Co mě jako čerstvou maminku překvapilo?

26. října 2015 v 6:48 | Mersmerize |  Maminkou na plný úvazek
Můj pohled na děti a na mateřství se od porodu hodně změnil. On si člověk miminko a život s ním představuje nějakým způsobem, plánuje si určité věci, ale nakonec je všechno tak trochu jinak. Možná to bylo i tím, že jsem se rozhodla číst hodně knížek o tomhle tématu během těhotenství, ale teď až postupem času vidím, že většina takových knih mi nic moc nedala. Je totiž fakt, že každé dítě je jiné a to se na tom hodně odráží. Jsou ale věci, které mě překvapily a nečekala jsem je, ať už ty dobré nebo špatné. Víte jaké to zrovna u mě jsou?



Samotný porod
Když začnu úplně od začátku, řeknu vám, že pokud budete rodit normálně jako já a ne císařem, nic vás na to nepřipraví. Četla jsem neuvěřitelnou spoustu diskuzí, příběhů, zkušeností, poznatků, viděla jsem x dokumentů, ptala se maminek a myslela si, že jdu do porodnice připravená. To ale snad ani napoprvé nejde. A nemyslím jen bolest, ale i ty samotné pocity, tu chvíli kdy poprvé uvidíte své dítě a všechno to kolem. Na to se fakt připravit nedá a pokud někdy v budoucnu nebudu rodit znovu, pochybuju, že podobné pocity ještě zažiju. Upřímně, ať je to sebevíc omýlaná fráze, i kdybych na to měla celý článek, pochybuju že bych vám to dokázala i jen trošku přiblížit.

Volný čas
Strašně moc lidí mi říkalo: Před porodem se pořádně vyspi a važ si toho, pak už se nevyspíš, nebudeš mít na nic čas, nebudeš číst, ani pořádně uklizeno mít nebudeš! A víte co? Není to pravda... Nedokážu si to představit třeba s dvojčatama, tam je to určitě úplně jiné než s jedním prckem, ale já si nepřipadám zanedbaná a unavená. Hodně samozžejmě i záleží na konkrétním miminku, protože co jsem třeba slyšela od mých kamarádek, některé jejich děti dokázaly spát první měsíce v noci třeba jen 3 hodiny a jinak řvaly a řvaly. Naštěstí to nebyl náš případ a sice spím méně než dříve, ale taková katastrofa to není. Navíc mi přijde, že čtu víc než dřív, protože u kojení se toho moc jiného dělat nedá a uklízím vždycky ráno a večer když Oliver ještě spí nebo mě sleduje.

Růst
Už jen to, že se nám narodilo pětikilový dítě je samo o sobě překvápkem, což nikdo z nás (a nejméně doktoři, haha) netušil. Ale i když jsem ze všech stran slýchala, jak ty děti rychle rostou, že jim nemá moc smysl kupovat tuny oblečení na ty první měsíce, nevěřila jsem, jak moc pravdivé to je. Fakticky! Jestli chcete nějakou radu, kupte na první tři měsíce jen to nejzákladnější a nic drahého, protože to miminko stejně oblékne jen párkrát. A mě pak tak hrozně mrzelo, když jsem se musela loučit s těmi krásnými dupačkami s medvídkem Pú, které jsem malému dala tak dvakrát, než už mu byly malé. Ale je možné, že u nás je to extrémní, protože už teď Oliver nosí oblečení pro 9-12měsíční děti, ach jo.

Mateřský plurál
Znáte takové to: "Půjdeme se koupat?" nebo "Převlékli jsme se a teď půjdeme spinkat"? Kdy maminka mluví o sobě, jako kdyby dělala to samé co miminko a už nepoužívá "já" a "on" nebo jen velmi sporadicky? Říká se tomu mateřský plurál a společně s divným slovníkem (mimísek apod.) je to jedna z věcí, kterým se nejvíc smějou ti bez dětí a říkají si, jak jsou ty matky pošahané. Upřímně? Dodnes si myslím, že některé maminky se svým slovníkem pošahané jsou. Občas když čtu maminkovské diskuze, kde místo sex znají JEN zdrobnělinu sexík, místo manžel říkají manža, místo miminko - mimísek apod., si říkám, že to nechápu a nemůžu od někoho takového brát jeho názor vážně. Říkala jsem si, že pokud takhle začnu psát a mluvit, tak to mě radši zastřelte, ale pokud to někoho baví a líbí se mu to, nic proti. Co se týče ale mateřského plurálu, pamatuju si, jak jsme si v psychologii na střední povídali o tom, jak je to běžné, mohou za to hormony a většina maminek to používá (většina, samozřejme jsou výjimky). Pamatuju si i, jak nám učitelka říkala, že i podle toho mohou zdravotníci poznat, že s rodičkou je vše v pořádku a že je oba mohou z porodnice pustit domů. Já se smála a říkala si, že takhle mluvit nebudu a víte co? Nemluvím tak, ale hlavně proto, že se musím pořádně držet! Když jsme doma s Oliverem sami, tak jasně že říkám: "Tak se půjdeme vykoupat, miláčku", ale na veřejnosti to nepoužívám, dávám si pozor. A neptejte se mě proč, prostě se mi to nelíbí, i když mě něco uvnitř nutí takhle věty formulovat. Fakticky, pokud někdy uslyšíte takhle maminky mluvit, nesmějte se jim, ono je to fakt hrozně těžké mluvit o sobě a dítěti v různých osobách, když vlastně 9 měsíců to ještě úplně samostatná osoba nebyla:)

Kojení
Na kojení mě překvapila spousta věcí, ale asi nejvíc to, jak to hrozně žere čas. Mně snad připadá, že polovinu dne nedělám nic jiného než že kojím. A ona je to možná i pravda. Dost lidí mi říkalo, že je to normální, než si žena i dítě najdou svůj režim, tak že se mi bude zdát, že jenom kojím a kojím. A fakt je to tak. A trošku mě znepokojuje je, že i po necelých třech měsících to zatím tak stále je. Ale nevadí mi to hlavně kvůli tomu, že u kojení si vlastně v leže může člověk dělat co chce. Můžete si číst, flákat se na tabletu, surfovat po internetu, koukat na filmy nebo seriály, prohlížet si časopisy, telefonovat. Zkrátka pokud jsem něco takového nestihla v mezičase, stihnu to při kojení .

Jo a mimochodem, hodně žen, které už dítě mají, se vyjadřovaly k mému článku o kojení na veřejnosti a psaly mi, že až porodím, takže změním názor. Ne, nezměnila jsem. I když jsem už mnohokrát musela kojit mimo domov, nikdy jsem nekojila před nikým cizím nebo odhalená.

Mateřská láska
A zase pro někoho pořád dokola omýlaná fráze, ale musím jí sem prostě napsat. Pamatuju si, že když jsem s přítelem zjistila, že čekáme kluka, byla jsem trochu v rozpacích a říkala jsem si: "Doufala jsem, že to bude holka, ale hlavně že to bude zdravý, ale kluk?! Já o malých klucích nic nevím, co budu dělat? Co když ho nebudu mít tolik ráda?" a pak jsem se za takové myšlenky fakt nenáviděla, ale prostě mi to těch pár dnů po ultrazvuku nedalo. Uklidnila mě až moje teta, která mi řekla, že ona měla to samé, že si byla jistá holčičkou a bála se, co s klukem bude dělat, ale nakonec že se malý Vítek narodil a milovala ho tak moc, jako by milovala holčičku. Jde prostě jen o to, že je to vlastní dítě. Stejně tak jsem si říkala, že nejsem úplně mateřský typ. Miminka mám ráda, jsou roztomilá, ale jakmile nějaké brečelo, neměla jsem z toho zrovna příjemné pocity, byla jsem nejistá, nevěděla jsem co mám dělat a na některé starší děti jsem byla vyloženě alergická, i když zas tak starší nebyly. Takže i když jsem se těšila, pořád jsem si říkala, jestli to bylo dobré rozhodnutí, co když na mateřství prostě nejsem stavěná, co když svoje dítě nebudu mít tolik ráda. A víte co? Všechno to zmizelo po porodu. Nemůžete o svém dítěti říct, že je ošklivý a nelíbí se vám a myslet to v tu chvíli vážně. Nemůžete k němu nemít citové pouto a i když často ta mateřská láska nepřijde třeba hned v porodnici, časem přijde sama. A musím uznat, že jen máloco, je tak nepředstavitelně silný, jako právě tohle. A opět - strašně těžko si to dokážete představit, pokud ještě vlastní dítě nemáte. I když mám dva o hodně mladší sourozence, které taky miluju a milovala jsem je jako miminka, tohle je prostě něco úplně jiného.


Související články, kteréé by tě mohly zajímat:

Pokud chceš mít přehled o všech novinkách a aktualitách, nezapomeň dát like facebookové stránce.Chceš-li se na něco zeptat, můžeš tak učinit tady v komentářích nebo na mém ask.fm

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lesslie Lesslie | 26. října 2015 v 9:50 | Reagovat

K tomu mateřskému plurálu bych se rozhodně chtěla vyjádřit.. protože v něm jde mnohem více o to dítě, než o matku. Určitě to můžou způsobit hormony, ale má to velký vliv na psychiku. Nevím jak na psychiku matky- i když si myslím, že jí to určitě také velmi ovlivňuje a podvědomě tím upevňuje své pouto k dítěti. Hlavní ovšem je, že tohle značení upevňuje pouto dítěte a jeho vnímání. Zjednodušeně mu to i ulehčuje život poté, co byl součástí někoho a teď je samostatnou bytostí. Uvědomuje si, pro koho je důležitý. A také do určité doby nedokáže rozeznat něco jako "já" a "ty".

Ta mateřská láska taky není tak automatická, ani po delší době. Někdy se prostě matka musí více snažit a hledat způsoby.. něco pro to dělat.

2 Mersmerize Mersmerize | E-mail | Web | 26. října 2015 v 13:22 | Reagovat

[1]: Taky si myslím, že ty první týdny/měsíce je to důležité. Dřív jsem se plurálu smála, ale teď je to prostě automat a když s někým jiným mluvím, musím si dávat fakt bacha, abych ho nepoužívala. Ale nemám ve svém okolí nikomu, komu by to vadilo, takže co, o nic nejde a i kdyby :) Jen mě to překvapilo, že je to něco tak automatického.

Co se týče mateřské lásky, brala jsem to u sebe, u mě to automatické nebylo hned v porodnici, to jsem se spíš ještě tak rozkoukávala, ale za pár dnů se všechny ty pocity tak nějak ucelily :)

3 especko especko | Web | 26. října 2015 v 15:47 | Reagovat

Ja miluji vetu, a cos dneska cely den dělala? Rikam..no největší část dne prokojim:D

4 bien bien | E-mail | Web | 27. října 2015 v 8:50 | Reagovat

pekny clanek!
mne na materstvi prekvapilo asi uplne vsechno :-D
K pluralu mne to nejak moc netahne, ale ja stejne furt mluvim v mnoznem cisle, jakoze "holky" to a tamto...
no a s tim volnym casem... to je asi to, co me prekvapilo nejvic. nemam temer zadny :-D ale to jsou ty dvojcata, no...

a je zvlastni, ze u mne se materska laska jeste asi uplne naplno nerozjela. Jako jo, holky zboznuju a udelala bych pro ne prvni posledni, ale tak nejak vim, ze ten nejsilnejsi cit na svete to jeste neni... ale nejak se za to nestydim, vim ze je hodne zen, ktere to zacaly citit az x mesicu po porodu...

5 Pé'ta Pé'ta | Web | 3. listopadu 2015 v 14:29 | Reagovat

Asi to bude k smíchu, ale normálně ti to kojení závidím :D také bych brala, abych mohla tak často "vypnout a dělat si co chci" :D aktuálně zrovna píšu bakalářku, dělám asi milion věcí do školy a pracuju, takže mám pocit, že nemám ani minutu volného času a stejně pořád něco nestíhám. Chci mít taky čas na čtení :D žel bohu (nebo snad díky?), bakalářka není dítě :D

6 bien bien | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 12:09 | Reagovat

[5]: ver mi, ze bakalarka (resp. diplomka) se s peci o dite vubec neda srovnat :-D
i kdyz ti to ted prijde, jaka je to drina, tak ja konkretne to povazuju za mnohonasobne vetsi pohodu nez materskou :) ale tak je fakt, ze ja znam jen materskou s dvojcatama a to je zas jiny level, no...
u psani diplomky se mi nestalo, ze bych se nestihla za den vysprchovat, nebo dokonce umyt zuby! ted se mi to deje docela bezne :)

ono i kdyz to mers napsala tak, ze u toho muze vypnout a delat si, co chce, tak je to ve skutecnosti dost omezujici. Tech cinnosti, ktere se daji delat u kojeni, neni zas az tak mnoho... a kojeni se opakuje hoooodnekrat za den :)

7 Mersmerize Mersmerize | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 12:20 | Reagovat

[3]: Znám to :D

[5]: blbý je, že ti skončí období bakalářky a seš vlastně "v pohodě", vlastně to není blbý, to je dobrý :D Miminka se jen tak nezbavíš :D

[6]: Je fakt, že třeba nádobí neumyješ. A občas jsem hrozně "naštvaná", že musím kojit. Takový to, že bych dělala radši něco jiného, ale Olík se nedá a řekne si, že má hlad a přes to vlak nejede :D Ale samozřejmě jsem ráda, že můžu kojit, aby to zas někdo nepochopil špatně. Snažím si právě na kojení plánovat co nejvíc věcí, abych se nenudila a nemusela je dělat potom, když už nekojím. Třeba neuklidím, ale když potom ve dne někam jdem, tak se při kojení jakž takž i nalíčím :D, píšu články, čtu si časopisy a knížky, odpovídám na maily, telefonuju a tak :D A s dvojčatama se to určitě nedá srovnat, to vůbec nemám představu. Teda jen z tvého blogu :)

8 B. B. | E-mail | 14. července 2016 v 13:53 | Reagovat

Docela by mě zajímala poloha, při které kojíš. Nehodila bys nějaký odkaz? :) Já jsem tedy schopná při kojení jen koukat na televizi - stejně jsou všude reklamy.. nebo držet v ruce mobil... ale vzhledem k tomu kolik to kojení fakt zabere času, bych uvítala i nějaké další aktivity :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama