Jak, proč a nač si vedu deník #1

4. června 2015 v 17:03 | Mersmerize |  Moje zápisky
Psaní deníku se pro mě stalo něčím tak triviálním a naprosto normálním, že mě často překvapí, kolik lidí a hlavně mladých slečen se mě na to ptá, když zjistí, že něco takového skutečně dělám. Svůj vlastní deník mám už totiž od 13 let a když se na to podívám zpětně, jsem neskutečně ráda za to, že jsem začala a hlavně, že jsem nepřestala!



Proč jsem si deník začala psát a proč je to podle mě super věc?
Jak už jsem před chvílí napsala, začala jsem ve 13 letech (tedy dvanáct let zpět) a pamatuju si to moc dobře. Vlastně mi ještě v tu dobu bylo dvanáct a bylo to týden před mými narozeninami (na můj svátek), kdy jsem jako dárek od mojí tetičky dostala krásný (i když dětský, ale co - líbil se mi!) deník na zámek. Ležel mi pořád tak smutně v šuplíku a tak jsem si o den později řekla, že bych si mohla začít psát, co je nového a co se mi přihodilo. V tu chvíli jsem neplánovala nic dopředu. Prostě jsem se rozhodla psát a neměla jsem ani tušení, jestli mě to bude bavit měsíc nebo rok a jestli na pravidelné zápisky nebudu zapomínat. Sama tetička do dnes nemá ani tušení, že díky ní jsem si deník začala a dodnes nepřestala psát. Možná bych jí to měla říct, protože jsem za to fakticky vděčná!

Začala jsem jako poměrně malá holka a popravdě až poslední roky si uvědomuju, co je na tom tak strašně super. Hodně lidí si myslí, že deník slouží hlavně k tomu, aby se člověk ze všeho vypsal, svěřil se papíru (pokud se nemá komu jinému svěřit) a tedy to podle mnohých je hlavně pro introverty, kteří nemají moc přátel. S tím rozhodně nesouhlasím. Já jsem nikdy nebyla úplný introvert (ale ani úplně extrovert) a vždycky jsem kolem sebe měla lidi, o kterých jsem věděla, že kdyby byl nějaký problém, tak mi pomohou nebo se jim můžu bez obav svěřit. Deník jsem nepřestala psát kvůli několika věcem, které souvisí - sebereflexi, poučení a pohledu zpět.

Zjistila jsem totiž, že situace v kterých si často nevíme rady nebo nás v životě nějak "zkouší", se často opakují anebo v nich děláme ty samé chyby. Řešíme ty samé otázky a právě kvůli deníku jsem zjistila, že to, co řešíme se sice v tu chvíli může zdát neskutečně důležité, ale s odstupem času je to něco, nad čím bychom dnes (třeba o pár let dále) mávli rukou. Deník je prostě taková forma sebezlepšování, kdy si můžu přečíst svoje starší zápisky a s odstupem času tak zjistit a říct si, co jsem udělala špatně, co bych dnes asi udělala jinak, proč jsou věci tak a tak. Neslouží to k lítosti, ale k tomu, abychom za prvé viděli, co můžeme časem zlepšit a kde by mohla být chyba a za druhé taky k tomu, abychom věci viděli lépe. Kupříkladu se mi přihodí něco špatného, kvůli čemu budu smutná a bezradná, ale deník mi může připomenout, že jsem zažila horší situace, které jsem zvládla na jedničku a svět se nezbořil, nebo že jsem zažila něco podobného a s odstupem času je to prostě blbost, jen v tu chvíli se nám to zdá jako středobodem vesmíru.

A poslední věc na kterou nesmím zapomenout je, že je to děsná sranda! Pokud si člověk vede deník rok, ještě to tak super není. Když ale máte stohy sešitů a deníků jako já a najdete si třeba zápisek z deváté třídy před deseti lety, kdy jsem byla hrozně zamilovaná do jednoho kluka, nebo mi hrozila trojka z matiky a myslela jsem si, že pokud mě ten kluk odmítne (v podstatě odmítl a nakonec jsem se tomu ještě zasmála) anebo dostanu tu trojku na vízo, tak skončí můj život, tak se tomu člověk prostě musí zasmát! :)


Jak si deník vedu?
Upřímně moc netuším, co úplně sem psát, protože psaní deníku je pro mě věc hodně intuitivní a nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jak ho budu psát a co konkrétně tam napíšu. Zkrátka píšu to, co mi zrovna přijde na mysl, to co jsem zažila.

Hodně lidí si myslí, jak si tam "puberťácky" (a filmově) píšu "Můj milý deníčku, neuvěříš, co se dneska stalo!!!!", ale tak to fakticky není. Základ je pro každý příspěvek stejný a to je datum. Bez datumu a konkrétního roku by to totiž bylo hned smutnější a navíc je spousta momentů a konkrétních událostí (s nimiž si konkrétní den chci spojovat), které si prostě chci zapamatovat a k tomu to je. Tudíž nezačínám žádným oslovením či slovním spojením, nesvěřuju se někomu konkrétnímu/imaginárnímu. Zkrátka jen prostě píšu, co je nového a co bych chtěla napsat.

Ještě nutno říct, že nepíšu pravidelně. Pro mě deník není denní záležitostí. Nepíšu ani každý týden, nemám žádné pravidelné intervaly. Píšu zkrátka když mám náladu a hlavně když mám co psát. To je taky důležitý! Pokud budete psát (i z dlouhodobého pohledu) blbosti, např.: "Dneska se nic nestalo, nuda...", s postupem času to člověku nic nedá a když si to přečte za pět let, není to ani zábavný. Prostě pravidelné psaní není povinnost.

Já sama píšu cca jednou za měsíc. Někdy častěji (třeba každý týden), někdy méně častěji (třeba jednou za tři měsíce), hodně zkrátka záleží na tom, co se v dané období děje. Někdy se nestane nic neobvyklého nebo nového a někdy je takových věcí strašně moc a tak k deníku sedám častěji, nedá se to úplně zobecňovat.

Papírová nebo elektronická verze?
Pokud už budeme konkrétně mluvit o podobě deníku, já si zápisy vedu v klasické papírové - sešitové podobě. Má to podle mě prostě kouzlo (to za prvé), ale taky je to praktičtější. Hard disk v počítači může nečekaně odejít a pokud nemáme zálohu (a přiznejme si, spousta lidí prostě nezálohuje), máme po zápiskách a to by mi přišlo strašně líto. Ale samozřejmě má i elektronická podoba svoje výhody - dokument se dá zamknout na heslo, takže můžeme předejít "nevítaným čtenářům" a třeba u mě by psaní na počítači bylo rychlejší, píšu totiž všema deseti.

Ale v tomhle jsem konzerva. Mám ráda papírovou verzi, ale ať si každý zvolí způsob, jaký mu vyhovuje :)

Nikoho nemůžu a ani nechci nutit k psaní svých zápisků, poznatků a zážitků, to ani nejde. Podle mého totiž jsou lidi, které to zkrátka nechytne, pravidelné psaní deníku není nic pro ně a je zbytečné to lámat přes koleno a snažit se, pokud to člověka nebaví nebo se mu to zdá hloupé. Tak je to prostě se vším.


Související články, které by tě mohly zajímat:

Chceš-li mít přehled o novinkách a aktualitách na blogu, nezapomeň dát like facebookové stránce. Pokud se chceš na něco zeptat, můžeš tady v komentářích nebo na mém ask.fm.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rosabella♥ Rosabella♥ | Web | 4. června 2015 v 17:24 | Reagovat

Ja mam dennik :)

2 Melissa Smithová Melissa Smithová | 4. června 2015 v 17:36 | Reagovat

Deník si také píšu, moc mě to baví a víš co je když ho úplně celý popíšeš, nejlepší? Celý si ho přečíst a pak nakonec zjistit jaké blbosti jsi tam napsala :) :) To se já vždycky opravdu hrozně moc pobavím :)

3 Amelia Clark Amelia Clark | Web | 4. června 2015 v 18:37 | Reagovat

Taky si píšu deník, už asi od třinácti, teď už mám druhý, protože jsem ho po patnáctinách vyměnila. Nedávno jsem si četla úplně první zápisky a musela jsem se usmát. To, co mi tehdy (cca tři roky zpět) přišlo jako konec světa, je teď naprosto irelevantní :)

4 P. P. | Web | 4. června 2015 v 19:17 | Reagovat

Já si deník psala ještě donedávna, posledních pár měsíců jsem se k tomu nějak nedostala. Minule jsem uklízela a našla jsem deník z roku 2O12, kde jsem měla popsaný jeden letní den a skoro jsem se rozbrečela, říkám si, že to byl jeden z nejhezčích dnů v mém životě a já ho mám do podrobna popsaný! Popisuju tam vesnickou idylku, procházku s dědou a se sestřenicí a bratrancem a potom nález kotěte. Následné zápisy popisují mé těšení a zároveň obavy z dovolené v Chovatsku. No, zkrátka deníky jsou krásná věc. I když při čtení některých zápisů klopím zraky a stydím se, co jsem to napsala, můžu říct, že na psaní deníku určitě nikdy nezanevřu, protože je to krásné.

5 Elis Elis | Web | 4. června 2015 v 20:00 | Reagovat

Já jsem si deník nikdy nevedla, tu potřebu jsem neměla a taky se mně zdálo nebezpečné psát o všem co cítím atd., protože můj brácha by to určitě vyčenichal, ale chápu proč si deník píšeš, každý to má prostě jinak...

6 bien bien | E-mail | Web | 4. června 2015 v 22:31 | Reagovat

denik je super! Ja si ho pisu uz asi od dvanacti. Je fakt sranda se vracet k zapiskum treba patnact let starym... nekdy je to sranda, nekdy se clovek trosku stydi, jake vyvadel trapnosti :)

asi ve trinacti (kdyz jsem mela prvniho kluka a zatim jsme se jen pusinkovali) jsem tam treba resila, ze jsem nedostala mesicky a strachovala se, jestli nejsem tehotna - samozrejme v te dobe jsem byla panna :-D ale mam tam napsano "sice jsem jeste s nikym nic nemela, ale clovek nikdy nevi!" :-D

trosku horsi bylo, ze si to precetla babicka a pak se me ustarane ptala, jestli jsem fakt tehotna...
to je na deniku to nesikovne, ze se nekdy dostane do nespravnych rukou.  A ja mam bohuzel pocit, ze v mem pripade ho nekdo cetl dost casto...

7 Péťa Péťa | E-mail | Web | 5. června 2015 v 12:35 | Reagovat

Já jsem si deník psala dřív, řekněme tak od dvanácti asi do šestnácti. Zrovna jsem přemýšlela, kam se ty sešity poděly, protože bych si je chtěla přečíst. Až pojedu k našim, budu pátrat a doufám, že je někdo v záchvatu uklízení nevyhodil. Nicméně od chvíle, kdy jsem si založila blog už můj deník nebyl nic moc, vždy jsem měla potřebu něco tvořit a blog mi v tom hrozně pomohl, takže jsem se realizovala spíš tam. A některé moje články jsou taky spíš deníkové zápisky, takže do jisté míry mám něco, co mi nikdo nevezme (pokud tedy blog nesmažu).

8 Mersmerize Mersmerize | Web | 9. června 2015 v 10:30 | Reagovat

[2]: Oni to často jsou blbosti, ale jde si z toho strašně moc vzít a třeba i tak poučit z něčeho, na co bys normálně zapomněla. Ale znám ten pocit :)

[3]: Znám ten pocit, ale myslím, že to tak bude mít většina :))

[4]: To je super! A je ještě víc super, když si nezapomeneš zapsat jak špatné, tak i tyhle dobré věci na které by člověk neměl zapomenout :) Taky jsem hrozně ráda, že mám deník, kde si můžu třeba ještě přečíst o babičce nebo dědovi, kteří zemřeli když mi nebylo ani patnáct, takže je to takové i hezké vzpomínání :)

[5]: Tak já chápu tvůj postoj. Hlavně pokud má člověk sourozence a třeba i společný pokoj nebo mu nic nenechají v klidu, tak bych pak řekla, že už je lepší ten počítač a zaheslovaný soubor, jinak to nejde :)

[6]: To mě pobavilo :D Taky si myslím, že se stalo, že moje starší deníky někdo četl a vždycky když mi to přišlo na mysl, tak jsem byla hrozně nejistá a bála jsem se, ale teď poslední dobou, kdy jsme jen s přítelem, tak ho normálně nechávám "neschovaný" a i kdyby se do něj podíval, tak si nemyslím, že tam najde něco extra soukromého co by neměl nebo nemohl vědět, takže v tom je asi u mě rozdíl když se na deník podívám teď a deset let zpět :)

[7]: Určitě blog je v tomhle taky hrozně super a taky se ráda koukám na svoje starší "deníkové" zápisy na webu. Na druhou stranu zas to není tak úplně anonymní (většinou, rozhodně u mě ne) a tak si tam člověk nemůže napsat úplně co chce, to by mi nepřipadalo fér :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama