Recenze na knihu: J. Kulhánek - Cesta krve

24. října 2015 v 17:45 | Mersmerize |  Moje zápisky
Když jsem přemýšlela nad tím, jakou knihu vám zrecenzuji tentokrát, jako první mě samozřejmě napadl S.King, protože od něj mám nejvíc načteno a je to můj nejoblíbenější spisovatel vůbec. Při uvažování nad konkrétní knihou, jsem si ale nějak nemohla vybrat - má tolik skvělých knih, o které napíšu tentokrát? A snažila jsem se vybavit si nějakou svou oblíbenou, kterou jsem četla v poslední době. Jenže jako první mě nenapadla kingovka, ale zase trochu něco jiného.

Jiří Kulhánek je můj nejoblíbenější český autor sci-fi a hororů (na naše poměry bych řekla, že vysoce nadprůměrný) a pokud máte rádi Kinga, rádi čtete a i se trochu bojíte nebo zkrátka červená knihovna není nic pro vás, dejte Kulhánkovi šanci - třeba si všechny jeho knihy zamilujete stejně tak jako já. A Cesta krve? Tahle dvoudílná série patří k mým nej knihám vůbec!



O autorovi

Nejdřív bych pro ty z vás, kteří J. Kulhánka ani trochu neznají, ráda o něm něco málo napsala. Jak už je znát z jeho jména, jedná se o českého autora, narozeného roku 1967, který má většinu knih v duchu sci-fi nebo lehkého hororu. Upíři, zombíci a lidé s nadpřirozenými schopnostmi - to u něj najdete nejčastěji.

Pamatujte si - pokud si ho oblíbíte a někdy narazíte v knihkupectví na nějakou jeho knihu za normální cenu, kupte ji!! Proč? Ono je o panu Kulhánkovi známé to, že je to perfekcionista a nemá zrovna rád veřejnost. Nerad dává rozhovory, skoro prý nevychází z domu a četla jsem o něm i to, že prý trpí sociální fobii. Netuším, co je na tom pravdy, ale úplná lež to asi nebude. Pravidelně se opakuje to, že je vydána jeho nová kniha v určitém nákladu, rychle se vyprodá a většinou (i když je o ní pořád zájem) Kulhánek řekne, že dotisk nebude. Prý kvůli tomu, že není tak dobrá, jak si představoval. Proto vlastnit jeho knihu je prostě malý zázrak a pokud ji nekoupíte hned po vydání, pravděpodobně ji levně už nekoupíte. Na aukru jsem dokonce viděla tři jeho knihy i s podpisem (kdo ví jestli je pravý) a prodávaly se asi za nějakých deset tisíc (a prodaly se!).

Co se týče stylu psaní, s Kingem má leccos společného. Kupříkladu se čas od času nebojí sprostých slov, ale víc než to si člověk v jeho knížkách užije poměrně konkrétní popisy ran, bolesti, smrti a krve. Ale není to tak, že by to někoho znepokojilo - k jeho knížkám a i stylu to prostě patří a dodává to tomu ten správný říz. Plus jeho popis zbraní, to je něco, čím se zabývá snad v každé knize. Jakmile je tam nějaká zbraň, nikdy ji nezapomene čtenáři pořádně popsat a to velice detailně. Z toho jsem sice radost neměla, protože zbraně jdou úplně mimo mě, ale není to zas tak nekonečné, abych těch pár stran nemohla přežít. Navíc milovníky podobných věcí to určitě potěší, protože je vidno, že Kulhánek je prostě blázen do zbraní.

Cesta krve

A teď už k samotné knize, resp. ke dvěma knihám. Cesta krve je totiž rodělena na dvě části. První nese název Dobrák a druhá Cynik. Nejsou to volná pokračování, zkrátka se jedná o dvě části, které spolu souvisí, tudíž nejdřív musíte přečíst dobráka a potom cynika, bez výjimek.

O čem tenhle příběh je? Nechci moc spoilerovat, takže pokud si knížku chcete přečíst a krom toho, že je to tak trošku apocalyptické scifi/fantasy, se zombíky na styl walking dead, tady s čtením končete.

Začátek je pro mě naprosto nejlepší a nejvíc hororový, kdy jsem se při čtení skutečně bála (určitě si na mě vzpomenete při pasáži se zombie srnkou). Není v tom nic složitého... Hlavní postava se vydá na dovolenou na Vysočinu, do staré chaty, kterou zdědil. Chata je samozřejmě na nejodlehlejším místě u lesa a kilometry vzdálená od nejbližší vesnice. Nejenže jsou všude kolem v lese vlci, což už je samo o sobě dost divné, ale i ta srnka, která si sama otevře dveře chaty, není úplně normální. Takže se Maxmilián rozhodne na výlet do nejbližší vesnice, kde ale vůbec nikdo není - až na podivného hostinského, který připomíná spíš zombíka ze seriálů než skutečného člověka. A tak se postupem času dozvídáme, že Čechy (a možná i celá planeta) už nejsou takové, jaké jsme je znali. Co se stalo? Přežije to Max a kam všude se s Jonášem dostanou? To už je na vás zjistit.

Co musím uznat je, že první díl mě baví mnohem více než ten druhý, ale to neznamená, že by Cynik byl nanicovatý, to vůbec ne. Navíc ani jeden díl a příběh nejsou předvídatelné, jsou čtivě napsané a zkrátka - pokud vás tenhle žánr baví, myslím, že vás bude bavit i tahle kniha. Určitě stojí za to!

Související články, které by tě mohly zajímat:

Pokud chceš mít přehled o všech novinkách a aktualitách, nezapomeň dát like facebookové stránce. Chceš-li se na něco zeptat, můžeš tak učinit tady v komentářích nebo na mém ask.fm

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama