Slavnostní zakončení těhotenského deníku! aneb Moje poznatky, zkušenosti a zážitky s těhotenstvím

26. června 2015 v 11:23 | Mersmerize |  Z deníku budoucí maminky
Rozhodla jsem se, že v současné době už nemá úplně cenu psát každý týden samostatný těhotenský deník a rozhodla jsem se to takhle oznámit hlavně proto, že spousta z vás na něj netrpělivě čeká. Docela mě překvapilo, kolik mladých slečen, holek, které děti neplánují (aspoň ne nijak brzy) a samy ještě děti nemají, má o tyhle články zájem a je to příjemné překvapení. Ono určitě pochopíte, že těhotenských článků je tu hodně hlavně z toho důvodu, že v poslední době žiju hlavně tím - mám spoustu myšlenek, zážitků a poznatků a je to prostě čerstvé, proto mě třeba baví psát o tomhle tématu teď zrovna víc než o takové kosmetice, protože tyhle články se prostě vybízí napsat.



Něco jiného zase bude, až se nám to mrně narodí, protože asi úplně nemám v plánu psát nějaké poučné články o mateřství, dávat sem milion rodinných fotek. To zase budou spíš ty ostatní články z toho holčičího světa. A to hlavně proto, že těhotenství se týká hlavně mě, je to moje věc, jak ho budu prezentovat a chlubit se s ním, jak sem budu přidávat fotky. Dávat sem fotky rodiny po narození miminka je ale velkým zásahem do soukromí a zatímco třeba mě by to nevadilo, protože už jsem prostě zvyklá a blog je určitou součástí mne, moje dítě by to třeba za pár let až vyroste, nemuselo vnímat tak dobře. Jasně, že sem budu dávat nějaké ty fotky našeho úžasného miminka, abych se pochlubila a jednou za čas řekla, co je nového. Rozhodně to ale nehodlám přehánět a svěřovat se úplně se vším, doufám, že to pochopíte :)

A protože už mám všechna důležitá vyšetření za sebou, byla jsem na všech screeningových vyšetřeních, na zátěžovém testu cukru v krvi, na ultrazvucích, monitoru, břicho mi pořádně vyrostlo a v průběhu jsem se vám svěřovala takřka se vším, co mě těší nebo trápí, 36. 37. týden těhotenství mi přijde jako dobrý moment kdy to zakončit a už čekat jen na článek o porodu a po porodu. Hlavně i proto, že teď se upřímně nic nového neděje - ne se mnou. Jsem jak velryba a snad v každém článku bych si musela stěžovat, jak už to chci mít za sebou, jak už mě nebaví se ploužit a soužit s obrovským břichem, jak mě všechno bolí a nemůžu ani na normální procházku bez hrozného funění a neustálého odpočívání. Zkrátka už se strašně těším na to, až to bude za mnou. Na těhotenství budu vzpomínat jen v dobrém, protože k tomu období patří úžasné a nezapomenutelné momenty, ale už se mi to zrovna teď zdá dlouhé a těším se na svou normální váhu a hlavně na naše úžasné miminko. Co víc k tomu napsat? Články o těhotenství (i zpětné) budou, ale už ne ten klasický těhotenský deník.

Jaké moje těhotenství bylo?

I když jsem měla dlouho neschopenku a nějaké ty zdravotní komplikace, nebylo to nic hrozného. Nevolnosti brzo přešly, břicho vylezlo až skoro na konci sedmého měsíce a tak jsem dlouhou dobu měla takový pocit, že se vlastně nic neděje a strašně dlouho byla představa vlastního dítěte naprosto nereálná. Myslím, že se rozhodně řadím k těm spokojenějším těhotným, které zažily úžasné chvíle na které budou rády vzpomínat.

Těhotenství vs společnost

Lidi se ke mně chovali fakticky hezky. Samozřejmě až na výjimky - ale ty se najdou vždy a všude! Musím teda přiznat, že spousta lidí se vždycky nejdřív zaraženě ptalo, kolik mi je, že už čekám dítě a po tom, co jsem jim oznámila, že mi tenhle rok bude pětadvacet, si oddychla. Vypadám totiž rozhodně mladší a chápu jejich obavy, na druhou stranu hodně lidí to překvapilo, že už takhle brzo plánujeme miminko a to mi přišlo docela zcestné, protože můj věk mi nějak brzký nepřijde. Možná je brzo v téhle době, ale z toho lidského a biologického hlediska je vlastně všechno naprosto ideální. A jsem hrozně pyšná na to, že jsem nečekala do čtyřiceti, že jsem s otěhotněním žádné problémy neměla. Tím samozřejmě nechci urážet starší prvorodičky, to by mě nenapadlo - každý by měl mít dítě v dobu, kdy se na to sám cítí. Na druhou stranu ale v současné době vídám okolo sebe spoustu žen, které na dítě čekaly po třicítce, někdy až po čtyřicítce a najednou zjistily, že už je pozdě a že vlastně děti nemohou mít a upřímně - něco takového si já sama pro sebe nedovedu představit. Jsem hodně rodinný typ a měla bych z toho strach. Navíc vždycky jsem chtěla být mladší maminka, protože tenhle "kult" se mi prostě líbí víc a jsem ráda, že to tak bude!

Trošku mě ale třeba zarazil přístup cizích lidí a hlavně cizích - starších žen. Třeba v MHD, u doktora či kdekoliv jinde ve společnosti. Často se mi stávalo (teď na konci těhotenství), že jsem někam přišla a nebylo si kam sednout - v buse, ve vlaku, u doktora a já musela stát. Se stáním jsem fakticky problém nikdy neměla, sama pouštím automaticky starší lidi k židlím zatímco sama vstávám, u těhotných s větším bříškem mě to taky hned napadlo. Nemyslím si, že by třeba maminky s dětmi potřebovaly nějaké zvláštní zacházení (občas mě vytáčí, jak se maminky s kočárky neohleduplně chovají), ale u těhotných mi to přijde trošku jako něco jiného, protože je to hrozná zátěž pro organismus, hlavně v létě. Navíc skutečně většinu těhotných trápí problémy s tlakem a když musí dlouho stát, hrozí jim že omdlí nebo se jim udělá špatně, to mi přijde jako normální a každý člověk by to měl chápat. Občas mě ale zarazilo, že když jsem někde déle stála, po nějaké chvilce vstali starší pánové a pouštěli mě ze slušnosti sednout, vždycky s milým slovem, což bylo super - ale nikdy ne ženy. U těch mladých to chápu, ale třeba u starších, které samy už těhotné byly a zažily to, to úplně nepochopím. Někdy na mě zíraly úplně s pohledem "No jen si to vytrp, když ses nechala zbouchnout!...".

Asi nejvýrazněji mi to přišlo ve vlaku, když jsem jela od doktora z Prahy a vlezla jsem do vagonu v rychlíku, který byl přímo určený pro těhotné a děti. Byla ta strašná vedra, tak jsem úplně splavená prolezla chodbičku a zjistila, že nikde není volné místo a tak jsem zůstala stát na chodbě, v osmém měsíci těhotenství s tím, že třeba mě buď pustí někdo sednout nebo časem někdo vystoupí a uvolní se místo (pokud by mi bylo špatně, což mě při dlouhém stání v poslední době fakt trápí, prostě bych si sedla na zem a opřela se o dveře kupé - co na plat). Když pak šel o pár minut déle průvodčí, zastavil se u mě a zeptal se, jak daleko jedu a jestli si nechci sednout. Řekla jsem mu, že ještě mi zbývá hodina, ale že je všude bohužel plno. Byl to docela vtipný moment, protože vletěl k nějakým ženám - kousek ode mě- do kupé (věk žen cca 30 - 40 let) a zeptal se jich, jestli jim není hloupé, že mě vidí jak tam stojím těhotná, v tomhle vedru, v kupéčku pro těhotné a děti určené a ony mě ani nemohou pustit sednout. Jedna paní ale odvětila, že ony tu byly dřív a tak nemají důvod, proč by měly vstávat. No celkově to bylo spíš k pláči, ale cestu jsem přežila ve zdraví a nakonec jsem si i sedla :)

Ale většinou mám spíš kladné zkušenosti, kdy se lidi ptají v jakém jsem týdnu, kdy mám termín, jestli čekáme holku nebo kluka, jestli máme vybrané jméno a zda se už těšíme. Prostě jsou zvědaví a já jim to nezazlívám, většina vypadala potěšeně a přála mi to, což je super! :)

Občas jsem si přišla jako nemocná...

Co musím zdůraznit je to, že kvůli chování a otázkám ostatním (a tomu, co jsem si přečetla v diskuzích na internetu) jsem si připadala jako nemocná, ne těhotná. Sestřička u mojí gynekoložky je strašně správná ženská a vždycky, když se jí na něco ptám, mi říká: "ale vždyť jste těhotná, ne nemocná! Těhotenství fakticky není nemoc!" a já to považuju za mantru celého mého těhotenství.

Přijde mi, že strašně často si maminky dávají na všechno tak strašný pozor, tak hrozně moc se hlídají, všechno řeší, na všechno se ptají, až jsou kvůli normálním situacím v normálních dnech v takovém stresu, že to snad musí cítit i to dítě v břiše. Chtěla jsem jít ke kadeřnici a ozvalo se - ale k miminku se přes pokožku hlavy ta barva může dostat a může mu to ublížit. Chtěla jsem si dát jednou za rok hranolky a někdo mi řekl - a to se nebojíš, že takové jídlo může tvému miminku ublížit? Chtěla jsem jít do ZOO a zase - měla bys na sebe dávat větší pozor. Spala jsem s naší kočkou v posteli a hned - a to se nebojíš nemocí, které kočky přenáší? A zase a znova. Při jakékoliv aktivitě se našel někdo, kdo v tom viděl určité nebezpečí pro miminko a upřímně - hrozně mě to frustrovalo. Na jednu stranu jsem na ty hranolky měla fakticky chuť, chtěla jsem vážně do tý ZOO jít a chtěla jsem se mazlit s naší kočkou, ale ty lidi ve mě podobnýma otázkama začali vyvolávat pocity, že když to budu dělat, jsem už vlastně špatná matka a nevážím si toho, že moje těhotenství je v pohodě. Až časem jsem si to v hlavě srovnala. Podle mě je mnohem důležitější být v těhotenství v psychické pohodě. Jasně, že nebudu brát drogy, nebudu pít litry alkoholu denně a nebudu se cpát jen samými smaženými jídly. Pokud ale mám jednou za čas chuť na hranolky, kašlu na všechno a všechny, prostě si ty hranolky dám a hotovo. Protože víte co? Kdybych musela takhle řešit všechno, nemohla bych vlastně s čistým svědomím dělat vůbec nic. Musela bych odpočívat doma, s nohama nahoře, jíst samé zdravé jídlo u kterého bych měla vypsané kolik, kdy a jak ho můžu sníst, nedej bože bych se nesměla podívat na film, na který se těším, protože není sluníčkový a mohlo by to mít špatný dopad na psychiku miminka a tak dále. Zkrátka těhotenství prostě není nemoc a pokud žena nemá vyloženě rizikové těhotenství, nemá od doktora předepsané či zakázané určité aktivity, myslím že pro miminko je důležitější spokojená maminka, která si dá to, na co má chuť a bude dělat to, co jí baví.

... psychicky nemocné?

A čeho jsem si ještě všimla a co mě občas rozesmálo, byly diskuze na internetu. Souvisí to s tím předchozím odstavcem, ale občas mi to přijde naprosto neuvěřitelně aprílové. Často jsem zavítala na nějaké ty maminkovské diskuze, kde se řešilo, jestli je normální to a to, jestli nevadí když maminka bude dělat tohle nebo tohle. Ok, občas mi to přijde logické se na něco zeptat nebo si vyhledat, když člověka něco trápí, ale ty otázky, které tam občas padly, to mě fakt dostávalo.

Přišlo mi, že spousta maminek se začne bát úplně všeho, všechno je nebezpečné a všechno může ublížit. Jedna maminka třeba přispěla do diskuze poměrně rozumným názorem, že by v těhotenství nic jíst nezakázala (co se týče těch klasických potravin), jen si člověk musí ohlídat množství a celkový jídelníček - mít dost základních živin, jíst dost ovoce a zeleniny. A jiná maminka se zeptala, jestli teda nevadí, když bude jíst mandarinky v těhotenství - že jich teď manžel koupil ve slevě hodně a že má na ně chuť. Na to jí nějaká jiná maminka napsala, že ona by je nejedla a úplně by se ovoci vyhnula, protože je tam strašně moc cukrů a to NENÍ DOBRÉ! Aha, dobře! Tomu jsem se fakt musela smát a uvědomila jsem si, že bych vlastně nemohla jíst vůbec nic. JO, možná zelenina by ještě byla v pohodě...

Zkrátka občas mi přijde, že se to s tím těhotenstvím přehání. Že maminky, které jsou zdravé a mají bezproblémové těhotenství, řeší věci, které by vůbec řešit nemusely. A po reakcích mého okolí, kdy mi pořád někdo radil co dělat a co nedělat, se vlastně ani nedivím. Kdybych neměla svůj rozum, asi bych musela zůstat zavřená devět měsíců doma a všeho se bát. Což by mi teď přišlo jako škoda, protože i s bříškem se dá zažít spousta super věcí! Prostě těhotenství skutečně není nemoc! :)

Pokud chceš mít přehled o všech aktualitách a novinkách na blogu, nezapomeň dát like facebookové stránce. Chceš-li se na něco zeptat, můžeš tady v komentářích nebo na mém ask.fm.


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Tutik Tutik | 26. června 2015 v 20:13 | Reagovat

A na gynekologii v cekarne coby netehotnou se na tebe lidi divaji jak na stetku :-D

2 bien bien | E-mail | Web | 26. června 2015 v 21:50 | Reagovat

ja mam teda uplne opacnou zkusenost - muzi muj obrovitansky pupek proste "nevidi". Naposled dnes ve fronte v Albertu... Ne ze bych chtela, aby me vsichni pustili pred sebe, ale kdyz do fronty dorazim cca ve stejnou chvili jako chlapek ve strednim veku, tak bych ocekavala, ze me pusti pred sebe... ale neeee, pan se proste postavil do fronty a cau...
nakonec to dobre dopadlo, protoze otevreli vedlejsi pokladnu, ke ktere jsem sla jako prvni! tak jsem ho precurala :)

3 bien bien | E-mail | Web | 26. června 2015 v 21:54 | Reagovat

a prihoda s mandarinkama me velmi pobavila :)
Nevim proc bychom mely svuj zivot ostrouhat o vsechno prijemne jen proto, ze jsme tehotne...
Kdybych mela byt takhle uzkostliva, tak se asi zblaznim...

4 E.E E.E | 27. června 2015 v 19:55 | Reagovat

Škoda, že už Deníky končí, strašně mě to bavilo! :) A to je mi patnáct...:D Jinak si myslím, že pokud je matka už v těhotenství příliš úzkostlivá, bude i nadále. A to je podle mě příšerné. Znám jednu holku, kterou rodiče (především matka) nic nenechali dělat samotnou. Když šla do školky tak měla strašné problémy s komunikací. Její o deset let mladší ségra má teď to samé, takže...:/ Podle mě by měl být člověk tak nějak normálně opatrný, ale zase z toho nedělat vědu. :) Vždyť je důležitější být šťastná než se měsíc obávat z toho, že jsem snědla tabulku čokolády...:) Přijde mi, že je to skoro jako s dietou...;)

5 L. L. | Web | 30. června 2015 v 8:57 | Reagovat

:)
musí to být krásný pocit stejně, držím Ti palečky, at porod proběhne plně nejlíp jak to bude moc být a určitě se pak přídu podívat na články♥

6 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 30. června 2015 v 11:34 | Reagovat

Zachytila jsem větičku, že se těšíš na svojí původní váhu :-)
Tak v tom Ti budu držet palce asi nejvíc :-)
Já jsem to nedokázala. A nejen to, já jsem šla rodit s váhou 75 kg. Porodila jsem dítě tři a půl kila, zbavila jsem se placenty a plodové vody a zřejmě mi během dvanáctihodinového porodu nabyla nějaká  svalová hmota, či co, protože těsně po porodu jsem vážila 74 a druhý den zase svých 75 kg :-)
A to moje předtěhotenská váha byla 65 kg :-)
Těch 75 mi tak nějak zůstalo, s občasnými výkyvy v dalších těhotenstvích :-)
Vždycky jsem na začátku začala hubnout a maximální váhu jsem měla asi 78 :-) Takže u třetího dítka jsem měla rozdíl mezi výchozí a porodní váhou jen tři kila :-)
Můj poslední vetřelec byl prostě žravý a já šla první čtyři měsíce s váhou dolů o nějakých pět kilo na sedmdesát a pak zase pomaličku nahoru :-)
No, skoro sedm let po třetím a posledním porodu mám stále 75 kilo :-)

7 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 30. června 2015 v 16:21 | Reagovat

Pěkné shrnutí :)
Moje mamka měla úplně pohodové těhotenství (porodila v květnu, takže se nejhorším vedrům vyhnula), dokonce i lyžovala, tři dny před porodem šla na 20km túru... A všechno v pohodě. A to rodila ve 40 letech. S váhou žádný problém, s chutěmi taky ne... Doufám, že to tak budu mít i já :)

Jinak ty diskuze maminek na internetu... to je někdy vážně děs. Až mi je líto těch dětí, co si na ně maminky připraví...

8 Judith Judith | Web | 30. června 2015 v 19:04 | Reagovat

Už se moc těším na články po porodu! Myslím si, že by bylo zajímavé psát "Deník miminka", pokud zná Mamalifestyle, ta na Youtube točí videa o svém miminku, říká tam, co umí a tak. A bylo by i vtipné, kdyby jsi to psala, myslím si, že by to byla mnohem větší zábava, ty to navíc umíš pěkně popsat, ale do ničeho tě nenutím, je to tvůj blog a já ti jen něco navrhla :-) Hodně štěstí při porodu.

9 Judith Judith | Web | 30. června 2015 v 19:05 | Reagovat

Mers, teď jsem se koukla na úvodní stránku Blog.cz a zjistila jsem, že tvůj článek "V těle těhotné" se tam dostal. Gratuluji!!!!

10 bien bien | E-mail | Web | 3. července 2015 v 6:49 | Reagovat

Mers se nam nejak dlouho neozyva, ze by uz byl maly na svete??

11 E.E E.E | 3. července 2015 v 9:35 | Reagovat

[10]: Taky mě to napadlo...:)

12 Mersmerize Mersmerize | Web | 3. července 2015 v 10:56 | Reagovat

[1]: Ten komentář jsem úplně nepochopila :D :)

[2]: Aha, no to u mě úplně naopak a chlapi se můžou přetrhnout a ženský blbě koukaj, což úplně nechápu :D :)

[4]: Přesně! Když člověk všechno moc řeší, je to spíš na škodu a nic z toho krom úzkostí nemá. Nemyslím si, že by lidi měli být flegmatiční (to je zas opačný extrém) a že by nic neměli řešit, ale přeci jen, občas se v těch diskuzích nestačí člověk divit, na co se třeba právě budoucí maminky ptají. :)

[5]: Děkuju moc!

[6]: No já se hlavně těším na to, až si budu moct lehnout na záda, na břicho, nebudu muset spát jen na levém boku a nebude to bříško taková fyzická zátěž. Jinak třeba moje maminka byla po porodu (když čekala mě) ještě hubenější a všechno to co nabrala v podstatě shodila v porodnici a pár dní potom. Máme to tak nejčastěji v rodině a nezlobila bych se, kdyby to tak bylo :D Ale zas nebudu dělat katastrofu z toho, když budu mít nějaké to kilo navíc. Myslím že pohyb a skákání kolem rodiny to vyřeší, uvidí se prostě potom :))

[7]: To má tvoje mamka štěstí a je to super :) A závidím že nemusela být těhotná v těhle vedrech. I když na druhou stranu asi není taky dobré být ve vedru už s miminkem na světě, tomu se člověk asi úplně nevyhne.

[8]: Určitě budu psát nějaké po - porodní mateřské články, ale jak jsem napsala v článku, zas to nebude každý týden, protože nevím jak to bude časově apod. Třeba jednou do měsíce nebo tak, to by mohlo jít :) Jo! A všimla jsem si že je tam zvěřejněn článek - z toho jsem měla radost! Děkuju :)

[10]: Ještě ne, ale už jsme jeli do porodnice a ještě mě poslali domů, ale prý to můžu čekat už každým dnem, takže odpočívám a chodím max na nákupy, tak se uvidí :D

13 Tutik Tutik | 8. července 2015 v 10:21 | Reagovat

Neni uz mimi na svete? :-)

14 Dwnnie Dwnnie | 9. července 2015 v 12:38 | Reagovat

Taky už čekám, kdy bude:) Každým dnem, třeba (určitě) i tenhle týden :)

15 Denika Denika | 10. července 2015 v 0:51 | Reagovat

Tak Meers, jak je? Co miminko? :))

16 P. P. | Web | 12. července 2015 v 10:11 | Reagovat

Moc se mi líbí tvůj způsob uvažování o budoucnosti a o tom, že tvůj syn by ti jednou zřejmě nepoděkoval, kdyby se dozvěděl, že o něm ví půlka blogové sféry. Já na to mám totiž stejný názor a nechápu maminky, které všechny fotky svých dětiček veřejně prezentují. Narážím na tehdejší příspěvek jedné maminky na nějaký web typu mimibazar. Jmenovalo se to myslím "Sářino první kakáníčko" za doprovodu detailních fotek. Co potom ta holčička, až vyroste? Bude ráda, že tolik lidí ví o jejím soukromí? Myslím, že některé maminky si vůbec neuvědomují, že jejich dítě není pes nebo kočka, ale člověk, který bude mít jednou vlastní život. Proto jsem moc  ráda, že to bereš tak, jak se má. :) Přeju hodně, hodně štěstí s miminkem a doufám, že všechno proběhlo/probíhá/proběhne v pořádku :)

17 bien bien | E-mail | Web | 15. července 2015 v 10:35 | Reagovat

ty nás teda napínáš, Mers!!!

18 Tutik Tutik | 15. července 2015 v 15:45 | Reagovat

Ja myslim, ze uz je mimi na svete :-))

19 Quinn Quinn | 16. července 2015 v 19:00 | Reagovat

Tak vás zklamu děvčata, ale zatím nic. Toto má Mers na FB a psala to včera.
Ahoj všem! Omlouvám se za absenci článků a i zpráv o novinkách a třeba o tom, jestli už jsem porodila/neporodila, ale nemusíte se bát - hned jak se "něco" stane, budu se co nejdřív snažit dát sem a na blog vědět. Stěhovali jsme se, chvíli byli bez internetu, pak řešili zase doktory, tudíž proto žádné zprávy ode mě nebyly. Navíc si užívám ty poslední dny, kdy jsem ještě bezdětná a můžu spát (i když ten spánek těsně před porodem není fakticky nic moc):D
Dneska jsem jeden den po oficiálním termínu porodu a pořád se nic neděje. V pátek jedu do porodnice na vyšetření a ultrazvuk, protože doktorům se to moc nelíbí a tak se bude mluvit o vyvolání či rychlé sekci, takže se uvidí, jestli se něco naplánuje nebo jestli mě ještě nechají chvíli čekat (do 42. týdne těhotenství to ještě totiž není "přenášení", tudíž se může bez problému vyčkávat).
Jinak už bydlíme v novém, já jsem pořád jak velryba a na všechny ostatní zprávy a zážitky se můžete těšit v článcích na blogu. Jen se prosím neptejte kdy, sama nevím Emotikona grin Každopádně slibuji, že jakmile bude malý na světě, rychlostí blesku se to dozvíte! :))
Vaše velryba Mers

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama