Jak je to vlastně se spánkem miminek? /Už se nikdy nevyspím?/

5. listopadu 2015 v 18:58 | Mersmerize |  Maminkou na plný úvazek
Pamatuju si, že když jsem lidem oznámila, že čekáme miminko a že se moc těším, hodně z nich valilo oči a smálo se. Proč? Protože ti, co mě dobře znají vědí, jak ráda spím a jak dlouho spím, když to jde. Nebylo u mě nenormální, že když jsem ráno musela vstávat dřív a odpoledne měla čas, tak jsem si šla prostě během dne lehnout. O víkendu jsem dokázala prospat i víc než dvanáct hodin, pokud to šlo a tak si nikdo nedokázal představit, jak to vlastně s takovým miminkem zvládnu, resp. nezvládnu. A nejhorší na tom bylo i to, jak mě tyhle reakce znejistily a já se bála, co přijde po porodu. Zvládnu to? Budu jak chodící mrtvola? Miminka moc nespí? To se z toho zhroutím, když budu spát denně třeba jen čtyři hodiny? A když teď spím jako dřevo, vzbudí mě to dítě vůbec v noci?

Prostě přicházelo hrozně moc otázek a obav, jestli se přizpůsobím. Nebo jestli první měsíce a roky budou pro mě utrpením a tak si ten náš mrňavý uzlíček ani neužiju, protože prostě budu přes den mrtvá a celý den se budu těšit na večer. Zkrátka jsem se bála toho, co mi všichni říkali a jaké odstrašující případy mi dávali. Jaké to je s Oliverem a s naším spaním ve skutečnosti?



To na začátek - každý miminko je jiný. A je určitě jiný, když máte dvojčata - to ostatně píšu v každém článku, protože já sama si třeba takovou péči o dvojčata nedokážu vůbec představit. Pokud si to představit chcete, určitě zavítejte na blog maminky dvojčátek Aničky a Adélky Bien, které se narodily jen pár dní před Oliverem, takže tam určitou představu získáte. Stejně tak jako dvojčata jsou jiná, každé dítě má určitý režim a potřebu. Četla jsem o dětech, které jsou totální nespavci a v noci spí třeba jen tři hodiny a ve dne jen dvě, i když to jsou ještě malí kojenci nebo novorozeňata. Stejně tak jsem četla o dětech, které dokáží prospat 20 hodin denně několik měsíců. Zkrátka - co dítě, to jiné starosti a jiný den a jiný spánek. Nemůžu vám napsat: každé dítě spí a bude spát takhle a takhle. Tak to skutečně nefunguje. Proto je potřeba před porodem a před tím, než nad miminkem začnete uvažovat, být připravena na všechno. Ale upřímně? Když to zvládám já, zvládne to každý!

Uspávání
Nejdřív je potřeba miminko uspat. Já měla docela naivní představu, že to funguje tak, že se dítě prostě a jednoduše třeba v osm večer položí do postýlky, pohladí se a ahoj, dobrou a ahoj volný večere. Hm, takhle to fakt není. Jsou samozřejmě děti, které od malička nemají problémy usínat a spát samy a jejich rodiče se o ně v tomhle směru nemusí starat. Takových ale není většina.

Většina novorozenců totiž neumí usínat sama. A není to tím, že by byla rozmazlená, ale vezměte si, že vlastně celý svůj dosavadní život byli u maminky v bříšku, pořád s ní, pořád něco slyšeli z venku (nebo z organismu, např. průtok krve apod.) a krásně to tam houpalo. Najednou se narodí a všude je zima, chlad, prázdno, nic je nehoupe, často je úplné ticho. Není divu, že neumí usnout sami. Prostě maminku potřebují, potřebují pocit bezpečí. A to potřeboval i malý novorozenec Oliver. Nestydím se přiznat, že první dny a první měsíce jsem uspávala na ruce houpáním. Dokonce i teď někdy. Hodně lidí mi říkalo: "Ty vole neblbni, si ho takhle naučíš a budeš to tak muset dělat pořád". Není to ale tak úplně pravda: Novorozenci se ještě rozmazlit nemůžou. To až větší kojenci. Novorozenci ten kontakt a uspávání zkrátka většinou nutně potřebují. Navíc máme jen jedno miminko a v blízké době žádné další neplánujeme, takže jsem si řekla, že si to prostě užiju se vším všudy a je tak krásný chovat spící nebo usínající miminko v náručí. Je to prostě kouzelný.

Jenže u nás byl problém v tom, že Oliver nikdy nebyl úplně malé miminko. Narodil se jako pětikilový a teď ve třech měsících už má devět kilo. Jsem ráda, že ho vůbec přenesu do kočáru a na přebalovací pult. Věřte, že kdybych ho naučila na houpání nebo na chození při usínání, tak by moje záda asi tenhle nápor nevydržela. Naštěstí Oliver potřeboval uspávat jen asi dva měsíce na ruce, potom se naučil na dudlík a tím i usínal sám. Jenže přišlo další období, dudlík odmítal a tak se vrátila i potřeba usínání s někým. Nevadí mi to. Jsem s ním dokud neusne a dobrý. Určitě budem osamostatňovat, ale jsou mu přeci jen tři měsíce, usínat sám bude spoustu let a je to ještě takový malý človíček, zkrátka nemám srdce ho třeba nechat vybrečet. Často ho sice brečet nechávám, protože není jiná možnost - hlavně když je přetažený a nemůže zabrat. To si tak pět minut zabrečí a usne. Potom ho opatrně pokládám do dětské postýlky, kterou mám hned u naší manželské postele. Ve dne si ho často na ruce nechávám, prostě podle toho, jak se mi chce. Někdy si řeknu, že nebude takhle malinký napořád a chovám ho, protože si tohle období chci užít. A někdy potřebuju uklidit nebo uvařit, tak ho položím do postýlky a nechám spát.

Problém, který nastává u těhle dětí a uspávání je ten, že jak si je naučíte, tak to máte i přes noc. Tzn. novorozenci se často v noci budí na kojení. To je normální a většinou u něj zase usnou a pokračují ve spánku. Pokud ale starší děti naučíte usínat pouze u houpání nebo pouze u chození, budou to vyžadovat i v noci. To je ten největší problém. Protože lidský spánek (i u dospělých) není bez pauz. Občas se probudíme a zase usneme a nevíme o tom. U dětí to je stejně, jenže oni se většinou probudí a potřebují uspat tak, jako předtím. Zkrátka jsou na něco zvyklé. Proto Olivera neučím jen na houpání a snažím se postupem času střídat to s ležením v mojí posteli a s tím, že sedím vedle něj. Někdy je naštvaný a nejde to, ale nedělám z toho vědu. Na ruce ho do patnácti stejně asi uspávat nebudu. :)

První noc doma
Pamatuju si na tu první noc, kdy jsme přišli z porodnice. Norovozenci totiž nemají režim takoví, jako mají dospělí nebo větší děti. Nerozlišují úplně mezi nocí a dnem a tak se stane, že se někdy v průběhu noci probudí a už spát nechtějí. To se stalo nám. Olík usnul v osm a probudil se ve tři ráno. Do osmi jsem se ho snažila uspat a nic. To byla asi ta nejdelší noc s tím (pokud nepočítám porod:D). Usnul až v devět a spal ještě pár hodin.

Zkrátka ty první noci mohou být těžké, miminko nemá ještě žádný režim. Navíc je člověk unavený z porodu, všechno je nové, když dítě pláče, často ani maminka neví proč. To šestinedělí je často prostě docela velké peklo a pokud nezažijete, asi to nejde úplně představit. Dokonce i když máte malé miminko doma - jakmile není vaše (např. sourozenec nebo kamarádky dítě), nejsou tam ty hormony a ta celodenní péče, nedá se to srovnávat.

Uspávací rituály
Na čem si opravdu zakládám a dávám pozor, abychom to vždy dodrželi, jsou uspávací rituály. Zkrátka nějaký zajetý a stejný postup, který uspávání předchází. Miminku totiž slovy nevysvětlíte "a teď jdem spát", musí to mít s něčím spojené. Za prvé je důležité ukládat dítě v přibližně stejnou dobu. A samozřejmě to nemusí být na minutu přesně. Doma Olivera koupu mezi 6 a půl 7 hodinou večerní. Nesmí být čerstvě najedený (to by se mu koupání asi moc nelíbilo) a ani příliš unavený, protože unavené miminko nemá na nic náladu, je protivné a když se přetáhne, tak má problémy s usínáním. Takže jakmile vidím první známky mírné únavy, jdem koupat.

Po vykoupání dám Olivera na přebalovák, osuším, dám mu plínu, obléknu mu dupačky a takové ty základní věci, určitě si to dokážete představit. Potom ho položím na gauč, kde v klidu leží, zatím vyhodím špinavé plíny, pověsím ručníky, rozsvítím hvězdičku (malá lampička), všude zhasnu a jdu mu dát najíst.

Pak už přijde na řadu samotné uspávání. Pokud je už hodně unavený, nají se a pomalu usíná u kojení. Někdy to neodhadnu a vytuhne už u jídla (když jsem byla někdy i já unavená, tak se stalo, že jsme usnuli oba:D), ale snažím se ho dát do postýlky jakmile začne zavírat oči. V takové té příjemné fázi únavy. To většinou dokáže sám usnout bez problému. A někdy je poměrně dost vzhůru a spát se mu samotnému nechce, tak ho mám na ruce a zatím třeba koukám na videa nebo si čtu. Jakmile už je v té první fázi spánku, šup do postýlky a je klid.

Samotné spaní
Hodně se to mění. První týdny po šestinedělí to bylo jakž takž stejné a Oliver spal od sedmi do půlnoci a pak se krmil ještě ve tři a kolem páté. Mezi 3. a 6. měsícem ale miminko prochází různou řadou milníků a událostí jako jsou první zoubky, možné nemoci, růstový spurt (když hodně roste a potřebuje častěji jíst) a spánek tak může ovlivnit hodně věcí. V tomhle období jsme teď my, takže často úplně nevím, jak naše noc bude vypadat a jestli se mám připravit na probdělé hodiny a časté vstávání nebo jestli se krásně vyspím. To teď prostě neodhadnu.

Asi před týdnem Olík jedl fakt hodně a fakt často. To usnul v sedm a potom se probudil v devět, v jedenáct, v jednu a k ránu i každou hodinu a chtěl jíst. Trvalo to sice jen pár dní, ale byla jsem z toho zoufalá, protože můj spánek fakt nestál za nic. Většinou totiž u kojení ještě byl vzhůru a tím pádem já taky, takže jsem se ani pořádně nevyspala. Pak se to začalo zase lepšit a teď se poprvé budí v jedenáct a pak už to je čistě náhodné, někdy se za noc vzbudí jednou, někdy sedmkrát. Na prohlídce u doktora mi pediatr radil, ať ještě vydržím a dávám mu jíst, jak si řekne. Že prostě hodně roste a že se to brzy vrátí zpátky k normálu a pokud by se i kolem 5 - 6. měsíce budil hodně na kojení, tak se mu může dát před spaním kaše, která ho víc zasytí a kojit ho pak můžu jen jednou. Ale víte co - člověk nikdy neví, tak se uvidí jak to bude.

Nedej bože, když je dítě nemocný, to je teprv záhul. My to zažili v noci na dnešek, protože mě kolem jedné hodiny ráno probudilo, jak Oliver hrozně chrčí a chrochtá a vlastně i chrápe a věděla jsem, že je zle. No jo, má rýmu, tak léčíme, kapeme kapičky s fyziologickým roztokem, pravidelně větráme, čistíme nos a dneska večer (když píšu tenhle článek) to vypadá lépe, takže snad dnešní noc bude lepší).

Jsem často nevyspalá?
Když se mě lidi ptají, jak se teda vyspím, většinou odpovídám, že je to lepší než jsem čekala. Byla jsem totiž připravená na hotovou katastrofu, ale ta se naštěstí nekonala. Jsou noci, kdy se nevyspím vůbec a to se pak modlím za to, aby Oliver usnul pořádně přes den a můžem spát spolu a někdy za noc vstanu jednou a spím třeba deset hodin, takže se vyspím často i lépe než ti bezdětní, kteří se mi třeba smáli nebo kroutili hlavou, že nevědí, jak to budu s mou potřebou spánku zvládat.

Nevím, myslím že je to určitá oběť, kterou každá maminka musí dát. U každého dítěte je to něco a věřte, že mateřství vás naučí hrozné nesobeckosti. Pro svoje dítě zkrátka matka udělá všechno co může, alespoň já bych to udělala.

A co se týče toho mého strachu, co když mě miminko v noci pláčem nevzbudí, bylo to dost zbytečné. Příroda to má zařízené dobře a tak stačí, aby se Oliver v noci jen pohnul nebo zamlaskal a většinou o tom vím, i když mě to neprobudí úplně. To až když začne kňourat a dožadovat se jídla. Občas se teda stalo, že hodně plakal a já spala jak zabitá, takže mě musel budit přítel, ale to bylo jen v první polovině noci a většinou, když jsem byla nevyspalá a totálně mrtvá :)


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bien bien | E-mail | Web | 6. listopadu 2015 v 6:25 | Reagovat

Ha, nejprve moc dekuji za "reklamu" :)
U nas je to dano tim, ze si moc nemuzeme dovolit nejak sahodlouze uspavat dve miminka, takze jsme se od zacatku snazili je zvyknout na to, ze se vecer napapaji, daji do postylky a spi se. A ono to kupodivu (zatim) funguje... maximalne se holky chvili melou, tak Anicce davame dudlik a Adelce poustime bily sum, ale jinak se snazime, aby usinaly samy...

a musim rict, ze noci jsou s holkama pohodove, ted spi takovych 5-6 hodin v kuse, coz je parada! Anicka teda poslednich par dni zacala nad ranem trochu bantovat a vyzadovat dudlik (ktery asi v dvouminutovych intervalech vyplivuje a nasledne pisti, ze ho chce zpet), ale nakonec stejne jeste usne...

musim rict, ze kdyz ctu o tom, jak v noci kojis Olivera, tak jsem strasne rada, ze nekojim. kdyby damy chtely kazda co 2 h jist, tak by byl spanek proste vylouceny :-D ja jsem nikdy nebyla nejaky velky spac, ale ten popis zni hruzostrasne. jak dlouho vam v noci kojeni zabere? a prebalujes Olika pokazde?

2 Mersmerize Mersmerize | E-mail | Web | 6. listopadu 2015 v 7:20 | Reagovat

[1]: Není zač :D :)

To je dobře, že to máte takhle pohodový, aspoň se přes noc pořádně vyspíš!

Jak kdy, někdy je nakojený za 10 minut a pokračuje ve spaní, někdy to trvá i přes 20 minut a ještě je potom nějakou dobu vzhůru,. A nepřebaluju, poprvé až někdy v 5 anebo až když vstanem po 6. Dělala jsem to tak první dny, že jsem po každém nočním kojení přebalila a bylo to děsný protože se tím úplně probudil a musel znovu déle usínat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama