Úvaha na večer: Nikdy bych nechtěla skončit sama

8. ledna 2016 v 21:29 | Mersmerize |  Moje zápisky
Nadpis Vás možná trochu překvapil či zmátl a já se nedivím, moc toho neřekne. Hned ale vysvětlím víc - víc k tomu, jak jsem přišla na to, že život máme jen jeden a jedna z věcí, kterých se vážně bojím, je zůstat sama a opuštěná.


Nevím jak vy, ale občas mi přijde, že lidi tvrdí, jak mají hrozně rádi černobílé/staré filmy a říkají to jen z pózy, jen proto, že to zní zajímavě a třeba viděli jen jeden takový film v televizi. Já jsem tohle nikdy netvrdila, hlavně proto, že černobílé filmy a ty z let 20., 30.,... mě nikdy nenadchly tak, abych si je pustila jen tak sama od sebe. Nebo se třeba podívala do programu a cíleně si je pustila v TV. Ale znám a viděla jsem jich hodně. Hlavně kvůli mojí babičce, která je skutečně milovala a když jsem byla mladší a byla jsem u ní, čas od času jsme koukaly na nějaký ten starší film. A časem jsem zjistila, že je několik věcí, které mě na černobílých českých filmech zajímá a baví. Neskutečně se mi líbí vyjadřování a gentlemantství, které se v těhle filmech objevuje. Nechci si tady stýskat a říkat, jak už dnes gentlemani nejsou. To vůbec! Nemám k tomu sebemenší důvod, navíc filmy nemusí být přesným odrazem dané doby, o tom nebudu spekulovat, protože jsem zkrátka v té době nežila. Jen když na starší filmy koukám, mají takovou tu nezaměnitelnou, jemnou, něžnou atmosféru, kterou mám ráda. A další věc, která mě na nich upoutá jsou naše herečky. Samozřejmě nejvíc Lída Baarová, Adina Mandlová a Nataša Gollová.

Jako menší jsem měla vždycky radši Adinu. Byla vtipná, měla super filmy a chtěla jsem mít vlasy jako ona. Čím starší jsem byla, tím víc zajímavější mi ale přišla Lídá Baarová. Je mi hrozně líto, že nedokážu slovy popsat, co se mi na ní zdá tak hrozně zajímavého nebo krásného. Ona se mi totiž v těch svých filmech ve 30. a 40. letech zdá naprosto famózní a krásná. Přitom když na ní koukám, není na ní nic extra výjimečného nebo něco, co by ji odlišovalo. Ale má něco, co mi u spousty jiných hereček tolik chybí. A tady se dostáváme k podstatě věci.

Před pár dny jsem viděla na DVTV (pokud nesledujete, můžu jen doporučit!) rozhovor s paní Třeštíkovou, což je naše režisérka, která je známá hlavně dokumentárními filmy. Řeč byla právě o jejím novém filmu Zkáza krásou, který včera šel do kin a který byl právě o Lídě Baarové. Nebyl to hraný film (narozdíl od druhého filmu, který teď půjde do kin od Filipa Renče, o tom samém tématu), ale sestřih toho nejzajímavějšího z jejího života a i poměrně slavný rozhovor s paní Baarovou v 90. letech, kdy už skutečně nevypadala, jako ta Lída Baarová, jak jí zná většina lidí. Rozhovor mě hrozně bavil, dozvěděla jsem se plno nových věcí a nutilo mě to hledat dál. Na youtube jsem potom zkoukla dokument Lída Baarová - příběhy slavných a musím říct, že mě strašně rozesmutnil. Pokud je to to pravé slovo, které hledám. Po jeho zkouknutí mi totiž bylo hrozně divně, prázdno.

Nebudu tady psát celý její příběh, pokud vás to zajímá, určitě koukněte na rozhovor a dokument na YT, ale Lída podle mě měla hrozně zajímavý ale zároveň smutný život, plný neštěstí, úspěchů a životní zvratů. Opustila konzervatoř, vydala se do Německa, kde během cca deseti let natočila přes třicet filmů, což mi přijde jako neuvěřitelný číslo. Byla úspěšná, Němci ji milovali. Dokonce získala smlouvu do Hollywoodu, kam ale nakonec nejela. Každopádně ve své době to určitě byla jedna z nejúspěšnějších hereček. Když jsem ale koukala na ten dokument a poslouchala rozhovor, bylo mi hrozně smutno. Protože Lída nikdy neměla žádné děti, po válce se jí většina lidí stranila a nikdo s ní nechtěl být dáván dohromady a ke konci života se přidal i alkoholismus.

A v tomhle bodě jsem si začala klást otázky a přemýšlet o tom, jaké to asi musí být. Být sama, bez vnoučat, pravnoučat a zkrátka bez někoho, komu můžete zavolat, napsat, spolehnout se. Třeba často se setkávám s ženami a zkrátka s lidmi, kteří vědí na sto procent, že nikdy nechtějí mít dítě. Už kolikrát mi sem někdo psal, že se dobrovolně rozhodl k tomu být celý život bezdětný, protože to zkrátka není něco, co by ho naplňovalo - vychovávat a mít děti. A já podobné názory respekuju. Jedna z mých nejlepší kamarádek taky chce být bezdětná a téma děti jí vůbec nic neříká. Nevím, já to nikdy neodsuzovala a pokud se někdo tak rozhodne, je to jeho rozhodnutí a nikdo nemá právo mu do něj mluvit. Ale když se nad tím zamyslím, dokážete si představit takový život?

Mě by třeba hrozně děsilo to, že časem nebudu mít žádnou rodinu. Že nebudu mít děti, které nebudou mít vlastní děti, nebudu mít pravnoučata a co když většina mých dobrých přátel nebo zbytek rodiny zemře dřív než já. Co pak se mnou bude? Přijde mi to hrozně smutný nikoho nemít a to bych právě o sobě řekla, že jsem do jisté míry spíš introvert a nemám ráda velkou společnost. Ale zůstat na světě úplně sama v tomhle smyslu? Má pak vůbec nějaký smysl žít, když se nemůžete o nic s nikým podělit?

Je hrozně smutný, že žena, která mi přijde tak moc zajímavá, ráda koukám na její filmy, byla tolik úspěšná a světově známá, skončila takhle. Sama. Je to asi jedna z věcí, z které mám největší strach. Zůstat sama.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bien bien | E-mail | Web | 9. ledna 2016 v 7:01 | Reagovat

Taky moc nechapu rozhodnuti nemit deti. Jasne, clovek se musi na hodne dlouhou dobu prizpusobit a uskromnit... Ale ja se treba moc tesim i na dobu, az holky budou dospele, nas vztah bude pratelsky (doufejme :-D), budem si na terase davat spolu kaficko (nebo vino :-D) a klabosit...

2 lady Lianna Ellusive lady Lianna Ellusive | Web | 9. ledna 2016 v 20:47 | Reagovat

Osobně si myslím, že by mi život včas poslal spřízněnou duši, i když bych zůstala bezdětná a "celoživotní panna" . Zjistila jsem, že to u mě tak funguje :-) .

4 Em Em | 27. ledna 2016 v 13:28 | Reagovat

Kdo by se nebál zůstat sám?
Ale já jen vím, že radši budu sama, než žít s někým, s kým bych trpěla.
Jsem hodně náročná (na povahu), to nepopírám. A mám (sebe)destruktivní sklony - i k okolí.
Děti jsou jedna velká neznámá...
Já spíš zjišťuji, že mi nevadí ani tak to, že někdo řekne, že nebude/bude mít děti, jako "NIKDY" nebo "JÁ BUDU! BUDU! BUDU!"...
Nemám ráda plány, protože budoucnost se vždycky může změnit a není taková, jak bychom si představovali, jak jsme si vysnili.
Naučila jsem se brát život, jak přijde, s dobrým i tím zlým, prostě vypít tu číši, co jsem si já (i možná někdo jiný než já) namíchala...

Samota je trpká... ale samota je taková, jakou si ji uděláš.
Máš rodinu, a tak zcela rozumím tomu, že nechceš být sama...

Jenže v životě nic není trvalé... (čímž nechci působit pesimisticky) - a rozhodně ti přeju mnoho štěstí...

Ono to záleží i na člověku.
Já jsem poměrně silný introvert a sama se sebou si vystačím, ale jsou lidé, kteří sami nevydrží ani minutu - i o tomhle to je....

Osud Lídy Baarové moc pitvat nechci.
Byla krásná a úspěšná, a talentovaná...
a ono to většinou takhle je.
Sladkost je vykoupena hořkostí někde jinde, někdy jindy...

Lidský život není nebe...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama