Vše možné i nemožné o kojení

10. září 2015 v 18:18 | Mersmerize |  Maminkou na plný úvazek
Opět všechny srdečně zdravím! Mám dneska úžasnou náladu a vlastně celkově už jsem pár posledních dní v hrozné pohodě (aspoň když to srovnám s pár týdny nazpět), protože jsme doma s miminkem, spokojení, zdraví a všechno je čím dál lepší. I proto si myslím, že každou chvílí už bych mohla zvládat psát jako dřív, nejen sem - ale i na všechny weby, na které jsem před porodem psala a už nemusíte čekat pouze články o mateřství, i když těch obecnějších tu určitě ještě bude hodně. Proč? Protože je to něco, co zrovna prožívám, co je pro mě nového a baví mě to - navíc přijde mi, že i podle komentářů, ohlasů a zpráv Vás tohle téma zajímá víc než cokoliv jiného, což mě mile překvapuje. Ale samozřejmě chápu, že ne každého děti, mateřství a moje zkušenosti a poznatky coby prvorodičky zajímají, tudíž doufám, že co nejdřív bude fungovat náš nový režim a já budu moct psát každý den, tak jak jsem na to byla dlouho zvyklá (i proto - pokud máte nějaký tip či prosbu na článek, nebojte se mi to napsat, kamkoliv - na facebook, ask nebo e-mail, čím více, tím lépe!)

Ale zpět k dnešnímu tématu. Snažím se každým novým článkem pokrývat určitý úsek tématu mateřství. Začala jsem těhotenstvím a v podstatě vám psala o skoro každém týdnu a všech novinkách. Pak následovala ta divná fáze čekání na porod, kdy jsem si snad pořád jen stěžovala. Potom konečně porod a hororový článek o něm (taky patří k těm úplně nejčtenějším, už bych neměla číst toho Kinga) a ve finále jsem vám napsala něco o mojí postavě a shrnula první měsíc doma s novorozencem. A je docela jasné, co bude následovat - jasně že kojení. Něco, co k miminkům a maminkám neodmyslitelně patří. Ráda bych se podělila o to, co mě třeba na samotném kojení překvapilo, co jsem jako bezdětná nevěděla, jak jsem na tom konkrétně já a zkrátka vše, co mě o tomhle tématu napadne. Nejsem laktační poradkyně, nečekejte poučky, návody ani ověřené rady. Znáte mě, většinou píšu za sebe a kojení je věc, o které jsem před porodem vlastně nevěděla vůbec nic (jako fakt!).



Co se týče mého názoru na kojení, beru to jako přirozenou věc a tudíž jsem v podstatě počítala s tím, že první měsíce budu výhradně kojit. Samozřejmě je nutné brát v úvahu to, že ne vždycky to jde. To jsem si samozřejmě před narozením Olivera zjišťovala - jak to je, když žena kojit nemůže, jak se to řeší, kdy se to stává a tak dále a tak dále. U hodně diskuzí jsem docela čuměla a když se na to podívám zpětně, vykašlala bych se teď na to. Diskuze jsou super věc a číst si názory ostatních občas fakt hodně pomůže, ale zrovna v tomhle smyslu to nemá význam, jen to člověka vystresuje. Navíc se občas objeví takové super matky, které mají chuť ty nekojící (i když nekojící třeba ze zdravotních důvodů) ukamenovat a v podstatě jim psát, jak hrozné jsou a jak svým dětem ubližují. Bóže, kojení je pro mimino super věc, ale když to nejde, tak to nejde. Tečka, dál bych tohle téma neřešila - za ty nervy to doopravdy nestojí a psychika v tomhle dělá hrozně moc.

U nás to šlo parádně. Mléko se mi sice vytvořilo až čtvrtý den po porodu a tak Oliver chvilku "živořil" na suchu, ale hned vám objasním, jak tohle vlastně funguje, protože se přiznám, že to, co teď vysvětlím, jsem předtím nevěděla. Mléko se v prsou tvoří až několik dní po porodu (nejčastěji je to 3. - 5. den, ale někdo má mléko hned druhý den, je to hodně subjektivní) a do té doby se miminko k prsu přikládá a bere si z něj tzv. mlezivo = první mléko. To je tekutina, která je neuvěřitelně moc výživná a obsahuje velké množství protilátek a pro dítě je to taková malá vitaminová bomba, proto je důležité to neodfláknout a i ty první dny po porodu, když mléko ještě není, dítě přikládat k prsům. Tohle jsem předtím věděla, ale jako těhotné mi nebylo jasné, jak se z tohohle to dítě jako nají? Není to totiž žádné závratné množství, ale skutečně jen pár ml, které se postupně (ale pomalu) obnovují. Proto jsem se samozřejmě hned ptala sestřiček a googlila, jak to vlastně je. Většině dětem mlezivo stačí a maximálně mu ještě první dny dávají na oddělení, když není u maminky cukerný roztok (cukry). Pak jsou ale děti, kterým to nestačí a musí se tedy trošku dokrmovat (většinou klasickým Nutrilonem). To byl i náš případ. Oliver, jak totiž všichni dobře víte, měl totiž při narození skoro 5 kg a nakrmit takovýho obříka není zrovna lehká záležitost. Tudíž mu tohle první mléko stačilo první a druhý den, ale třetí den už byl hrozně neklidný a uplakaný. Sestřičky mu musely připravit dokrm a dali jsme mu na noc jen pár mililitrů, aby v pohodě spal. A další den (když nás pouštěli domů) už jsem měla mléko a problém byl vyřešen.

Co mi přišlo smutné, byly maminky, které měly stejný problém jako my a dítě muselo dostat dokrm, protože samotná laktace ještě nenastoupila a neuvěřitelně moc to řešily. Byly tam dokonce takové, které kvůli tomu i plakaly a protože dítě nemohly nakrmit, tak si připadaly jako špatné a méněcenné - že zklamaly. To mi přišlo neuvěřitelné. Já v tu chvíli měla dost jiných starostí a naopak jsem uvítala dokrm, že Oliver bude spokojený, najedený a v klidu budu moct kojit potom, protože v tu chvíli s tím maminka stejně nic nemůže udělat. Je vlastně hrozně smutné, že některé maminky si tak moc nevěří a při prvním problému si myslí, jak hrozné jsou. Ale je to hodně způsobeno hormony, které se mi naštěstí aspoň v tomhle směru vyhnuly.

Když se vrátím k prvnímu kojení, hodně lidí se mě ptá, jaký to je pocit. Upřímně - nedá se to úplně popsat a na rovinu - trošku mě to zklamalo. Všude jsem četla, jak je to strašně super, jak je kojení nejhezčí pocit na světě. Kecy! To přijde až časem - ty první "pokusy" jsou prostě pokus -> omyl, člověk musí řešit techniku přiložení, dobu kojení, to aby miminko bylo dobře přiloženo a aby i samotná maminka byla v dobré pozici. Navíc stačí jedna chyba a pak to zezačátku to ku*va bolí s prominutím a když si to člověk neuvědomí a pokračuje v té špatné technice, další kojení jsou prostě noční můry kvůli bolestivým bradavkám a všemu tomu okolo. To až časem, když se to "zajede", to je teprv normální věc, ze který člověk není vyplesknutý. Každopádně nepatřím k těm, které by to považovaly za nejkrásnější věc na světě, znám lepší a příjemnější věci. Navíc ty první dny si člověk fakt připadá jak chodící vemínko, protože nedělá nic jinýho než kojí. Mně první dny doma přišlo, že snad 20 hodin kojím a 4 hodiny spím. Samozřejmě to tak nebylo, ale pocit je to divnej a srovná se to až časem s nějakým tím režimem.

Co se týče doby kojení, před porodem jsem to taky viděla docela jinak a naivně. Počítala jsem s tím, že krmení bude hotovo tak za 10 minut a padla. Jenže když má malý hlad, trvá to i 20 minut, navíc v jednom prsu je samozřejmě omezené množství mléka (obnovuje se postupně), takže když má z jednoho málo, musíte přiložit na druhé a zase se ta doba protáhne. Navíc samotným kojením to nekončí, protože miminko si taky musí odříhnout, aby ho netlačil vzduch v bříšku, který občas spolyká a předchází se tak bolestem, které nejsou ani pro něj ani pro rodiče zrovna příjemné. A takové odříhnutí občas bývá docela náročné, protože člověk musí malému najít správnou polohu, někdy se čeká pár minut a někdy úplně zbytečně (mnohem důležitější je odříhnutí u krmení z lahvičky, ale stejně by se to nemělo podceňovat ani u kojení). Takže jedno kojení se takhle protáhne se vším okolo třeba na 40 minut (někdy méně, někdy více, i podle toho, jak moc má Oliver hlad).

Co je taky neuvěřitelně nepříjemné (nebo alespoň pro mě bylo), jsou úplně ty první dny, kdy se mléko tvoří. To jsou prsa hrozně citlivá a nalitá a asi tak šedesátkrát větší. Doporučuju si na tohle období pořídit o číslo větší a hodně pohodlnou podprsenku a fakt NEBĚHAT! :D Ale pečlivě jsem ledovala (přikládala studené obklady) a třetí den byl klid.

Abych ale jen nenadávala, kojení se dá zvládnout a není na něm nic hrozného. Jen zkrátka ty první chvíle jsou těžké, ale postupem času si na sebe matka s dítětem zvyknou a jde to mnohem lépe a je to pro ně vlastně taková docela pohodová relaxace. Já si většinou čtu a tak dokážu denně přečíst pořádnou porci písmenek, což je super, protože mám tak vlastně spoustu času i s miminkem a nemusím se knížek vůbec vzdávat. Navíc je fakt hezký pocit vědět, že tak malý dostává vše, co potřebuje a má to ode mě. Jo, a nezapomenout na to, že je to vlastně strašně levný. Jen jsem v krámě koukala na různé Nutrilony a první mléka a myslela jsem, že je to vtip - to vůbec není levná záležitost!


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 justbecreative justbecreative | 10. září 2015 v 18:48 | Reagovat

Těším se, až začneš zase trochu víc psát :) svoje děti v patnácti ještě opravdu nemám, ale i tak mě ty články o mateřství zajímají a ráda si je přečtu, protože si tak udělám aspoň zhruba nějakou představu o tom, co mě vlastně čeká, až budu mít jednou miminko.
A až budeš mít někdy čas, mohla by sis přepsat informace o autorce, budoucí maminka už nějakou dobu nejsi :)

2 X X | 11. září 2015 v 12:31 | Reagovat

Ten článek o postavě někam zmizel :)

3 Quinn Quinn | 11. září 2015 v 16:03 | Reagovat

Ahoj Mers, moc se mi líbí tvoje názory, hlavně proto, že se skoro ve všem shodujeme. Souhlasím, že kojení je super, ale když to nejde není potřeba se z toho hroutit. Já ještě svoje mimčo nemám, ale pár diskuzí jsem už četla a někdy je to mazec, co dokážou maminy vyplodit na úkor nekojících matek. Navíc ono to kojení zase není tak zázračné, vždyt kolik lidí bylo kojených a mají spoustu alergií, exémů a nevím čeho všeho. Je super, že to bereš vážně realisticky a neděláš z toho nejkrásnější věc na planetě, je mi jasný že to zase tak báječný není. Hlavně pokud prsa bolí. Jinak Mers, zajímalo by mě jestli si před porodem nějak cvičila hráz, třeba s tím Epino balonkem ?

4 Mersmerize Mersmerize | E-mail | Web | 11. září 2015 v 17:24 | Reagovat

[1]: Až ten rošťák usne, tak jdu na to :)

[2]: omylem jsem ho hodila do rozepsaných, pak to v administraci změním :)

[3]: Ahoj, díky moc! souhlasím, já jsem taky byla plně kojená a mám alergie a podobně. Jsem ráda, že můžu kojit, ale zas zázrak z toho fakt nedělám :) JInak ne - na porod jsem se vůbec nijak nepřipravovala, protože jsem nevěřila, že budu rodit normálně, takže jsem to pěkně flákala. Chodila jsem jen plavat :D :))

5 Quinn Quinn | 11. září 2015 v 18:16 | Reagovat

[4]:No vidíš, tak máš příklad u sebe, že ani kojení to nezachránilo. Někdy je mi těch maminek vážně líto, že to kojení až tak moc prožívají a myslí si o sobě to nejhorší, když nemůžou kojit. S tím porodem si tedy měla s pekla štěstí, že si neměla žádný nástřih, to je skoro až neuvěřitelný :)

6 bien bien | E-mail | Web | 12. září 2015 v 6:49 | Reagovat

haha, no to je clanek primo pro me :)
ja si o kojeni pred porodem nezjistovala absolutne vubec nic, myslela jsem, ze to je ta nejprirozenejsi vec na svete a ze se to proste podari v podstate kazde. A ejhle :)
Ale dokud si to clovek neprozije na vlastni kuzi, tak nevi, o cem je rec. V tehotenstvi jsem si taky rikala-chci kojit,ale kdyz to nepujde, tak se nic nedeje.
No a ve finale, kdyz to z nejruznejsoch duvodu opravdu neslo, tak jsem to fakt emotivne prozivala a dost se kvuli tomu natrapila a naplakala. Je to takovx spolecensky natlak. Je jasne, ze materske mleko je fakt nej nej, ale novopecene mamince vubec nepomuze, kdyz ji to nekdo neustale bude predhazovat v situaci, kdy s kojenim nestastne bojuje.

No, kazdopadne ti zavidim, ze to u vas slo. Ja si to neumim moc predstavit ani z casovych duvodu - ty i s jednim miminkem pises, ze jsi prvni tydny byla jak chodici mlekarna, tak co teprv se dvema.

No a cenu Nutrilonu netreba komentovat... Zvlast kdyz nasobim dvema, ze jo.
Bychom mohli jet za ty prachy na dovolenou, kdybych holky kojila :-/

7 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 12. září 2015 v 23:49 | Reagovat

Jo, kojení je fajn :-)
U obou starších dětí jsem s odstupem říkala, že to JE to nejkrásnější.
Ten pocit spříznění s tím mrnětem mi chyběl, ale kojila jsem každého z nich skoro rok a techniku jsem měla vypilovanou k dokonalosti, žádná bolest :-)
Ovšem u třetího díťátka už jsem ke konci neměla pocit spříznění, ale vztek na tříletou holku, která mi jede po podprsence :-)
No, oba starší se rozhodli, že už mlíko nechtějí a já to chtěla dopřát i té malé :-)
A i když je mateřské mléko zázrak, stejně se nemůže věřit všemu :-)
Třeba se tvrdí, že kojené děti nebývají tlusté :-)
Maličká měla na šesti letech 38 kilo a žádný doktor nepřišel na příčinu.
Teď, v sedmi, má kilo dole a roste a roste :-)
Držím Ti place s tím Tvým cvalíkem a kdyby kojení náhodou někdy chvilku nefungovalo, nezoufej :-)
Když se stresuješ, tak se mlíko ztratí úplně :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama