobně. Mě spíš ale trápí noční můry úplně jinýho charakteru, kdy se prostě něco stane někomu blízkýmu nebo prostě něco, co se mi nelíbí. Třeba včera se mi zdál naprosto pošahanej sen o tom, že Lila (naše kočka) chytla od krbu a já jsem jí nemohla uhasit vodou a tak jsem prostě musela koukat, jak umírá. Občas si fakt připadám jako blázen, tím spíš když se probudím a zjistím, že brečím. Je to doopravdy zajímavý zážitek! :)

Ale jinak...

Nechci si ale jen stěžovat, protože si myslím, že jsem spíš optimisticky smýšlející člověk a snažím se na všem hledat i to dobré. Jsem vážně spokojená, když to vezmu celkově, protože mi prostě nic nechybí a krom těhotenských problémů nemusím řešit nic vážného.

Miminko pořád kope, někdy je to trochu nepříjemné, ale spíš mě to už uklidňuje a ubezpečuju se tak, že je všechno v pořádku. A víte co, i když hormony jsou mrchy, brečím kdy se dá, mám u sebe svýho Zdendu se kterým mi je prostě nejlíp a obejmutí dokáže všechno rychle hodit zas do pořádku :)

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Christine Christine | Web | 12. května 2015 v 14:01 | Reagovat

Pěkný článek :) Já mám malého bratrance, jsou mu 3 měsíce a je to miláček. Skoro vůbec nebrečí, je to hodné miminko. Když jsme u nich nedávno byli na návštěvě, skoro jsme o něm nevěděli. Držím palce, zvládneš to :)

♥ KOUKNĚTE SE NA MŮJ BLOG! ♥

2 E.E E.E | 12. května 2015 v 14:13 | Reagovat

Když jsi tak dlouho nepsala, tak už jsem si říkala, jestli už náhodou předčasně nerodíš... ;) Jinak... už máte vybrané jméno? :) A jestli jo, kdy ho prozradíte? :)

3 Péťa Péťa | E-mail | Web | 12. května 2015 v 16:01 | Reagovat

Měla jsem o tebe trochu starosti, když ses tak dlouho neozvala, jestli se třeba tobě nebo miminku něco nestalo. Jsem fakt ráda, že jsem v pořádku. Docela mi to vrtalo hlavou.
Mimochodem když už jsme u toho bříška, moje spolužačka ze střední rodila asi před rokem a když jsem ji viděla v osmém měsíci, skoro jsem se jí zeptala, jestli si z nás neutahuje, protože neměla břicho veškeré žádné. Když se na ní člověk podíval z boku, měla ho lehounce vyboulené, ale kdybych nevěděla, že mám hledat nějaké dítě, tak bych si toho ani nevšimla. Ona ale byla vždycky hodně na sport a celkově byla hooodně fit, což si myslím, že taky dost udělá.

4 Mersmerize Mersmerize | Web | 12. května 2015 v 16:19 | Reagovat

[2]: Na rovinu - ještě nemáme :D Resp. vybíráme už jen ze dvou jmen. A příští týden jdeme na matriku, takže už se tenhle týden rozhodnem finálně, protože musíme uvést jméno do papírů. A prozradím po porodu :)

[3]: Žádný strach, ozvala bych se třeba na fb kdyby se něco dělo nebo kdybych (nedej bože) už rodila/porodila :) No, myslím že sportem to je taky určitě. Doktorka totiž říkala, že prvorodičky mají pevnější dělohu (proto další těhotenství už může být břicho větší) a tak to trvá a nemusí se "rozpínat" tolik, a určitě i sport na to má vliv, i když já moc nesportuju, takže kvůli tomu to fakt není :D :))

5 bien bien | E-mail | Web | 12. května 2015 v 18:38 | Reagovat

taky mám noční můry :'( ale týkají se manžela - buď mě podvádí, nebo mě opouští, nebo si mě nevšímá... No děs běs, vzbudím se taky vždycky úplně v depresi...

6 Natalie Natalie | Web | 12. května 2015 v 19:32 | Reagovat

Takovéto články mám moc ráda, ukazují těhotenství ze stránky, jaké opravdu je. Už se nemůžu dočkat, až si tím také jednou projdu, i když mám zatím 16 let. Ale musím říct, že ty noční můry ti nezávidím a doufám, že brzy přestanou, já když sem byla malá, tak sem jimi trpěla. Pomohl mi lapač zlých snů. Nebo jsem z toho možná jen vyrostla :D

Jinak jsem chtěla poděkovat, za milý komentář :)

7 bells bells | Web | 13. května 2015 v 9:45 | Reagovat

Teda,to je super clanek:)..to jsem na sebe zvedava...my o vikendu vstupujeme do 23tt...a za poslednich 14dni mi brisko uplne vyskocilo..hlavne vecer ho vnimam uz jako velke;)jsem rada zes toctakhle hezky vypsala...aspon vim co me cca ceka:)s hormonama je to fakt narocny...ja teda zatim celkem dobry...ale predevcirem rano jsem se taky totalne sesypala..najednou jsem si pripadala uplne k nicemu:-/...hruza a fakt to neslo zastavit...taky jsem byla rada,ze.me ten muj obejmul a utesoval..to bylo asi to jediny co mi trochu pomohlo:)...myslenky na budoucnost zatim celkem zahanim...ale je.to tak jak pises..na spoustu veci se uz neskutecne tesim....ale pak kdyz si uvedomim tu obrovskou zodpovednost za toho noveho clovicka..tak je mi uplne ouzko....ale rikam si ze kdyz to zvladlo tolik jinych..tak to preci taky musime dat!:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama