Recenze na knihu: Jojo Moyes - Než jsem tě poznala

18. května 2015 v 15:14
Když jsem nedávno zběžně listovala články a četla si, o čem jsem psala a říkala si, o čem bych mohla psát, došlo mi, že strašně dlouho tu nebyla žádná recenze na knížku. A to mě hrozně mrzí! Já totiž patřím k hodně aktivním čtenářům, knížky mě baví a mám i ráda, když mi blogeři, které sleduju, dávají tipy na knížky. Ony totiž jsou chvíle, kdy člověk už má z těch novějších děl přečteno vše co chtěl a hledá novou inspiraci. A i kvůli tomu, mám hrozně ráda takové ty klasické knižní recenze. I když musím se přiznat, že nesleduji příliš mnoho vyloženě jen knižních blogů. Hlavně i kvůli tomu, že jsem nenašla moc takových, které by psal někdo, kdo má podobný vkus na knížky a u koho bych tu inspiraci a super tipy skutečně našla. I proto budu moc ráda, když mi třeba dáte nějaký tip do komentářů (ať už na cizí nebo váš blog, či na konkrétní díla, která vás bavila). Protože toho nikdy není dost!

Ale teď zpátky k tématu. Rozhodla jsem se, že s knihami a recenzemi to tady musím trochu napravit. Tím nechci říkat, že každý týden bude recenze na knihu, to skutečně ne. Hlavně kvůli tomu, že já osobně si nepřijdu jako příliš kvalitní recenzent. Je ale fakt, že v minulosti patřily tyhle recenze k těm nejoblíbenějším a nejčtenějším.



Pokud by vás zajímalo (a věrní čtenáři určitě vědí a nepotřebují číst odstavec dále), kdo patří mezi moje oblíbené spisovatele a zkrátka co ráda čtu, možná vás překvapí že nepatřím ke čtenářkám, které by si úplně dokázaly užít dívčí romány, červenou knihovnu a různá díla o lásce, zklamání a rodinném životu. Upřímně já patřím spíš k té druhé straně začínaje Stephenem Kingem až třeba po takového Jiřího Kulhánka. Takže u mě v knihovně najdete spíš scifi, fantasy a horory. Super ale je i to, že nemám problém přečíst a ocenit dobře napsanou knížku úplně jiného žánru. Mám i oblíbená díla z červené knihovny a bez mučení se přiznám, že jsem se dokopala i ke čtení 50 odstínů šedi a Stmívání (za mě osobně neuvěřitelný brak a už mě k tomu nikdo nikdy víc nedostane, ale pokud to někoho baví, ať to klidně čte). Recenzovala jsem tu třeba i knížku Hledání Aljašky od Johna Greena nebo třeba knižní trilogii Divergence od V. Roth - což patří spíš k té dívčí četbě. Samozřejmě kdyby bylo jen na mně, nebylo by tu nic jiného než King a Kulhánek a chvála na tyhle dva autory, ale protože chápu, že občas se musí zabrousit i trošku jinam, řekla jsem si, že dneska se tu objeví ještě jedna recenze na spíše dámskou četbu (ale pak už se zas můžete těšit na horory a scifi, jééj!).

O čem je řeč? O knížce Než jsem tě poznala, kterou má na svědomí Jojo Moyes. Pokud hledáte nějakou lepší odpočinkovou četbu na večery, myslím že "Než jsem tě poznala" je dobrou volbou.

Jak jsem se ke knížce dostala?

Určitě je jasné, že tenhle žánr nepatří k mým nejoblíbenějším, ale na internetu jsem četla spoustu kladných a pochvalných recenzí. Lidi diskutovali o tom, že to sice není žádné zázračné dílo literatury, ale 99% čtenářů to bavilo (dokonce i muže) a doporučovali to dále. A protože mi pořád všichni říkají, že bych teď, jako těhotná, měla pořád odpočívat, nestresovat se a nekoukat na horory (na který stejně nekoukám) řekla jsem si, že tentokrát oželím napínavou četbu plnou mrtvol a mučení a krve, šla jsem do toho a řekla jsem si, že i když název zní jako z ukázkové červené knihovny, třeba to tak hrozné nebude. Navíc ty recenze fakt nebyly špatný...

Detailněji

"Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud.
Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivního Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise…
Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje"

Nerada píšu spoilery a už vůbec nechci prozrazovat detailně konec knížky. Co se týče popisu v uvozovkách, nevymýšlela jsem ho sama a najdete ho všude na internetu. Pokud vás zajímá víc, určitě se dejte do čtení. Je totiž fakt, že když jsem si před četbou přečetla tenhle stručný popis, bylo mi poměrně jasné co čeho jdu a nějak extra mě nic nepřekvapilo. Na druhou stranu jsem ale fakt netušila, jak to dopadne (což mě na červené knihovně štve nejvíc - když je konec jasný už od první stránky). Hodně lidí na netu psalo, jak je konec předvídatelný a že to věděli už od začátku čtení, ale za mě musím říct, že já jsem nevěděla a pořád jsem doufala v ten konec, který jsem si vysnila (žádný spoiler!).

Celkově je kniha napsaná neuvěřitelně čtivě, čte se sama, člověk nemusí nad ničím přemýšlet, může si jen v klidu lenošit, číst a pít u toho čaj. Je to zkrátka ideální pro takové ty odpočinkové dny, kdy na nic jiného není nálada. Překvapilo mě, že i přes (pro mě) přeslazený název, se v knížce vlastně neděje nic, co by se mi nelíbilo. Žádné velké klišé, občas jsem se u čtení i zasmála a na konci si pobrečela (což dávám za vinu těhotenským hormonům, za normálních okolností jsem tvrďák!). Žádné slaďoučké scény a nic, co by aspoň vzdáleně připomínalo šeď nebo klasické "společenské romány".

Přibližně 400 stránek se čte samo a já jsem dočetla za necelý den. Vlastně jsem přečetla na jeden zátah, protože jsem prostě chtěla vědět, jak to nakonec dopadne a vzhledem k tomu, jak hrozně snadno se to čte, to určitě nebude problém i pro občasné čtenáře.

Zkrátka můžu doporučit všem slečnám, jak mladším tak starším a těm, kteří hledají něco milého, ale i kvalitního a chytlavého na čtení!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kelly Kelly | Web | 18. května 2015 v 16:23 | Reagovat

Moc pěkná recenze! Už jsem nějaké tvé starší recenze četla a moc se mi líbily, takže mě moc těší, že jsi si zase vzpomněla. Tvoje články se mi čtou na jeden nádech, což je určitě velké plus. Ty jsi prostě naprosto úžasná, jsi moje nejoblíbenější blogerka a tvoje články já prostě miluji. Opakuji se, ale je to tak! Měj se krásně ♥

2 Mersmerize Mersmerize | Web | 19. května 2015 v 15:11 | Reagovat

[1]: Moc děkuju, je hezké to číst! :))

3 Péťa Péťa | E-mail | Web | 19. května 2015 v 19:16 | Reagovat

Nevypadá to vůbec špatně, byť to není zrovna něco, co bych si sama vybrala. Ale uvidíme, budu mít volnější prázdniny, tak třeba si čas najdu :)

4 Týna Týna | 21. května 2015 v 19:36 | Reagovat

Ahoj Mers,
moc pěkný článek. Na téma knihy bych mohla mluvit do nekonečna.
Stejně jako ty mám strašně ráda Stephena Kinga. On je pro mě něco jako knižní bůh :D Mimochodem - začala jsem s ním, protože si mě na něj nalákala.
Poslední dobou jsem si oblíbila příběhy z druhé světové války. Pokud můžu doporučit, tak výborná je kniha od Barbary Erskinové - Nejtemnější hodina. Je to smutné, ale i strašidelné, protože se v knize objevují duchové - a já se ráda bojím.
Občas, když mám chuť na něco méně krvelačného, tak sáhnu po Nicholasi Sparksovi. On má tak strašně dojemné příběhy, že mě vždy rozbrečí.
A jestli bych měla doporučit nějakou knižní blogerku, tak je to určitě Rodaw z Knihánkova. Je strašně milá a natáčí i skvělá videa. Navíc taky ráda čte horory. Určitě se koukni.
Měj se krásně, Týna :-)

5 Petra Petra | Web | 13. srpna 2017 v 23:11 | Reagovat

Povedený článek :-) taky jsem knihu četla a naprosto jsem se do ní zamilovala, asi si jí přečtu ještě jednou :-) napsala jsem o ní taky recenzi, budu ráda i za tvůj názor - http://datafi.cz/nez-jsem-te-poznala/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama