Co už máme za sebou: Novorozenecká kolika, první zuby, nemoc, první příkrmy a kaše

10. ledna 2016 v 21:26 | Mersmerize |  Maminkou na plný úvazek
Hezký nedělní večer všem, dneska zavítám článkem jak k nám domů, tak trochu i do obecné roviny, protože jsem se rozhodla shrnout to nejdůležitější, co jsme v posledních měsících s Oliverem prožili. Z nadpisu získáte poměrně přesnou představu, co vás čeká, takže pokud vás tohle téma zajímá, ať už proto, že si prostě chcete něco přečíst o naší současné situaci a nedávné historii, nebo o tom, že už se připravujete na svoje vlastní miminko, zasedněte a dejte se do čtení! Doufám, že se článek bude líbit.



Novorozenecká kolika

Nebudu tu dopodrobna vysvětlovat, co to ta kolika je, protože snad všude na internetu můžete narazit na pěkná vysvětlení. Každopádně snad každá z nás aspoň jednou slyšela, že se čerstvé maminky někdy bavily o tom, že jejich malého/malou trápí "prdíky". Já upřímně tohle pojmenování nemám ráda a ani pořádně nevím proč, zdá se mi to takové... jak kdyby se ani nebavili dospělí, ale to je vedlejší.

Jsou to vlastně bolesti bříška novorozence, protože ještě nemá dovyvinutý trávicí trakt kvůli právě zvýšené plynatosti, která v souvislosti s tím vzniká. Určitě si to sami dokážete představit, protože i dospělým se čas od času stane, že snědí třeba něco špatného nebo něco, co jim nesedne a cítí se nadmutí, bolí je břicho a co teprv, když se tohle stane malému novorozenci. No a právě tahle novorozenecká (neboli tříměsíční) kolika, potrápí většinu novopečených rodičů. Je to totiž jeden z nejčastějších důvodů, proč dítě, hlavně večer před spaním pláče a nedá se utišit. Trvá přibližně tři měsíce a většinou sama odezní bez nutného zásahu. To k popisu.

U nás to byla docela pohoda, teda teoreticky. Jako těhotná to byla jedna z věcí, které jsem se hodně bála. Když totiž vjedete na nějaký web pro maminky a koukáte po diskuzích, je to jedna z věcí, kterou všichni řeší. Píší svoje rady, zkušenosti a doporučení. Takže když to pročtete, je to docela hrůzostrašný a dostanete z toho pocit, že vás to 100% čeká taky a že to bude horor. Na jednu stranu je to trochu pravda, ale jsou i miminka, která vůbec problémy s kolikou a s bříškem nemají. Abych se teda dostala zpět k Oliverovi a k nám - teoreticky pohoda. První dny Oliver sice brečel, ale vždycky se dal utišit a večer se to nezhoršovalo. Takže jsem získala takový ten pocit, že je vše v pořádku a jsme ti šťastní a vyhne se nám to. Jenže potom dostal antibiotika a začalo peklo. Pořád se svíjel, kroutil, brečel, nebylo to fakt nic příjemného, hlavně pro mě, kdy mám v šestinedělí dost práce jak sama se sebou, tak i s ním když je hodný, a ještě když "bezdůvodně" pláče. Nakonec díky bohu, že jsme byli v té nemocnici, protože mi po pár dnech, kdy nic extra nezabíralo (nebo jen minimálně), doporučili probiotika a hned je Oliverovi k ATB začali podávat. A ze dne na den, byl klid!

V tomhle musím hrozně pochválit kolínskou nemocnici (jak porodnici, kde jsem rodila, tak i dětské oddělení, kde jsme potom s měsíčním Olíkem leželi), protože je to hned napadlo a vyfasovali jsme kapičky Biopron. Doporučuli mi je ještě koupit potom, co nás pustí z nemocnice a trošku mě překvapila ta cena. V lékárně jsem se k těmhle probiotikům nikdy nějak extra nedostala (myslím, že jsme je měli na objednání) a jedny tyhle kapičky, vyjdou na měsíc kolem 400 Kč. Jasně, že to není jmění, ale člověka často udiví, jak pár kapek může stát tolik peněz.

Začali jsme s Olíkem cvičit nožičkama - kroužit a tlačit s nimi na břícho, pokládali jsme ho, aby pásl koníčky (právě kvůli tomu, aby si na něj tlačil), masírovali jsme oleji, občas dávali teplé obklady, ale teprv 100% zabrala až ta probiotika. Od té doby byl klid a ani jeden proplakaný večer.

První nemoc


Oliver to hned pořádně schytal a když mu bylo asi 15 dní, tak dostal poměrně těžký zánět ledvin. Ono by to nebylo tak hrozné, kdyby nebyl takhle maličkatý. A nás to taky pořádně vyděsilo.

I když už je to přes 4 měsíce, tak si to pamatuju, jako by to bylo včera. Začalo to tím, že hned, jak nás propustili z nemocnice, Oliver víc zvracel. To je u miminek normální, protože se jim prostě nějaký to mlíko vrací kvůli refluxu, ale on se najedl a skutečně všechno vyzvracel. Když jsme byli u pediatra na druhé kontrole, řekla jsem mu to, ale neřešilo se to, protože Oliver přibíral, takže žádný problém. Jenže jednoho dne spal kolem poledne u mě na gauči a probudil se s pláčem. Hned jak jsem na něj sáhla, bylo znát, že má vysokou horečku. Normálně se miminkům měří teplota rektálně a odečítá se 0,5 stupně, ale vzhledem k tomu, že Oliver brečel a nechtěl vůbec spolupracovat, jsme mu dali jen klasický teploměr do podpaží a i když to nebyla rychloběžka, tak okamžitě vylítla ke čtyřicítce. Díky bohu. že byl přítel v tu chvíli doma a ne v práci, protože já bych akorát začala panikařit ještě víc. Ono totiž jako horečka ok, člověk si vezme paralen a čeká, ale u dvoutýdenního miminka, který má čtyřicítku, to mě hrozně vyděsilo, protože (já blbá) četla i hodně příběhů o tom, jak hodně dětí zemřelo a stačila k tomu jen pitomá horečka, která ale signalizovala nějaká vážnější onemocnění. Takže jsme Olíka rychle oblékli a jelo se k doktorovi. Ten ho prohlédl, ale nenašel na něm nic podivného. Až krev (hodnota CRP) ukázala, že má v těle hodně silný zánět, pravděpodobně v močových cestách. Jeli jsme hned do nemocnice, kde si mě a Olivera nechali a co nejrychleji se snažili udělat rozbor moči, aby mohli nasadit správná ATB. Všichni nás chválili, že jsme přijeli tak rychle a že to bylo i jediný štěstí, protože mu ledviny mohly selhat a mohl mít i celoživotní následky nebo hůř. Ty první dny v nemocnici jsem obrečela, protože Olík měl v ruce zavedenou kanylu na kapačku a přes ni měl ponožku, aby si to omylem nevytáhnul. Byl to fakt hroznej pohled, navíc když mu odebírali krev, to byl teprv horor. Naštěstí se na vše přišlo brzy, Oliver bral 14 dní ATB, pustili nás domů a teď musíme každé tři měsíce chodit na nefrologii a na ultrazvuky, jestli ledviny nejsou zjizvené a rostou normálně. Naštěstí zatím je vše ok, takže jsme v tomhle skutečně měli štěstí. :)

Ale řeknu vám, zažít bych to už nikdy nechtěla, obzvlášť ne u takhle malýho miminka.

Zuby


Slavnostně hlásím, že Olík už má dvě dolní jedničky (mohli jste vidět fotku na facebooku) a taky dodávám, že to byl očistec. A to vlastně ještě za sebou nemáme ani většinu a asi ani ne to nejhorší. Všude totiž čtu, že mnohem horší je, když rostou horní zuby. A jestli to tak fakt bude, tak skončím v blázinci. Napíšu pak adresu, tak posílejte pohledy!

Prvních náznaků jsme si všimli už někdy kolem začátku 4. měsíce, ale nejsme si s přítelem úplně jisti, že to už bylo ONO. Oliver víc slintal, všechno nutně potřeboval strkat do pusy a občas až vztekle "ohryzávat". Všimli jsme si, že dole má trošku nateklejší dásně, ale to bylo všechno. Spal jakž takž stejně. Ale těsně před Vánoci se to zhoršovalo, spal pořád míň a míň, budil se jen tak ze srandy a ještě se tomu smál a já byla zoufalá, protože jsem nechápala co se děje. Nakonec to došlo k extrémnu, kdy se budil každou půl hodinu (já = zombík) a pak jsme konečně zjistili, o co jde. Když mi totiž vzal prst a nacpal si ho do pusy, ucítila jsem dole něco, co rozhodně nebyla dáseň. Bylo jasný, že rostou zuby. Takže jsme koupili Mundisal gel a Calgel a pečlivě mazali. Tyhle gely docela pomohly, ale určitě to nebyl žádný zázrak, budit se nepřestal, občas byl vzteklý, ale zachránili nás z toho nejhoršího.

Asi necelý týden potom, co jsme to zjistili, ale zuby konečně vykoukly a už jsou na světě. Oliver už občas spí i tři hodiny v kuse a všichni jsme šťastní. A já se děsím, až to přijde zase a ještě 22x. Brrr

První příkrm + kaše

Když jsme byli na čtyřměsíční kontrole u pediatra, řekl nám, že by bylo fajn, aby Oliver už zkusil lepek. Nemusí ho mít pravidelně, ale ať zkrátka zkusí, aby si tělo a trávicí trakt zvykl. No, takže jsme koupili kaši pro miminka s ukončeným 4. měsícem, úplně takovou tu základní, bez příchutě a šli jsme to testnout. Před spaním, dali jsme bryndák a opatrně zkoušeli. Oliver snědl tak dvě lžičky a tvářil se jako že neví. Bylo to srandovní. Většinu totiž stejně vyplivnul nebo rozmazal kolem sebe. Párkrát jsme jí ještě dali, ale pak přišla větší výzva - zelenina.

Tu teď dáváme skoro každý den, kolem poledne ale nenahrazuju tím kojení. Prostě mu udělám příkrm a pak ho nakojím, pokud o to ještě stojí. Začali jsme mrkví, kterou s trochou vody podusím a rozmixuju (k Vánocům jsem dostala svůj vysněný ponorný mixér! Uí!). No za prvé vám povím, že mrkev se snad nedá vyprat, zkoušela jsem snad všechno, děs -jestli máte nějakou radu, sem s ní! a za druhé - Oliver se na to netvářil. Poprvé to vypadalo, že se pozvrací. Podruhé už mu z toho bylo jen trochu špatně a po třetí už jedl docela šikovně. A když ho krmím teď, vypadá to spíš jako krmení divoké zvěře, protože se po misce natahuje, chce mi lžičku vzít z ruky a co nejrychlejc si jí celou strčit do pusy. Jakmile zaváhám a nemá přísun zeleniny, začne natahovat, protože jsem prostě prej moc pomalá. Teď už jí k tomu i brambory a večer má banánovou kaši od Sunarky, která mu moc chutná.

Hodně lidí mě strašilo, že děti zezačátku příkrmy vůbec nechtějí, a sní třeba jednu, dvě lžičky. To u nás trvalo ale tak jeden, dva dny a Olík teď dokáže spořádat několik mrkví a skoro čtvrt litru kaše :D
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 dadainka dadainka | Web | 11. ledna 2016 v 3:54 | Reagovat

Hlavně ať je malý zdravý.

2 Victoria Victoria | Web | 11. ledna 2016 v 10:58 | Reagovat

Je skvělé, že se malému vede tak skvěle :-). Je to šikulka.
Tak hlavně to zdraví, to je to nejdůležitější. Věřím, že už to bude jen lepší a lepší :-).

3 Bublina Bublina | E-mail | Web | 11. ledna 2016 v 21:08 | Reagovat

Teda, s těma ledvinama to muselo být strašné. Vůbec si to nedokážu představit :-(. Hlavně, že to dobře dopadlo a teď je to v pořádku!
Co se týče zubů, u nás ještě nevykoukly, ale všechno nasvědčuje tomu, že se tam něco děje. Už aby vylezly, nejen že je nevrlý Venouš, ale začínám být nevrlá i já :-(.
Kaši jsem dali poprvé před 5 dny a rovnou snědl celou porci. Jednu krabičku od Nestlé už spořádal za 4 večery, dnes měl také poprvé banánovou Sunarku a když dojedl, tvářil se, jako že má málo.
Se zeleninou je to podobné, jí toho už 140 g a už máme teda u oběda nahrazené kojení. Je to zřejmě Otesánek :-).
A mrkev taky nedokážu vyprat. Ani špenát. Takže několik bodýček vzalo za své :-(.
A co se týče koliky, tohle neznám (díky bohu). Od narození na to netrpěl, ale teď, poslední týden ho prdy budí ze spaní. Díky kaši teda vydrží s jídlem celou noc, ale každou půl hodinu, max. hodinu se vzbudí, prdí a já mu musím dávat dudlíka. Nevím, z čeho to je, jestli to třeba může souviset s těma zubama?
Takže takhle to je u nás... :-)

4 Mersmerize Mersmerize | E-mail | Web | 12. ledna 2016 v 17:38 | Reagovat

[1]: Děkuju, snad už bude :)

[2]: Díky! Zdraví je nejpodstatnější, zbytek přijde "sám" :)

[3]: S tou nevrlostí to chápu, já byla skoro celý měsíc jak chodící zombie a už jsem fakt dosluhovala :D Myslím, že u vás to určitě taky můžou být zuby. On doktor říkal, že v téhle době, když se něco takhle změní, tak je to nejčastěji právě jejich růstem. A u nás to fakt tak bylo. Teď už je zase klid! :)

5 Mirka Mirka | E-mail | Web | 19. února 2016 v 20:50 | Reagovat

Tak hlavně ať jste s Oliverkem zdraví. To jste si vybrali první nemoc hodně brzy, ale hlavně, že je malý v pořádku. Nám na kojeneckou koliku zabíraly kapky BioGaia, cena byla hodně podobná, okolo 400,- Na zoubky jsme používali přírodní olejíček "Jakoubek" a myslím, že to pomáhalo dobře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama