První měsíc s miminkem

4. září 2015 v 12:05 | Mersmerize |  Maminkou na plný úvazek
Oliverovi už je měsíc, je to náš velkej (a to doslova) kluk! Narodil se 1.8. a když se podívám do kalendáře, nemůžu uvěřit, že už ho doma máme víc jak měsíc. Že už měsíc jsme rodiče a že měsíc je můj život kompletně jiný. Když budu upřímná, moc jsem nechtěla věřit, že s miminkem se život tolik změní. Jasně, že se se změnou musí počítat, ale že to bude až takové, že budu mít úplně jiný (nebo spíš žádný) režim a že 24/7 se všechno bude točit jen a jen kolem Olivera - moje představa nebyla až tak detailní a přesná. I pro to se s vámi ráda podělím o to, jaký ten náš první měsíc vlastně byl. Budu se snažit být stručná, ale zároveň chci skutečně napsat vše, takže doufám že se mi to povede zformovat do té nejlepší podoby a délky.



Asi úplně nejhorší, nejsložitější a nejdelší byly ty první dny doma. A to konkrétně večery a noci. Jsem totiž člověk, co strašně rád spí a když jsem nevyspalá, nic nezvládám. Dřív jsem si kvůli téhle mé vlastnosti nedovedla představit, že bych někdy mohla vychovávat dítě, protože prostě spánek miluji a všechny moje kamarádky a bývalé spolužačky, které už dítě mají, mi tvrdily, jak se nevyspí a jaký je to zápřah. Bála jsem se toho, že nedokážu v noci vstát, že budu jak chodící mrtvola přes den a že to kvůli nedostatku spánku prostě nezvládnu. První dny byly skutečně náročné, protože jsem nebyla zvyklá vstávat třeba pětkrát za noc - někdy méně, někdy i mnohokrát více. Byla jsem unavená a strašně často jsem brečela - za to samozřejmě můžou i hormony, ale u mě to většinou bylo nedostatkem spánku. Když byl malý v noci hodný a spali jsme dobře, den byl pohodový a večer taky. Když jsme ale měli horší noc, dokázala jsem brečet kvůli největší blbosti a být naprosto vyřízená. To platí pořád, ale už naštěstí ne tak výrazně. Co musím uznat je, že moje obavy z toho, že v noci nevstanu, byly úplně zbytečné. Tělo to prostě má zařízené a stačí, aby se malý v postýlce začal víc hýbat nebo kňourat, ani nemusí vyloženě brečet a může být klidně i v jiné místnosti (při otevřených dveřích) a na 99% jsem vzhůru a vím o tom. Což je fakt zázrak, protože dřív by mě za normálních okolností neprobudilo, ani kdybyste mi mlátili pokličkami u hlavy! Poslední dobou jsou noci čím dál lepší a lepší s tím, že jednou za čas je noc strašná a skoro nespíme, ale pak zase dobrý. Náš režim je takový, že Oliver teď usíná kolem 8 - 9 hodiny večerní, poprvé na kojení se budí asi v 1 - 2 ráno a pak se budí přibližně každou hodinu a půl a vstáváme kolem 7 - 8 hodiny ranní. Proto se snažím jít spát hned ve chvíli kdy usne poprvé, protože potom mám většinou ty krásné souvislé čtyři hodiny spánku a spát čtyři hodiny v kuse je teď fakt luxus. V tomhle je Oliver zlaté dítě, protože podle vyprávění hodně miminek nespí v kuse ani tu hodinu či dvě a neustále brečí nebo zkrátka nespí a to pak nespí ani maminka. Upřímně - netuším jak bych takové dítě a takový život zvládala. Asi by mi nic jiného nezbylo, ale jsem fakt vděčná za to co mám. Už asi dvakrát nebo třikrát se totiž stalo, že se malý probudil za noc jen dvakrát a spali jsme krásně až do sedmi do rána. To byla taková paráda! Čím starší je, tím jsou noci lepší. Snad to tímhle článkem nezakřiknu.

Co taky musím pochválit a na co si nemůžu stěžovat je kojení. Bála jsem se, že budu mít málo mléka, že to malému nebude stačit, že to bude bolet, že budu muset dokrmovat, ale štěstí nám přeje a za celou dobu jsme neměli jediný velký problém. Nejkrizovější byly první dny v porodnici a doma, kdy mě bradavky strašně bolely, protože jsem parkrát malého přiložila špatně (technika dělá strašně moc) a byla to tedy moje chyba. Odnesla jsem si to dost šeredně a šíleně to bolelo. Naštěstí to během dvou - třech dnů přešlo - poctivě jsem dávala studené obklady a mazala bepanthenem - krém je to nechutně drahý, ale moc mi pomohl. Teď je kojení bez problémů, ale stejně mi připadá, že nedělám nic jiného než že ho krmím. Má už totiž skoro šest kilo a dokáže na jeden zátah vypít i sto mililitrů mléka, což je na čerstvé miminko poměrně dost. No, co si budem povídat - není to žádné tintítko! Co se týče krmení, nemáme žádný časový rozvrh. Znám hodně maminek, které si to hlídají a krmí podle hodin (někdy to je nutné), ale u nás to neřešíme, protože nemusíme. Ve dne krmím cca každou hodinu a půl až dvě hodiny, noc jsem popsala odstavec předtím. První část vydrží i víc jak čtyři hodiny bez krmení, ale dohání to druhou polovinu noci, kdy se budí skoro každou hodinu.

Náš den je víceméně pořád stejný a snažím se i o to, aby se nedělo moc nových věcí. Ono když malému miminku dáte najednou hodně nových a neznámých dojmů, může ho to "přesytit" a pak může mít problém s usínáním a je protivné samo sobě. To se nám už párkrát stalo a není to nic příjemného, hlavně pro psychiku rodičů! :) Vstáváme mezi 6 - 8 hodinou (nejčastěji v sedm), nasnídáme se, válíme se, přítel odchází do práce, když je malý hodný tak chvíli uklízím nebo se upravuju, líčím apod. Kolem 11 - 12 hodiny usíná po krmení hodně hlubokým spánkem a já s ním - spíme tak dvě hodiny a pak zase krmení, jdeme ven s kočárkem a když přijdeme domů, většinou pustím simpsonovi nebo písničky a ležíme na gauči a plán se odvíjí podle Oliverovi nálady. Někdy si čtu (čtu hlavně při kojení, což je super, protože mi čtení jednu dobu hodně chybělo! a vzhledem k tomu že kojím pořád teď mi nedělá problém přečíst denně i třista stránek), někdy internetuju a počítačuju, někdy peru a uklízím, někdy jím a prostě co zrovna potřebuju - ale to jen v případě, když má malý dobrou náladu. Jsou dny, kdy je protivný a chce vyloženě chovat, takže ho zavinu do zavinovačky, vezmu si ho na ruku a věnuju se čistě jemu.

To chci hodně doporučit všem těhotným, které miminko čekají. Nekupujte rychlozavinovačky, ty jsou k ničemu. Úplně nejlepší jsou ty klasické, které můžete zavázat a miminko je v nich hodně natěsno a nedostane ven ručičky. I když se totiž Oliver zezačátku dost vztekal, zavinovačka je nejlepší vynález lidstva a bez ní bychom nepřežili den. Jakmile je mu totiž do breku bez zjevného důvodu (je přebalený, nakrmený, oblečený a v teple domova), stačí ho pořádně zavinout a hned je o level spokojenější. Miminka totiž z dělohy nejsou zvyklá na velký prostor a jakmile může máchat rukama, je zle. Asi si nepřipadá v bezpečí, navíc když spí, tak se rukama věčně budí (nekoordinované pohyby), tudíž zavinovačka - jděte do ní!

Zatím největší krizi celkově jsem měla před dvěma týdny, když se Oliver po odpoledním spánku probudil a byl hrozně horký. Naměřili jsme mu horečku 39,5 a hned jeli k doktorovi. Ten nás poslal do nemocnice a zjistilo se, že Oliver má akutní zánět ledvin a k tomu jednu ledvinu patogicky zvětšenou (pravděpodobně kvůli zánětu), takže si nás týden nechali v nemocnici a museli jsme s malým podstupovat velkou sérii vyšetření s tím, že to ještě není za námi a ještě pár ošklivých testů nás čeká. A to mi bylo hodně do breku. Oliver totiž pořád plakal, hlavně když mu brali krev, protože mu napíchli žílu a čekali a museli mu mačkat ruku, aby z něj dostali malé dvě zkumavky krve, takže se tenhle odběr protáhl na několik desítek minut, kdy pořád plakal a mě z toho bylo psychicky špatně, protože jsem mu nemohla nijak pomoci. Ale je to pro jeho zdraví, takže to prostě jinak nešlo.

Myslím, že malý Oliver je úžasné dítě. Jasně že brečí, občas ho trápí bolesti bříška a jiné miminkovské neduhy, ale jinak musím uznat, že proti jiným (co vím z doslechu), se vždycky dá uklidnit, spí poměrně dobře, a až na ten zánět ledvin je to zdravé a spokojené dítě. Ještě aby ne, je to pořádný cvalík a rozhodně nevypadá jako novorozenec (ani nevypadal). Když mu bylo dvacet dnů, přišel za námi lékař a říká: "TAk se na něj podíváme, je mu šest týdnů?" "Ne, dvacet dnů..." "Prosím? Aha" :D

P.S: na co ještě nesmím zapomenout je první úsměv! Už se směje. Samozřejmě nejvíc na tatínka, ale poprvé se usmál asi nějak kolem tří týdnů, právě v nemocnici a měli jsme z toho strašnou radost. :))



 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Quinn Quinn | 4. září 2015 v 13:06 | Reagovat

To je tak krááásný. Hlavně že už je Oli v pořádku. Je to vážně cvalda, ale roztomilý :)

2 Adél Adél | Web | 4. září 2015 v 20:35 | Reagovat

Ten je tak nádherný :) Mému synovečkovi je také 1. měsíc :)

3 Simona Simona | 5. září 2015 v 11:38 | Reagovat

Ahoj, promin ze pisu sem, ale jaka muze byt pricina hnedeho vytoku asi tyden pred menstruaci? Jinak pravidelne beru antikoncepci, sexualne ziju a nedavno jsem prodelala mykozu, jestli to s tim muze souviset. Diky moc!

4 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 5. září 2015 v 13:42 | Reagovat

Konečně článek, na který dlouho čekám! :-) Hrozně to letí, Oliver je krásný miminko! Hlavně aby se brzo uzdravil, chápu, že jste nejspíš zažívali muka, mít nemocné takhle malé miminko zřejmě není nic pěkného, hlavně když nemůže říct, co ho bolí a tak.. Ale věřím tomu, že se brzo uzdraví, vždyť je to chlapák! :-)
Přeju ti čím dál tim míň bezesných nocí a ať se máte jenom krásně s co nejvíce úsměvama :))

5 Péťa Péťa | Web | 6. září 2015 v 16:28 | Reagovat

Snad už teď bude v pořádku, ten zánět měl asi ještě od porodu, ne? Vím, že teta byla se sestřenkou zpátky v nemocnici hned po několika týdnech, tuším, že malá měla žloutenku, nebo tak něco. A bylo jim řečeno, že po porodu se občas něco nehezkého objeví.
Doufám, že si užíváte, jak to jen jde, pohlaď za mě malého :) a ještě hodně úsměvů přeji :)

6 teri teri | Web | 6. září 2015 v 18:18 | Reagovat

Je moc hezký... To je dobře, že se už uzdravil.

7 Adell Kott Adell Kott | Web | 6. září 2015 v 18:33 | Reagovat

jéé narodil se stejně na mojí segru, které je tedy už 12:D je roztomilý:) snad teď už bude v pořádku:)

8 bells bells | Web | 6. září 2015 v 19:31 | Reagovat

to jsi napsala parádně!!!jsem za takové články fakt moc ráda, přeci jen během těhotenství se to tak furt všechno cílí hlavně k tomu porodu, což je pochopitelný:-)....ale přitom je daleko zajímavější a taky neméně důležité to co přijde pak!.-)...
malej je neuvěřitelnej!:-D...tohle je fakt sakra spokojený mímo!:-)...jak často ho koupeš?

9 vnemeckumarketa vnemeckumarketa | 14. září 2015 v 21:08 | Reagovat

Ahooj,

jsem ráda, že to zvládáš, často na tebe myslím, jak se asi máte. Taky nám napiš, jak se tatínek angažuje v péči o malého. ;)

Měj se fajn,

Markét :)

10 K. K. | Web | 8. ledna 2016 v 21:08 | Reagovat

Krásné miminko :) Určitě dělá radost. Oliver bude jednou pěkný kus chlapa! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama