Zvláštní záliby dnešních puberťáků aneb je mladá generace zkažená internetem a technologiemi?

5. listopadu 2015 v 20:13 | Mersmerize |  Moje zápisky
Nedávno jsem se na Youtube pod určitým videem pustila do diskuze s jednou slečnou o tom, jak moc je dnešní generace dospívajících a dětí zkažená a jak ti youtubeři nic nedokázali, ničeho si mladí neváží a jsou zkrátka hrozní a kam ten svět spěje. To mě donutilo přemýšlet a uvažovat nad spoustou věcí, které se s tímhle tématem pojí a tak nakonec jsem se dala do psaní tohoto článku, z kterého mám sama trochu obavy. Pokud sami blogujete určitě víte, jak těžké někdy je zformovat vlastní myšlenky a napsat vše tak, jak jste napsat chtěli. Pokusím se o to a doufám, že to dokážu, protože mám v hlavě spoustu názorů a myšlenek a dát je sem pohromadě tak, aby dávaly smysl, to nebude úplně sranda.

Budu ráda, pokud se připojíte do (slušné) diskuze tady v komentářích. Napište mi po přečtení mého článku názor na dnešní generaci, na youtubery a na silné a slabé stránky dnešní doby. Jo a nezapomeňte napsat, jaká jste generace (třeba rok narození nebo věk). Jsem totiž moc zvědavá, jak to vidí jiní - třeba právě ti, kteří do generace Z spadají!



Za nás... a teď?
Já sama jsem narozená roku 1990 a jsem tedy generace Y, ta která se nadchází před Zetkovou, o které tu hlavně (ale nejen) bude řeč.

K úvodu musím napsat, že první telefon jsem dostala ve čtrnácti letech od rodičů a bylo to takové hrozné pádlo (myslím že alcatel) s anténou větší než dnešní satelitní příjimače a se čtyřmi funkcemi: SMSky, volání, hry a budík. Nedostala jsem ho jen tak, ale kvůli tomu, že jsem doma byla často sama, chodila jsem domů ze školy sama a rodiče mi občas potřebovali zavolat, jestli jsem v pořádku dorazila a zkrátka neexistovalo, abych si hraním hada mobil vybila a oni se mi nedovolali - to by bylo zle. Měl zkrátka svůj jasný účel (ano, i v tomhle věku o mě rodiče měli obavy). Tenhle telefon mi vydržel dva roky, než jsem k Vánocům dostala svoje vysněné "véčko" (ten sklápěcí) a na dobu těhle telefonů prostě ráda vzpomínám. Ale za moje dnešní blackberry bych ho nevyměnila! První počítač jsme si domů pořídili v mých šestnácti, po nástupu na střední školu, a opět to mělo jasný důvod. Jako povinný předmět jsme totiž měli obchodní korespondenci a psaní všemi deseti a potřebovala jsem doma tisknout na tiskárně úkoly na tenhle předmět, takže to jinak nešlo a rodiče počítač museli koupit. Ale trvalo ještě rok, než se rodiče odhodlali k tomu pořídit internet.

Nechci psát, že to v mojí generaci bylo všude stejné, to vůbec není pravda. Byly rodiny, kde byl počítač s internetem mnohem dříve a kde děti měly první telefon pádlo už o rok, dva přede mnou. Ale nebylo to úplně běžné. My patřili mezi ty naprosto finančně a "pokrokově" průměrné rodiny v ani velkém ani malém městě.

Co ale bylo za naší generace a co bylo i generaci před tím běžné, to byla TELEVIZE. Nevěřte ročníku 1960 - 1990, že oni na ničem jako dnešní děti nezávislačili. Vždyť koukněte se na některé starší, kolik času tráví před televizí nebo ji mají puštěnou celý den jen jako kulisu a nedají bez ní ránu. Znám tolik rodin, kde nejsou puberťáci a stejně si nedokáží život bez televize představit. Její zapnutí je první věc, kterou ráno udělají a vypnou jí těsně před tím, než jdou spát. Často ji ani nevypínají a spokojeně před ní usnou. K čemu se tímhle dostávám? Za nás sice internet, počítač a chytré telefony v podstatě nebyly, ale taky to nefungovalo čistě jen tak, že jsme přišli domů ze školy, udělali si úkoly a rychle s kamarády běželi ven. Jasně, asi ta moje generace trávila více času venku než dnešní děti, ale nebylo vůbec ničím zvláštním, když se přišlo ze školy a sedlo se před televizi, protože začínal seriál/film apod. Pak cestou do školy a ze školy jsme si povídali o tom, co se tam a tam stalo a sdělovali to nadšeně těm, kteří to třeba propásli.

Přijde mi proto hodně zvláštní číst třeba statusy na facebooku od mých kamarádů nebo lidí, kteří jsou jen o pár let starší o tom, jak je tahle generace hrozná, protože si nechodí hrát ven a přijdou o ty krásné chvíle, které jsme zažívali s kamarády MY. Je to jakoby svět ze všeho vinil tablety, mobily a internet a ukazoval na jejich špatnost a přitom úplně zapomněli na věc zvaná televize. Takže je špatné strávit den na internetu, zíráním do počítače, ale je v pořádku sedět celý den před televizí? Ale no tak...

Stejně tak, když se mluví o kouření. Občas slyším si stěžovat na to, jak dnešní mladí lidé kouří a neváží si zdraví. Já sama nikdy nekouřila a dokonce jsem to ani nezkoušela (fakticky ne) a nikdy mě to nelákalo. Nevěřte ale tomu, že starší generace začínali kouřit v padesáti. Už za nás jsme měli na základce takové, kteří se kouřením netajili a čas od času člověk potkal i mladší s cigaretou v puse. Nelíbí se mi to a rozhodně to neobhajuju, ale není to tak, že by kouření dětí a dospívajících bylo jen doménou generace Z. Naopak je to podle mě něco, s čím se zkrátka musí počítat. Vezměte si, kolik rodičů v dnešní době kouří. Jasně, myslím že to pomalu ale jistě ustupuje a módní je dnes naopak nekouřit, ale když kouří tolik dospělých, není normální, že začínají i děti? Když to vidí u svých rodičů, prarodičů, tet a strýců?

Čím se poslední dvě generace liší od těch starších je přístup, priority a svoboda. Dřív bylo naprosto normální se vdát, mít děti, brzy se stěhovat od rodičů a pořád byly hodně znatelné genderové rozdíly. Ženy rodily dříve, priorita byla rodina. Dnes je to už trochu jinak. Moje generace je víc svobodná, prioritou je spíš vzdělání a kariéra a rodina přichází v hodně případech až tehdy, kdy si dotyčná splní svoje sny o vzdělání, kariéře, cestování, životě, bydlení a partnerovi. Proto se dnešní děti nerodí rodičkám 20 - 25 let, ale je normální mít první dítě kolem třicítky (myslím, že průměr r. 2014 byl 31 let, ale jistá si nejsem). Zkrátka priority se mění generaci od generace a nevidím na tom nic špatného. Pokud si je někdo jistý, že chce mít dítě později a dá přednost ostatnímu s tím, že přijme tu možnost, že v pozdějším věku už to třeba taky nikdy nepůjde, nebo jde o ženu, která děti vůbec nechce, co takovým lidem můžeme vyčítat? Každý by si měl žít podle svého uvážení a když si někdo stanoví priority, je to jeho věc a nedá se říct, zda je to dobře nebo špatně. Proto bych si nikdy neodvážila odsuzovat lidi bez dětí a ty, kteří jdou tvrdě za kariérou a na osobní život se třeba až tak neohlíží. Je to každého volba.

Kde je podle mě chyba?
Teď se ale vraťme k dnešní generaci a k tomu, co se s ní vlastně stalo. Nevím, nemyslím si, že je s ní primárně něco špatně. Nemyslím si, že je dnešní svět horší než byl dřív. Ok, můžete mi dát za příklad "Podívej se na to, jak to dneska vypadá - samý imigranti, všude samá válka, zbraně, násilí". Já třeba jsem ráda, že jsem nežila v době první a druhé světové války, jsem ráda že jsem nezažila atomovou bombu/bomby v Japonsku a zkrátka, vše má své pro a proti. Přijde mi směšné, když lidi tvrdí, jak dřív bylo vše růžové, protože stačí mi jedna hodina dějepisu, abych si řekla, že se mi vlastně líbí doba, ve které žiju. Jasně, že má své klady a zápory, to má prostě všechno a s tím asi nic nenaděláme.

Když se ale podívám na dnešní generaci Z, vidím tam jeden problém, kvůli kterému si myslím, že lidé často říkají, že je horší než ty před nimi a že je zkaženější (pokud si odmyslím to věčné nadávání nad technologiemi) a tou je výchova a přístup k autoritě. Přijde mi, že co se hodně změnilo je přístup k výchově. Mnohem častěji poslední roky slýchávám o různých stylech výchovy a o tom, jak je normální vychovávat dítě jako rovnocenného partnera. Někoho, kdo je na tom autoritativně stejně jako jeho rodiče a ostatní dospělí. Četla jsem x diskuzí o tom, jak je hloupé mít úctu k někomu, jen proto, že je starší - když nic nedokázal a nevážím si ho, proč k němu mít úctu? Tohle ale prostě podle mě ve výchově neplatí. Základem je mít úctu k rodičům a to, že ji někdo nemá, je často i chybou právě těch rodičů a výchovy. Pokud je dítě vychováváno jako rovnocenný partner, nebude mít později problém přijmout jakoukoliv autoritu, protože ji nikdy nepoznalo? Nikdy nepoznali autoritativní rodiče, kteří když řeknou, tak se tak stane? A je mi jasný, že se v komentářích i objeví něco jako: "Můj otec je hrozný, jak mám k někomu takovému mít respekt a považovat ho za svou autoritu?" To je právě ono! Neříkám, že je to stoprocentní chybou dospívajících. Těm v tomhle přece nemůžem nic zazlívat. Mně, kdyby se v dětství a v období dospívání dala taková volnost, jakou často mají dnešní puberťáci, asi to taky bude vypadat jinak. Přijde mi ale směšné, že si často na nedostatek respektu stěžují právě ti, kteří vychovávají volným/partnerským stylem výchovy. A neberte to špatně, nechci se vracet do spartanských dob a nechci, aby nad dnešní a budoucími generacemi stáli rodiče s bičem v ruce a ty slabší házeli lvům. Jen je podle mě povinnost rodičů snažit se vychovávat svoje dítě co nejlépe. Tak, aby umělo říct děkuji, prosím, určit hranice a mantinely a ne mu dovolit vše, co si usmyslí, jen proto, že je to živý tvor a má vlastně stejná práva jako já. A vím, že ne vždy to jde. Jsou děti, které byste nejradši profackovali už od pohledu a přitom víte, že mají rodiče, kteří nad jejich výchovou nezlámali hůl a snaží se. Ale to, co občas vídám, mi přijde směšné a je to důvod, proč jsou dnešní děti drzejší a nedokáží přijmou autoritu. Třeba já bych se dneska do školy jít učit neodvážila ani za zlatý prase. Polovinu třídy bych asi musela profackovat a pak by mě stejně vyhodili.

Ale samozřejmě neříkám, že jsou takové všechny dnešní děti. To vůbec ne. Neberte to individuálně na sebe. Každý by se prostě měl zamyslet a říct si, jak to s ním vlastně je.

Dnešní youtubeři, nic nedokázali!
Poslední věc o které se zmíním je Youtube, který se stal zvláštní zálibou mnohých dnešních dospívajících. Přijdou domů a jdou natáčet. Jsou tu takoví, kteří mají tisíce a statisíce odběratelů a youtubem si vydělávají. Podle mě je to něco suprovýho a všem takovým držím palce. Samozřejmě ne všechny youtubery mám ráda, platí to, co jsem napsala v minulém odstavci, ale to už je zase na delší povídání.

Co mě překvapuje, je názor, který občas slýchávám nebo čtu a to je, že dnešní generace, která jen "youtubuje" nic nedokázala a jsou to idioti před kamerou. Já teda nevím, ale nevšimla jsem si toho, že by každý puberťák dneska natáčel. A když ano, ne každý je úspěšný, ne každý si získá odběratele a ne každý se tím může živit. Pokud to ale někdo dokáže, zaujme lidi - pak to dokázal a není důvod, proč je zesměšňovat. Stejně tak věta: "Jako dělat debila, polejvat se vodou a mazat nutellou a mluvit o řasence dokážu taky!!!" - ok, tak proč to neděláš, když si tím můžeš vydělat slušné peníze? Pokud se dotyčnému prostě nechce, dobrá, ale přijde mi zbytečné kvůli tomu urážet ostatní, kteří to dělají a doporučuju, ať si to každý zkusí. Ono to zas tak jednoduché není.

Na závěr bych chtěla shrnout to, co jsem vlastně už napsala. Dnešní generace Z podle mě není horší a zkažená. Vše má své pro a proti, jak doba, tak mládež. Naopak je v lecčems mnohem lepší než ta moje. Vezměte si, že už od dětství znají internet, kde je obrovské množství informací (pravdivých i nepradivých) a zorientovat se a vědět, čemu věřit a nevěřit je nesmírně těžké. Navíc spousta dospělých a jejich rodičů toho dodnes není schopna a internetu nerozumí, v tom také není úplně snadné vyrůstat. A říkat, že je generace horší jen kvůli tomu, že nehodí batoh do rohu a neutíká ven skákat panáka? To mi přijde hloupé.


 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Heaven Heaven | Web | 5. listopadu 2015 v 20:42 | Reagovat

Krásný článek, velmi inspirativní. Nemyslím si, že je dnešní generace super zkažená. Je mi 18, ale stejně vidím obrovský rozdíl mezi mnou a 13 letou holkou. Už jen ve stylu oblékání.
My máme doma internet asi od r. 2005/6. Jako dítě jsem se s ním rychle naučila a proseděla u něj spoustu času. Jako u televize. Dřív to nebylo o tolik jiný a lepší jak lidi tvrdí. Jasně, chodili jsem ven, ale dnes děti chodí ven taky. To, že to někdo nevidí neznamená, že to neexistuje. Ale žijeme prostě v této době a dá se očekávat, že dnešní generace bude taková.
Co se týče Youtuberů, ty sledují tak děti mezi 10-15. Znám některá jména a viděla jsem pár jejich videí, ale není mým koníčkem sedět 15 minut u videa s témate, co nějaká holka vypotřebovala za měsíc. Chápu, že si s tím dali práci, ale já nejsem cílová skupina.

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 21:13 | Reagovat

Podle mě každá starší generace se navážela do té mladší. Stačí se podívat do historických záznamů...

Jinak já si tak zkažená nepřipadám. Ano, občas "čumím do toho pitomého mobilu", ale většinou kvůli tomu, že tam mám uložené učení do školy nebo knihu a nechce se mi s sebou tahat všude bichli.

Jinak já youtube sleduji, ale pouze ze studijních účelů - sleduji anglicky a francouzsky mluvící youtubery.

3 Andy Andy | 5. listopadu 2015 v 21:25 | Reagovat

Luci, moc krásně napsaný článek, se kterým naprosto souhlasím a přihodila bych trochu svého pojetí v podstatě stejné myšlenky. Jsem dva týdny plnoletá, tedy si plně pamatuju ten boom když se objevily počítače, internet, modernější telefony. Jsem z rodiny vyšší střední vrstvy, mám o deset let staršího bráchu. I proto se u nás možná tyhle věci objevily celkem rychle, jak se rozšířily mezi běžné lidi. A i když jsem je třeba nepoužívala, pamatuju si, jak jsem jen seděla vedle bráchy a sledovala ho, jak hraje FIFU na Playstationu (jedničce :D ) - to, že jsme pak rozbíjeli dveře, protože se zasekly, už je věc jiná :D Telefon jsem dostala hned v první třídě, poděděný právě po bráchovi, na jeho počítač jsem pak chodila, když on lítal za holkama, a to už mi táhlo snad k deseti. To bylo tak dva dny v týdnu, jiné jsem sedla k televizi a koukala na seriál, než přišla kamarádka ze školy a šly jsme ven. Bylo to super a osobně jsem moc ráda, že jsem prožila dětství na přelomu, kdy se přístroje stávaly součástí našich běžných životů, ale zároveň jsem stále běhávala po venku.

Pokud se mám vyjádřit k druhé otázce, tak v tom taktéž souhlasím. Na mladou generaci "budoucnost národa" se nadávalo už v době Egypta a to je sakra dlouho, no ne? Takže to dle mého tak nějak patří k věci. Dnešní děti jsou mnohdy vychovávány dost povolně, u nás však stále ještě nějaká ta morálka je, nemusí být vždycky vidět. Ale už například v blízké Francii, tam je to jiné a děti nerespektují ani vedoucího, co je vyvezl na zahraniční výlet (zkušenost z minulého měsíce). V tomhle strašně děkuju za svoje rodiče, jsou pro mě důkazem, že lze dítě vychovat povolnějším způsobem, kdy s emu spousta věcí dovolí, ale zároveň mám respekt a vím, že když bych něco provedla, čekal by mě trest. Ne fyzický, na mě platí spíš zvýšený hlas. Jsem holt citlivka :D

4 gitty93 gitty93 | E-mail | 5. listopadu 2015 v 21:38 | Reagovat

To byl...dlouhý článek. Prvně se omlouvám pokud jsou moje myšlenky dlouhé a neuspořádané. Sám článek je dlouhý a adekvátní reakce musí být podobně dlouhá. Neuspořádanost snad plyne z mojí vlastní povahy. Tak teda prvně jsem asi o tři roky mladší. Patřím tedy mezi lidi Y? Snad ano. No i v tomto mladém věku mám kamaráda(narozen stejný rok jako já), který prohlašuje cituji: "Ty dnešní děcko nemají vůbec vychování. Ani nepozdraví. Furt jenom kouří a chlastají." Tedy ehm ehm je zajímavé, že tento názor na mladé lidi se odvozuje spíše od povahy člověka než od věku člověka. Snad platí to zlaté pravidlo lidé zapomínají. Velmi záhy si přestávají uvědomovat, že to co udělali oni mohou dělat i jiní. Tedy když to dělám já je to v pořádku, ty však ale nesmíš. Navíc je potíž všeobecně u lidí vyvolat sebereflexi. Já jsem přece slušný člověk, co si to dovoluješ o mě říkat. Zní pak z jejich úst. No a tady je ten problém. Mám dědu je mu osmdesát let. Je to asi půl roku, kdy mi nadával že k němu nemám úctu a jak se k němu chovám. A jak jsou dnešní děti zkažené. Je těžké vysvětlit člověku, že když neví co dělal před hodinou, nemůže o mě tvrdit že jsem lhář o co ještě. Navíc vrcholem večera je povídání babičky o tom jaký byl děda, když byl mladý. Ne choval se ještě hůř jak já, přitom sám o sobě prohlašuje že byl učiněný anděl(to nejsou přímo jeho slova ale hrubý obsah jeho slov). Tady je patrně problém vnímání některých autorit pro mě. S věkem nepřichází automatické odpuštění veškeré minulosti. To se stává jen v politice. Když vím jaký někdo byl a že mi právě lže do očí tím co prohlašuje(ano to že tvrdí že se nějak nechoval je přece lhaní) ho v mých očí hrozně shazuje. Ty dnešní děti slyším vždycky a pak přijde když já jsem byl mladý... Lži. A pak jak je mám respektovat? Nesnáším lháře...to dospělí ze mě udělali lháře. Už jako malé dítě nedokázali říct pravdu. A pak je mám respektovat? Ti to lidé vyrůstali v době, kdy rodiče byli přísnějši, ale chovali se stejně. Pro změnu jeden z nejmilejších lidí jaké znám má rodiče, kteří ho respektují a nikdy ho nepraštili. Něco na tom je.
Tak abych to nějak celé zakončil. Dřív bylo líp, protože to bylo a už není. O mrtvých a minulosti jenom v dobrém i kdyby to třeba bylo na hovno. A historie se zapisuje tak jak chceme, aby ji lidi viděli. To jaká skutečně je na tom už nesejde.

5 Mersmerize Mersmerize | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 21:47 | Reagovat

[1]: Díky za komentář. To je taky jedna z věcí, která mě fascinuje - mladé slečny. Vídám často dvanáctileté holky, které jsou nalíčené, učesané a ve finále vypadají tak o pět let starší než já. Občas mě to zaskočí, ale nenadávám na to, prostě jak jsi napsala - k téhle době určité věci prostě patří. Co se týče youtube, asi taky nejsem úplně cílovka, až na některé maminkovské kanály apod. Ale sleduju youtuberů dost. Někteří mi jsou prostě jen sympatičtí a vůbec nejsem jejich cílovka, někdy se podívám jen na určité video, to je různé :)

6 Mersmerize Mersmerize | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 21:49 | Reagovat

[2]: To tě šlechtí. Je právě super na téhle době to, jak na sobě člověk může pracovat. Sledovat YT nejen pro pobavení, ale i pro nějaké to vzdělávání. Stačí tomu jen dát úsilí a čas, to je na internetu podle mě super a i proto jsem ráda, že žiju v téhle době. I když na ní spousta lidí nadává, ale to se asi nezmění a každá doba bude mít svoje odpůrce :)

7 Mersmerize Mersmerize | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 21:52 | Reagovat

[3]: Já se ještě taky považuju za generaci, která vyrostla tak nějak na přelomu. Zažila jsem dětství bez technologických vymožeností a zažila jsem období, kdy píšu blog, mám chytrý telefon, notebook a moje lednička je chytřejší než určitá skupina lidí (vtip). Jsem spokojená tak, jak jsem vyrůstala a jsem taky hrozně vděčná za svoje rodiče. Taky mě nikdy netrestali fyzicky a mám to stejně jako u tebe, většinou stačilo, aby táta zvýšil hlas a já už skákala :D. A díky za tu poznámku s Francií, to jsem vůbec netušila!

8 Mersmerize Mersmerize | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 21:56 | Reagovat

[4]: Skvělý komentář, díky za něj. Souhlasím takřka ve všem. Vždyť se stačí podívat na takové komunisty, kdy na ně všichni nadávali a najednou najdeš lidi, kteří si vybavují jen to dobré a vztahují to na zbytek. Asi je to v povaze člověka vzpomínat jen a jen na to dobré a vlastně - na tom není nic špatného, pokud se z chyb poučíme a připomínat si budem jen to hezké. A naprosto se ztotožňuji s tou pasáží, kde píšeš o tom kamarádovi, chlastání a kouření. Ti, kteří často takhle nadávají byli naprosto stejní, ne-li horší. A někdy když třeba slýchám, co vyváděli moje prarodiče nebo rodiče za svých mladých let, to by jeden nevěřil :)

9 em em | 5. listopadu 2015 v 22:59 | Reagovat

Jsem ročník '91. Jednu dobu mi přišlo, že dnešní děti jsou naprosto nevychované, uřvané, že my jsme takoví v jejich věku rozhodně nebyli. Teď už si tím tak jistá nejsem. Samozřejmě, že já jsem si vždycky připadala trochu mimo kolektiv (např. jezděním na hodiny klavíru v pátek odpoledne, kdy všechny ostatní děti šly ven a nemusely nic dělat...) Ale jinak jsme někteří byli dost drzí... Já se taky v 15 nechovala úplně pěkně, z dnešního pohledu. Ale podle mě si tím musí projít každý a vždycky ta starší generace bude nadávat, protože už zapomněla, co dělali oni. :D
A těm internetům... moje mamka s kamarádama lítala po ulicích. Děda prý taky. Ale to byl úplně jiný provoz... Já lítala se ségrou po zahradě, protože dál se nás rodiče báli pustit. Na počítač jsme směly, ale většinou to bylo omezené časem. Ale na internet - ještě ten telefonní :D - jsme samy nemohli, protože jsme neměly heslo :D Stejnak mi nijak nechyběl. (hrála jsem tam hry nebo kreslila v Malování :D ) Později (v mých 14 asi?) si pořádný internet pořídila babička, a tak jsem chodila tam. A mobil? ten jsem dostala asi taky ve 14. A taky spíš kvůli dohledu... Jezdila jsem totiž se souborem na koncerty, chodila na zkoušky a tak...

Ale určitě je blbost dávat malýmu dítěti třeba tablet, protože ho zákonitě nebude chtít odložit...

10 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 23:15 | Reagovat

Ahojky, koukám, že já patřím někam do kategorie X a nebo dokonce V, neboť mi na jaře bude čtyřicet :-)
A teď přemýšlím, jak to vzít postupně :-)
Za nás...
No, jak tedy nevím, jak to měli ostatní děti z naší třídy, už se objevovaly první videopřehrávače, ale my měli černobílou telku do mých nějakých čtrnácti a obligátní dva programy až od mých deseti. Do té doby byl, pokud vím, jen jeden :-)
"Odjakživa" byl Večerníček a co pamatuju potom nedělní Studio Kamarád a nedělní odpolední pohádka. Vím, že byly nějaké pořady pro děti asi třikrát týdně, třeba ve čtvrtek Magion, ale to mě nějak minulo. Já byla to dítě venku, už proto, že jsme měli výhodu "dvorečku" a dětí sousedů.
Když byla ségra na ekonomce, tak se maminka děsně rozlítila, protože tamní studenti měli za úkol sledovat přenos nějakého sjezdu komunistické strany, který trval po dobu jednoho týdne a vysílali asi čtyři hodiny denně a žáci měli napsat referát. Tehdy maminka vlítla do školy, že její děti u televize sedět nebudou a už vůbec ne kvůli takové kravině a ségru ze školy málem vyhodili. Je o osm let starší, než já :-)
O mobilech se nám nezdálo ani v nejdivočejších snech, ale měli jsme pevnou linku.
Hráli jsme na schovávanou, na včelky, na bubna, zeměkouli a podobně... A bylo minimum dětí trpících nadváhou. Nebylo to jen pobytem venku, ale i tím, že exotické potraviny nebyly k sehnání a jablko a chleba s máslem byly prostě nejdosažitelnější :-)

Pak ten přístup k autoritě...
Já nevím, co to je, jestli to je dobou a nebo mnou...
Nějak mi pořádně nedochází můj věk a já se necítím ani o chlup starší, než když jsem porodila první dítko. No, bude mu, puberťákovi, na jaře sedmnáct... A já s ním mluvím na rovinu a otevřeně a kolikrát si neuvědomuju, že ten veliký klacek je můj syn a ne spolubydlící. Navíc má diagnostikovanou poruchu osobnosti, takže když jsem ho dovedla k tomu, že umí pozdravit, chodí vpravo a pomáhá starším, pak jsem odvedla neskutečně dobrou práci. Občas se vyjeví a pak je to průšvih... Ale už aspoň nedávám vinu sobě.
Mám ještě čtrnáctiletou puberťačku a ta nechodí ven skoro vůbec. Ale taky nesedí u počítače, ani u televize. Pořád čte... Všichni říkají, že to je dobře, ale já bych tu bleduli asi viděla raděj někde na hřišti...
Třetí smrádě je sedmiletá obézní holčička a už celkem drzá, jak to pochytila od starších. A protože je obézní, tak si televizi taky nemůže dovolit a o počítači ani nemluvím :-)
S mým přítelem mám jen tu nejmladší a sem tam se uchyluji k nekalým praktikám, jako když přijde slečna puberťačka a prohlásí, že tahle a tahle holka má fakt otčíma kreténa, vytahuji malou podpásovku a vítězně sděluji, že moji smrádci mají štěstí :-) A mají. Mého přítele respektují víc, než mě, věčně ukřičenou mámu... Když už je průšvih kolosální, klidně si můžu dovolit jim jednu vrazit, ale raděj volím horší trest a to dlooouhou přednášku :-) Hodně mluvíme. Když něco zakážu, snažím se vysvětlit proč. Když nemůžu vysvětlit proč, abych někde někomu neublížila, přiblížím svoje dilema na příkladu...  

Ale když vidím ty holčičky, co jsou nejen zmalovaný, ale loučí se před školou s přítelem a vypadají, jako by mu právě velice neochotně vylezly z postele, zvedá se mi žaludek. Sedmačky!!!
Sedmačky a předhání se, která svýmu klukovi zasune jazyk hlouběji do pusy...
Když vidím páreček v 7:45, když vedu svojí malou do školy, jak on jí opírá o školní plot, ruku strčenou pod její sukni a ona ruku v jeho kalhotách... No, divím se, co to je za dobu. Tohle je základka a touhle dobou tam je 99% pod zákonem...

Ano, já myslím, že to svým způsobem je dobou.
Je to doba, kdy mámy sice musí do práce stejně, jako dřív, ale to "stejně" je jen zdánlivé.
Dřív se podniky přizpůsobily matkám, to jest matky pracovaly buď na kratší úvazek, nebo měly alespoň upravenou pracovní dobu tak, aby se mohly věnovat dětem. Družina fungovala v pohodě do páté třídy... Teď do družiny nevezmou ani druháky...
Dneska mámy dělaj dvanáctky a tátové taky, pokud mají ty děti štěstí a maj tátu... Dvanáctky dělaj zdravotní sestry, dělnice ve fabrice, prodavačky... A tohle JE dobou.
Já neříkám, že za komunistů bylo líp, ale taky vlastně neříkám, že je líp teď...
Všechno má svý pro a proti...

11 Mersmerize Mersmerize | E-mail | Web | 6. listopadu 2015 v 9:57 | Reagovat

[9]: Vidím to podobně, spousta dnešních starších dospělých má takovou představu, jak oni byly zlaté děti a nikdy nezazlobily - ani trošku! Jé a připomněla jsi mi doby, kdy jsem na PC používala malování a cítila jsem se jako největší profík :D

12 Mersmerize Mersmerize | E-mail | Web | 6. listopadu 2015 v 10:08 | Reagovat

[10]: Vaše generace je ta X-ková :)) Jinak díky za tak obsáhlý komentář, je snad delší než celý článek, ale moc se mi líbil! Nejdřív se musím vyjádřit k tomu, že mám takový pocit, že se mnou to bude hodně podobné a i když už budu mít větší dítě, pořád si budu připadat jako mnohem mladší bezdětná skoro puberťačka :D Teď se totiž jako maminka vůbec necítím a snad nic se u mě krom vztahu k Oliverovi nezměnilo, takže uvidíme jak to bude do budoucna :)

Ta nadváha je dost velký nešvar téhle doby a je smutné, že za to hodně často můžou právě rodiče, alespoň to je můj názor. Obezita totiž mnohdy není dědičná, ale je zděděný životní styl a když dítě pak k tomu nedělá nic jiného než sedí před počítačem a jí, problém je na světe. Ale nedovolila bych si z toho vždy vinit jen a jen rodiče, to určitě ne. Každopádně myslím že i dneska je stašně moc zájmových činností, různých kroužků, kam lze děti přihlásit. Třeba moji sourozenci (10 a 12 let) chodí každý na kroužek hudebního nástroje (sestra na housle, brácha na příčnou flétnu), k tomu ještě na fotbal a gymnastiku, občas ping - pong, plavat a oba jsou jak z koncentráku. I když - když jsem viděla fotky rodičů v jejich věku, asi tu postavu mají po nich, taky jsem dřív bývala štíhlejší :D Jejich (mí) rodiče je v tomhle nezanedbávali, jedí sladké, sedí před Tv, každý má svůj tablet, mají v pokoji playstation a xbox, vlastní televizi, ale vše tohle se vyvažuje těmi činnostmi - aktivitami a užívat si všech těhle vymožeností není jejich právo, ale privilegium za to, že mají hotové úkoly, učí se jak nejlépe umí, chodí na kroužky a když je vše tak, jak být má, tak jdou hrát na tabletu nebo hrají Harryho Pottera na playstationu. A to mi přijde jako úplně nejlepší střet všeho. Nejsou odříznutí a zároveň u toho nesedí 24/7. To jen příklad z naší rodiny. :)

Tvůj popis výchovy o tom, že když zákaz tak vždy musí vědět proč a dlouhé přednášky se mi líbí, je podle mě nejlepší. Na většinu dětí asi zabere víc jak fyzický trest, který si často pak vyčítá i sám rodič.

A to o těch holčičkách a jejich partnerech je pravda. Taky nad tím občas musím kroutit hlavou. Nechápu to, v tomhle ta nová generace asi skutečně hodně "pokročila", protože já v jejich věku... no tohle jsem fakt nedělala. Prvního kluka většina holek z mojí třídy na ZŠ měla tak kolem třinácti, ale bylo to jen takové to nevinné vodění za ručičku a to bylo maximum. Pusa - to byly jen ty odvážné :D A pamatuju si, že v devítce jsme měli asi tři holky, které už s klukem spaly a všechny jsme z toho měly třetí světovou a vyzvídali jsme podrobnosti, protože to bylo lepší než bravíčko :D

13 Niji Niji | E-mail | Web | 6. listopadu 2015 v 12:25 | Reagovat

Ano, souhlasím ve všech bodech. Kromě youtube. Nijak mě nenadchl a číst hloupé komentáře nebo se zapojovat do diskuzí, kde stejně nic nevyřešíte a ještě vás napadnou za to jaký máte názor se mi nelíbí a tak se tomu raději vyhýbám. Jsem ročník 93 a výchovu jsem měla seksakra ostrou, ale díky tomu vím víc o tom, jak svět funguje. Tak jak na mě byla tvrdá máma s tátou, tak je tvrdý i svět a já jim za to dnes zpětně děkuju, protože jsem jedináček a vychovala ze mě vcelku slušného člověka. Takže nejsi sama, kdo by dnešní mlaďochy profackoval už mezi dveřma. Myslím, že uspořádat názory a myšlenky na "papír" se ti povedlo. :)

14 andromaus andromaus | Web | 6. listopadu 2015 v 18:56 | Reagovat

Každá generace je jiná a tězko soudit která je ta lepší a která špatná. Mě samozřejmě jako téměř třicátnici přijdou horší všechny generace mladší, ale to asi každému.

15 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 6. listopadu 2015 v 19:40 | Reagovat

[12]: No jo, ani mi to, mrška, nešlo komentovat :-) Psala jsem tak dlouho, že vypršela doba platnosti formuláře :-) Pak jsem se sama divila, jak jsem se rozepsala :-) Omlouvám se, bylo to vážně dlouhý :-) A nejvíc mě mrzí, že jsem tam ani nestihla dopsat, že se mi ten článek fakt líbil :-)

16 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 7. listopadu 2015 v 10:23 | Reagovat

Youtube vynechávám, to nesleduju, ale u zbytku kývám. Ten popis, i když to zní jako klišé, je naprosto jako bych to psala já - taky jsem dostala první mobil ve čtrnácti (i když jsem o rok mladší, než ty:D), protože ho dostával každej a navíc jsem dojížděla a po příchodu ze školy ještě ten rok začala vyzvedávat nejmladšího bratra ze školky, takže rodiče potřebovali víc kontroly. A počítač jsem taky dostala v šestnácti, primárně kvůli PEKu (hele, tohle je až moc podezřele podobný :D) a tisknutí desetiminutovek a dopisů a internet až o něco později, takže v nejhorší pubertě jsem o internetu věděla kulový, tak jsem tam ani nemohla nic provádět nebo na něm být závislá - neumím s tím = nebaví mě to. Teprve když jsem se sama s novým noťasem naučila pořádně s ním zacházet, tak se to změnilo.

A úplně stejně pak souhlasím s pohledem na stejnost generací - však rodiče a prarodiče před tou bednou sedí pořád. Jaký je rozdíl sedět před bednou a před počítačem? Když to vezmu s bráchy, tak žádný, na něco koukaj na počítači nebo hrajou hry. Když to vezmu třeba s bloggery a autory, tak tam bych i řekla, že počítač je lepší volba, protože aktivně něco vytváří a nepřijímají jen pasivně a často až tupě to, co jim předloží dramaturgie. A chození ven je argument na nic, protože jasně, že v případě, kdy měla rodina jednu televizi a na ní viseli rodiče u filmů a seriálů, co dítě nezajímalo, tak se radši sebralo a šlo za kamarády, ale když má televizi svojí nebo má mobil nebo počítač (prostě možnosti, které minulá generace neměla), tak je logické, že je využije. Já tehdy nebyla zrovna nadšená, že se flákám venku, ale když nebylo co dělat doma? To není měřítko. A stejně tak, děti dneska ven chodí, ať už proto, že se poflakujou po parcích nebo proto, že sportují. A jinej den zase sedí u počítače. V pořádku.

Zmalovaný děvky v sedmý třídě, jak tu padlo - ani to není žádnej dnešní fenomén. Brácha letos vylezl z devítky. Po prozkoumání fotek a spolužaček jsem zjistila, že se tam viditelně a výrazně líčí a oblíká jedna a trochu jí sekunduje druhá. Z celý třídy. Někde to může být horší, jo, ale my, před dvanácti lety, kdy jsem v tý sedmičce byla, měli ve třídě taky tři děvky v minisukních s kapesníkem přes hrudníky, který si nechaly na zadním sedadle autobusu cestou na výlet hrabat do rozkroku. A s kouřením je to totéž, na jednu stranu "dospělák" vyřvává, jak malý děti hulí, na tu druhou pak sedne u piva a vykládá si s kámošema, jak v jedenácti štípnul otci cigára a fajroval za školou. Pokrytectví, pokrytectví, pokrytectví a slepota. Pokud je dítě slušně vychované, tak není žádný "dnešní spratek", pokud není, tak se chová jen tak, jak mu dovolila a ukázala předešlá "dokonalá generace, za níž tohle vůbec nebylo". Nic víc.

17 Kika Kika | E-mail | Web | 8. listopadu 2015 v 18:57 | Reagovat

musím říct, že jsem si v Tvém článku spoustu našla (možná protože můj první telefon vážil snad 2 kila a byl výhradně taky pro domluvu s rodiči), určitě souhlasím, že se priority změnily (a taky na tom nevidím nic špatného). Právě jsem se vrátila z procházky a ve městě bylo venku spousta dětí a teenagerů, vůbec mi to s nimi nepřijde tak zlé jak všichni povídají.

19 P. P. | Web | 11. listopadu 2015 v 10:17 | Reagovat

Nemyslím si, že jsou zkažené, ale třeba já v patnácti módu vůbec neřešila a dnešní patnáctileté holky mají lepší hadry a image než já v osmnácti. Jen se divím, jak se to všechno změnilo za pouhopouhé tři roky.

Co se týče toho, že některé dnešní holky na základce už započaly sexuální život,  tak musím říct, že to tak bylo snad pořád, jen se o tom nemluvilo. Když jsem byla ve čtvrté třídě, jedna páťačka už to "měla za sebou". Zkrátka děti jsou furt stejné, mění se jen vlivy a technika =)

20 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 12. prosince 2015 v 13:15 | Reagovat

Máš na to velmi ucelený názor, smekám :) Vidím to dost podobně.

21 Anička Anička | E-mail | 20. prosince 2015 v 15:21 | Reagovat

Dobře,je mi sicejen 13 let,ale děsně mě to štve.Muj bracha ma 11 a je to strašnej zavislá(mama mu zakaže počítač a hned jde na tablet).Bydlíme na vesnici a já jsem vždy celý dny byla venku,kamarádčina babička měla statek a vždy jsme tam chodili.Večer jsem přišla domu uplně špinavá.Nebo jsme chodili dopoledne ven a potom zase odpoledne...Když tento rok byly velký prázdniny vzala jsem bráchu dopoledne ven (ještě se sousedama) jsme hráli schovku přes půl vesnice.Brácha mi najednou řekl že ještě nikdy nebyl venku před obědem. V tu ránu jsem byla tak naštvaná...Ted´ občas chodím ven s kamarádama ae vždycky jsme venku.Ale za bráchou přijdou kamarádi a nehnou se od počítače.Já v jeho letech jsem mohla být s kamoškou na PC max. 20 minut.Mohla by si mi prosím pomoct,co bych mohla říct rodičum,nebo mu.Máma mu to taky pořád telí protože taky vyrůstala na vesnici. Jinak máš uplně BOŽÍ blog.Najela jsem na něho...ani nevim jak asi přes FB,mohla by si i natáčet videa.Bylo by to super ,taková druhá mamalifestyle :DDDDD

22 Jan Bačák Jan Bačák | 22. května 2016 v 1:41 | Reagovat

Já jsem také generace Y, ale ta co má v rodném listě napsáno Československá socialistická republika a znak lva s rudou hvězdou v pavéze. Já na dnešní děti nenadávám jak píšete každá generace má své a ta předchozí na ni někdy nadává, to už je tak od nepaměti. Já jsem vyrůstal na jihomoravské vesnici ale takové to dítě, které od rána do večera běhá po venku a vymýšlí kde co jsem nebyl,samozřejmě jsme taky s kamarády stavěli bunkry, lezli za JZD na stohy sena (jednou jsem z toho stohu spadl a na moment si vyrazil dech, přeskakovali jsme močůvku a dělali se různé blbosti), taky jsem jezdil na kole, ale nejraději už od malička jsem chodil takzvaně na besedu za dědečkem, babičkou i prababičkou (bydleli ve stejné vesnici). Na televizi jsem taky koukal jako dítě na Kuřátka nejraději se Štěpánkou Haničincovou a pak na Magion a Vegu, tam byly krásné pohádkové seriály (Jen počkej zajíci, klokan Skippy, Arabela i Arabela se vrací, Smolíkovi, Byl jednou jeden život), koukal jsem na to když jsem přišel ze školky nebo na prvním stupni ZŠ, v neděli pak s dědečkem na Receptář na neděli na čt a s písničkou, která byla v té kreslené znělce "Sousedovic Toníček nemá žadný koníček, ruce jdou mu dozadu, on je zkrátka pozadu..". Myslím, že dnešní děti moc autoritu nemají ani k učitelům, my jsme měli ve čtvrté třídě z tělocviku učitele (tělocvik jsme měli rozdělený na kluky a holky), který kluky tahal  za uši a vzadu za vlasy, když zlobili, měl autoritu, dnes by si to už nemohl učitel dovolit, protože by byl za to postižen. Já si myslím, že nejde jen o děti, ale i jejich rodiče, mnohdy oni samy děti vychovávají tak jak píšete že jsou rovnoprávní s dospělými a tudíž nemusí mít k nikomu autoritu, takže chyba není jen v dětech, ale i v některých rodičích, dle mého názoru. Dnes je to třeba i také tak, že rodiče, děti tlačí i do statutů různých učení, i když ty děti je třeba ve skutečnosti tak nemají. Za mě neexistovalo nějaké diagnostiky jako ADHD a podobně, já měl jako dítě ve škole také problémy (pozornost a zapomínání úkolů) , ale tehdy se to tak neřešilo, prostě se dala poznámka nebo podobně, dokonce mě těsně po revoluci v předškolním věku nějaká ještě soudružka psycholožka chtěla poslat na uzavřené oddělení. Až o mnoho let později v dospělosti v psychotestech kvůli práci mi byl odhalena lehká forma Aspergerova syndromu. O dnešních dětech se jako o spratcích rozhodně nevyjadřuji, mám o více jak půl generaci mladší sestřenici, která půjde do deváté, má tablet i mobil, ale je slušná a dobře vychovaná. Za nás sice vymoženosti techniky dnešní doby nebyly, ale život jde dál a vývoj také, to je logické. Například moje prababička mi také mohla říkat, že když byla dnes už pře skoro sto lety dítě neexistovali rádia, natož televize a svítili doma petrolejkou a já mám televizi, pak jsme měli trošku později i video, ale neříkala mi to, protože věděla že pokrok patří k životu a srovnávat generace jak vyrůstaly nejde, každá generace má to své dobré i špatné. A s tím kouřením i za mě zkoušeli některé děcka kouřit a pár odvážlivců se našlo i takových co ve škole na záchodě, já jsem nikdy nekouřil a nikdy jsem to ani nezkusil, ale kouřila už i generace prarodičů, rodičů, naše i ta dnešní. Ale je pravda, že dnešní doba je pro děti nebezpečnější, než ta moje před dvěma desítkami let, kdy jsem já vyrůstal, nebyl internet a dnes se tudíž děti mohou snadněji dostat ve virtuálním světě k věcem, které pro ně nejsou dobré...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama