Tříměsíční shrnutí - postava, psychika po porodu, kočárek...

13. listopadu 2015 v 21:22 | Mersmerize |  Maminkou na plný úvazek
Dnes večer mám v plánu napsat pár článků z té maminkovské rubriky (pokud se povede a dítě bude klidně spát, tak se tu objeví hned po sobě) a pak taky nějaké ty články, které se dětí a života na mateřské vůbec netýkají, ať si taky dáme jiné téma, že? Na co se můžete těšit v tomhle článku? Dala mi na něj tip jedna milá slečna v komentáři a přečíst si tady budete moci o tom, jak to u nás vypadá po třech měsících života s miminkem a i o tom, jak se cítím, jak vypadám a jak to vlastně všechno pokračuje.



Budu se snažit to vše přehledně shrnout. Tedy vše, co můžu shrnout. Mohla bych totiž psát hodiny a napsat vám o našem životě velice podrobně. Ale vzhledem k tomu, že se tenhleten život netýká jen mě, mnohým podrobnostem se vyhnu. Respektive snažím se o to v každém maminkovském článku. Nechci sem dávat věci, za které by se v průběhu dospívání Oliver mohl stydět (upřímně nechápu ty, které nahrávají třeba nahaté děti nebo na nočníku apod., co když to jednou dítě na netu najde?) a stejně tak nechci sdělovat nic příliš osobního, co se netýká jen mě. Určitě si to dokážete představit. Ale teď už k samotnému článku.

Jak se cítím psychicky a fyzicky?
Původně jsem měla v plánu napsat dva odstavce s nadpisy, jeden o tom, jak se cítím fyzicky a další o mé psychice. Ale ono to moc nejde rozdělit, protože to hodně souvisí. V čem?

Za prvé, co se týče poporodních nálad, hormonů a traumat, cítím se skvěle. Strašně moc lidí mi říkalo, že za pár dní/týdnů na porod zapomenu a měli pravdu tak na půl. Nemám z toho žádné velké trauma, už nebrečím jen si na to vzpomenu (což se mi dělo pár týdnů po tom) a beru to hodně pozitivně. Zkrátka jsem na tom stejně, jako před těhotenstvím. Tedy alespoň myslím. Nezapomněla jsem na to úplně, protože představa, že bych do toho měla jít znovu, znovu být těhotná a znovu rodit mě narovinu dost děsí. Porod si pamatuju tak, jako by se stal včera, tudíž ženské hormony u mě v tomhle směru ještě (snad to přijde) nefungují. Každopádně když si odmyslím tuhle drobnost, je mi skvěle.

Fyzicky pokud se budem bavit o poraněních z porodu či nějakých fyzických problémech, je to perfektní. Asi je zbytečné to vůbec nějak rozepisovat, ale porodní poranění u mě nebylo žádné, hned odpoledne po porodu už jsem mohla normálně chodit, sedět a vše, co vás jen napadne, takže teď nevidím jediný rozdíl. Jsem v tomhle ohledu šťastný člověk a to je právě ten důvod, proč jsem ráda, že jsem nakonec nešla císařem - starat se ještě k tomu o jizvu a cítit bolest klidně i několik týdnů po porodu, to bych úplně nadšená nebyla.

Další věc je ale postava a váha, to už tak nadšená nejsem, i když asi taky žádná katastrofa to není. Hrozně moc lidí mi říká, že vypadám úžasně a že je fakt úžasný a zázrak to, že jsem mohla nosit svoje oblečení a zapla kalhoty už někdy šest dní po porodu. Já jsem po porodu totiž zhubla hrozně rychle. Jestli si správně pamatuju, v těhotenství jsem přibrala cca 17kg, rovných 12kg jsem nechala v porodnici a osm zhubla během necelých dvou - tří týdnů. Takže ve finále jsem zhubla ještě na nižší váhu, než jakou jsem měla před těhotenstvím, tj. tedy nějakých 56 - 57kg. Jenže pak se něco stalo a i když jím relativně pořád stejně, nabrala jsem zpátky kolem 5 - 6 kg. Což mě naštvalo, protože všude píšou, jak se při kojení hubne, protože je to pro organismus energeticky náročná činnost a kdesi cosi a u mě je to přesně naopak. Jenže stačilo chvilku hledat a našla jsem zkušenosti stovek žen, které při kojení taky dost nabraly a ani nemohly pořádně zhubnout, přišlo to až s koncem kojením.

Já váhu nijak extra nehrotím. Cítím na sobě, že mám víc a vadí mi to, ale ono při kojení člověk nemůže dělat žádné velké zásahy do jídelníčku ani extrémně moc cvičit (což bych stejně asi ani nedělala). Kojící žena musí mít totiž vyvážený jídelníček a hlavně dostatek energie, při přehnaném cvičení se do mléka uvolňuje kyselina mléčná, což chuť mléka asi nijak nevylepšuje a může to udělat paseku a když člověk hodně rychle hubne z vlastní iniciativy, toxiny, které jsou v tucích, se mohou dostat i do mateřského mléka. To jsem četla - upřímně nevím, na kolik je to stoprocentní pravda, ale nemám potřebu si to ověřovat. Snažím se zatím mít jen dostatek pohybu, chodit na procházky, občas si zatancovat při uklízení (což dělám vždycky a Oliver se mi z gauče vždycky směje) a zkrátka trošku se o sebe starat, ale nepřehánět to. Váha se zatím drží na stejných číslech a uvidí se po kojení, jak na tom budu a jestli budu víc cvičit a jíst zdravěji. Ale asi žádný nadšenec do cvičení a zdravého životního stylu ze mě nikdy nebude.

Poslední věc na mojí postavě jsou strie. Celé těhotenství se mi tyhle mrchy vyhýbaly a já za to byla hrozně vděčná, až poslední dva týdny těhotenství se to totálně pos*alo. S přítelem máme tu teorii, že v tomhle období Oliver přibral nejvíc a nejvíc se mi proto zvětšilo břicho (celé těhotenství jsem totiž jinak měla relativně malé břicho) a tak se strie objevily. Na stehnech a na břiše. První dny po porodu jsem z toho byla dost nešťastná, protože to fakticky vypadalo hodně blbě. Ale z čeho mám radost je to, že blednou a pomalu přestávají být znatelné, takže časem třeba vůbec nebudou poznat. Přemýšlela jsem i o tom, že vám je vyfotím, ať to třeba můžete porovnat teď a za půl roku, ale je večer a musela bych fotit na dobrém světle. Takže v příštích pár dnech vezmu foťák a aktuální fotku hodím na facebook, ať vidíte a můžete časem porovnávat. Já sama jsem hodně zvědavá.

Kočárek a výbava
Co se týče našeho kočárku, jsem moc ráda, že jsme vybrali zrovna ten, který máme. Jsem s ním moc spokojená, pořád se mi designově strašně líbí a běžně se nám stává, že nám ho chválí i cizí lidi na ulici. Poslední dobou si totiž s přítelem všímáme toho, že potkáváme hrozně podobné kočárky. V černé nebo hodně tmavé barvě, hranaté a strašně nízké a malinkaté. Upřímně takové kočárky se mi většinou vůbec nelíbí a moc nechápu tuhle módu, i když jsou výjimky kočárků, které jsem potkala v podobném stylu a líbily se mi. Ale nedovedu si představit, že bychom měli tak nízký a maličký kočárek, jaké na ulici potkáváme. Tedy, co se týče výšky, já jsem mrňavá, mně by to nevadilo, ale přítel který má skoro dva metry, to by vypadalo dost divně. Nedej bože, kdybychom koupili kočárek, který má malou korbu - viděla jsem už i takové, kam by se Oliver nevešel snad ani měsíc po porodu. Takže myslím, že jsme vybrali dobře a jsem moc ráda. Každopádně článek o výběru kočárku jste si tu už mohli přečíst.

Malé dítě toho (co se týče výbavy) skutečně moc nepotřebuje. Potřeba hraček je v prvních týdnech života docela malá, protože nejvíc ho fascinují lidské obličeje. Řekla bych, že až touhle dobou je Oliver vděčný a šťastný za každou hračku, kterou mu podáme. Čím barevnější a hlasitější, tím lépe. Ale stejně má nejradši, když na něj člověk mluví a dělá ksichty.

Oblečení je sporná záležitost. Ono snad každou maminku hrozně láká kupovat desítky krásných maličkatých oblečků a souprav a upřímně? Fakt to nemá smysl. Říkám si, ještě že jsme neměli holčičku, protože tam bych se tolik neudržela a musela bych jí koupit desítky krásných sukýnek a botiček a halenek a šatiček a prostě všeho, co se mi tolik líbí v těch krámech pro miminka. Jenže úplně vidím, jak by z toho vyrostla a mně by to bylo líto vyřadit ze skříně. Tak to každopádně vypadá i teď. Neuvěřili byste, jak rychle Oliver roste. Teď už má velikost na 9 - 12 měsíční děti a snad 90% toho, co jsme měli nakoupeno před jeho narozením měl na sobě tak... dvakrát, max. třikrát. Navíc jsme ještě dostali spoustu oblečení od naší rodiny, něco nového dárkem, něco podědili, takže jsme toho měli fakticky kvanta a bylo to úplně zbytečný. Třeba taková trička - podle mě největší zbytečnost. Měli jsme jich desítky, měl na sobě tak dvě. Mnohem lepší jsou totiž bodýčka, která se zapínají pod plínkou, protože když miminko pořád zvedáte, chováte a nosíte, tričko se mu vyhrnuje a táhne mu na záda, což fakt není moc praktický. Takže bodýčka, polodupačky, kalhoty, ponožky, mikiny - to je to, co jasně vede. Kdybych byla znovu těhotná nebo se mohla vrátit v čase, pořídila bych tak dvě trika.

To je asi tak všechno, co jsem tu chtěla shrnout. Víc o Oliverovi a jeho pokrocích se brzy dozvíte v dalších měsíci s miminkem (už čtvrtém!) a já se půjdu pustit do psaní článku o výbavičce.

Mějte hezký večer!:)

Pokud chceš mít přehled o všech novinkách a aktualitách, nezapomeň dát like facebookové stránce.Chceš-li se na něco zeptat, můžeš tak učinit tady v komentářích nebo na mém ask.fm

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bien bien | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 8:14 | Reagovat

ja se vzdycky na tve clanky tak tesim :) uz aby byl dalsi!
je fajn, ze vyznivas hodne pozitivne naladena a ze je u vas vsecko v cajku :) to jsem moc rada. A Oliverova velikost obleceni je proste mazec!!! :-D jestli jste meli pred porodem koupene nejake vel. 50, tak jste mohli rovnou vyradit, ne?

jinak mne se zda, ze jsem po porodu taky prvne zhubla a pak neco zpet pribrala... je to sice blbe, ale zatim toho moc nenadelam. sice nekojim, ale pro zmenu nemam cas na nejake cviceni. ale pozdeji asi zacnu ukolovat manzela, at hlida a ja se treba 2x do tydne realizuju na nejakem cviceni...

2 Mersmerize Mersmerize | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 8:23 | Reagovat

[1]: To je super, jsem ráda! Taky piš, ať mám co číst :D I když chápu, že u tebe je času ještě mnohem méně :/

Jinak Oliver vel. 50 vůbec nenosil, doma jsme měli jen pár kousků, takže to šlo rovnou pryč. 56 měl na sobě tak ani ne týden a rovnou jsme dávali 62/68 u většiny oblečení. :D Zrovna dneska tady dělám pořádek u něj ve skříni, vyřazuju a tak a máme toho hrozně moc. HLavně hrozně moc toho ani neměl na sobě nebo třeba jen jednou, takže přemýšlím jestli to prodám nebo hodím na inzerát jestli za nějakou drobnost si pro to někdo nechce přijít nebo tak, protože toho jsou fakt kvanta a jsou to úplně nová bod z f&fka. :/

Já jsem hlavně hrozně líná, takže se snažím občas cvičit, jen tak lehce, nepřemáhat se, třeba když Olík spí nebo tak, ale přijde mi, že mám pořád co dělat, od uklízení až po blog, práci z domova a tak, takže nakonec je cvičení fakt na posledním místě. :)

3 bien bien | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 8:26 | Reagovat

[2]: ty pracujes z domova??

4 Mersmerize Mersmerize | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 8:29 | Reagovat

[3]: Mám přes známého práci po večerech, pro jednu internetovou firmu. Tak hodinku a půl tomu věnuju večer. Zatím teda jen týden, tak uvidím jak to půjde dál a jak to budu zvládat, ale není to nic náročného, takže když Oliver usne, tak to v pohodě stihnu.

5 bien bien | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 8:30 | Reagovat

[4]: tak to je super!

6 Mersmerize Mersmerize | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 8:32 | Reagovat

[5]: Taky si myslím. Sice s penězma vycházíme docela v pohodě, ale tak vždycky se to navíc hodí a já mám pocit, že něco pro tu domácnost i dělám, krom uklízení a praní :D I když nevím jak to bude dál, protože teď je Oliver zlatý dítě, ale všichni mě straší, že toho času budu mít pořád míň a míň, až bude lézt a méně spát přes den. :/

7 Quinn Quinn | 24. listopadu 2015 v 2:32 | Reagovat

Ahoj Mers, jsem strašně ráda, že jsem tě inspirovala k tomuto článku a že si ho doopravdy napsala :). Kočárek se mi moc líbí, nejsem moc zastánce černých kočárků, přijde mi že miminko jede v malé urničce. Nevím proč je to tak populární, já bych si ho nejspíš nevybrala. Koukala sem na FB na strie a nemáš to vůbec tak hrozné, něco tam trochu vidět je, ale když budeš mazat tak to určitě zmizí. A mazala si se v těhotenství ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama