Křestní jména aneb jak jsme vybírali my

24. února 2016 v 20:30 | Mersmerize |  Moje zápisky
Když se vybíralo jméno pro mě, moje mamka v té době viděla jednu pohádku, kde byla v hlavní roli neuvěřitelně roztomilá holčička, která se jmenovala Šarlota. Asi nemusím vysvětlovat, že to jméno se jí neuvěřitelně moc zalíbilo a tak řekla, že takhle se teda budu jmenovat. Poměrně živě si dokážu představit tu situaci, kdy mému tátovi vypadl při obědě příbor z ruky a zděšeně řekl, že to ani náhodou. A tak moje mamka nepochodila. To jí ale vyburcovalo k tomu, že se budu jmenovat Lucka a ne jinak. Dokonce ustála i tátův názor, že je to jméno jak pro koně a že to jako nikdy, protože Tonička je mnohem líbivější. Jsem vděčná svojí mamince za to.



Ale začněme Oliverem. Neřekla jsem Vám myslím totiž ten příběh, které k jeho jménu vedl. Pamatuju si, že jako těhotná jsem psala článek o jménu ještě dřív než jsme věděli, jestli to bude holčička nebo kluk a potom druhý článek, kdy už jsme vybírali jen z klučičích jmen. A vybrali jsme (jak je zřejmé) Olivera. A byl to dlouhý proces, kdy jsme si řekli, jaká jména se nám líbí. Nutno říct, že u hrozně moc jmen jsme se s přítelem vůbec neshodli. Buď se nám nelíbilo nebo jsme to jméno už měli v rodině (nebo u blízkých kamarádů) nebo jsme s ním měli spojeného člověka, kvůli kterému jsme to jméno prostě v oblibě neměli. A nakonec jsem já řekla, že to bude teda buď Oliver nebo Zdeněk (protože prostě nejstarší syn, chápeme). Asi dva měsíce jsme nevěděli a pak přišel víkend a po tomhle víkendu jsme si řekli, že musíme dojít na matriku a nechat si zapsat prohlášení o otcovství (nejsme totiž zatím! sezdaní a tenhle dokument je třeba kvůli tomu, aby byl Zdenda zapsaný v Olíkově rodném listě jako otec a měl po něm přijmení). No a při podepsání tohohle dokumentu je dobré už vědět, jaká jména pro kluka a holku budete dávat. A my pořád nevěděli. A nevěděli jsme ani, jak to rozhodnout. V neděli do večera byl přítel v práci a já už si plánovala, jak přijde a já teda řeknu: "Hele, víš co - bude to prostě malej Zdenda a hotovo!". Nakonec se ale odehrála ale úplně jiná situace, kdy přítel přišel z práce a ještě než si vůbec zul boty říká: "Já o tom přemýšlel... Bude to Oliver". A tak se stalo. Máme Olivera.

A když nedávno Olík spal a já na něj koukala (což s oblibou dělám, protože je fakt zlatej a když spí, tak je prostě nejvděčnější a nejhodnější dítě na světě), říkala jsem si, jestli jsme to jméno zvolili dobře. A po poměrně krátké úvaze jsem si řekla, že rozhodně. Vůbec si nedokážu představit, že bych mu v nějakém jiném vesmíru říkala "ty malej Zdendo" nebo třeba "Kryštůfku" nebo "Kájo" nebo jakkoliv jinak. Prostě už je to Oliver a hotovo. A kdybych byla znova těhotná a v té samé situaci, znovu bych mu dala jméno Oliver, toho rozhodnutí prostě nelituju.

Celkově by mě zajímalo, jestli vůbec některá maminka kdy litovala, jaké jméno svému dítěti dala. Možná v případě, kdy se přizpůsobí někomu jinému, ale to se snad nijak často nestává (alespoň dle mých úvah) a já sama neznám jedinou maminku, která by přiznala, že kdyby si mohla vybrat znova, udělá jinak. Možná třeba časem, kdy se vybere nějaké netradiční jméno a třeba to dítě je kvůli tomu úplně vyřazeno nebo se mu ostatní kvůli tomu posmívají, kdo ví. Ale pamatuju si, že když jsem byla těhotná a dělala jsem si srandu, že pokud to bude holka, dáme jí jméno Gertruda, moje mamka řekla, ať si z toho nedělám prču, protože jejímu kolegovi se narodilo miminko-holčička a dali jí jméno Gertruda. A to jméno si prý hrozhodně chválí. Tady je prostě vidět, jak jsou lidi různí a co se líbí někomu nemusí se líbit jinému.

Moje mamka to taky neměla úplně lehký. Abyste pochopili - můj tatínek je člověk starší a taková ta typická stará škola a nedovedu si představit, že byl kdy jiný. Kdybych neslyšela, co všechno prováděli s bráchou (mým strýcem), když byli ještě na škole, nevěřila bych, že se nenarodil jako starší rozumný muž, podle kterého by se všechny děti měli pojmenovávat ve stylu František, Josef, Jan, Toník - Tonička, Maruška, Miloslav apod. Zkrátka taková ta jména, která u nás dominovala za jeho mládí na vesnici, kde vyrůstal. Jen tak mimochodem, když jsme mu oznámili, že malej se jmenuje Oliver, věta kterou řekl (a na kterou nikdy nezapomenu a budu se jí smát do konce života) byla: "No... aspoň, že je zdravej!" :D Ale už k pointě. Když se vybíralo jméno pro mě, moje mamka v té době viděla jednu pohádku, kde byla v hlavní roli neuvěřitelně roztomilá holčička, která se jmenovala Šarlota. Asi nemusím vysvětlovat, že to jméno se jí neuvěřitelně moc zalíbilo a tak řekla, že takhle se teda budu jmenovat. Poměrně živě si dokážu představit tu situaci, kdy mému tátovi vypadl při obědě příbor z ruky a zděšeně řekl, že to ani náhodou. A tak moje mamka nepochodila. To jí ale vyburcovalo k tomu, že se budu jmenovat Lucka a ne jinak. Dokonce ustála i tátův názor, že je to jméno jak pro koně a že to jako nikdy, protože Tonička je mnohem líbivější (úplně si dokážu představit, jak to říká). Jsem vděčná svojí mamince za to.

A taky si fixujete jména podle lidí? Já mám skoro každé jméno s něčím spojeno. Například můj bratranec je Honzík a už od narození je postižený a kdykoliv se řekne jméno Honzík, on je ten první, kdo mě napadne. I když znám desítky jiných Honzů, on je ten, s kterým mám tohle jméno spojeno. A kupříkladu na ZŠ se mnou do třídy chodila slečna, kterou jsem fakt neměla ráda a jmenovala se Andrea a tohle jméno jsem s ní hrozně dlouho měla spojeno a už primárně kvůli tomu se mi prostě nelíbilo. Až na SŠ jsem blíž poznala jinou Andreu, která byla moje kamarádka, hezká hodná holka a moje pocity vůči tomuhle jménu se úplně otočily. Stejně tak jsem zjišťovala, že nejhorší jména měly bývalé přítelkyně mých bývalých přítelů apod. :D

Vybrat dobré jméno je podle mě umění. A nevěřila jsem, dokud jsem sama nebyla těhotná a tuhle věc jsme neřešili. Takový možností a člověk se bojí, že to zvolí špatně a že to miminko vlastně negativně ovlivní ještě dřív než se vůbec dostane na svět. Ale za Oliverem já si prostě stojím :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sasha Sasha | Web | 24. února 2016 v 20:46 | Reagovat

Oliver je krásne meno :) mne sa ale aj tá Šarlota hrozne páči! :) u nás to bolo tak, že mamka hrozne chcela, aby som mala v mene X. Ak by som bola chlapec, bola by som Max, takto som Alexandra :D ale napriek tomu ma vždy volala Saška, teda až do nedávna, keď ma začala volať Axis (čo je síce krásna prezývka, ale zároveň je to latinský názov pre 2 krčny stavec takže je to dosť zlé! :D)
veľmi pekný článok! :) a blog tiž :)

2 peggie peggie | 24. února 2016 v 21:39 | Reagovat

Jejej, taky nemáš ráda Andreu? :D Šarlota je krásné jmeno, neobvyklé a eleganr, ale chapu, že pro starší školu trochu kostrbaté :D Já si s každým jménem okamžitě spojim člověka a dost to pak ovlivňuje i můj názor na jméno. Ale prostě vím, že budu mít Anetu a hotovo :D

3 P. P. | Web | 25. února 2016 v 8:52 | Reagovat

Já chci jednou své dcery pojmenovat Evelína a Magdaléna (To první hlavně proto, že se mi líbí Evička a to mi přijde takové krátké, bez fantazie).
Když jsem byla mladší, chtěla jsem dítě pojmenovat Bianca, a když jsem to řekla mamce, zareagovala: Hlavně když to bude zdravý. :D Takže je to u nás asi nějak podobně, jako u vás. Nedivím se mým rodičům, že se jim nelíbí netradiční jména. Já také nejsem zastáncem těch klasických Matyášů, Tobiíšů a Amálek. Popravdě ani Olivera bych nedala, ale k vašemu malému se mi žádné jiné jméno nehodí - vaše dítě vypadá jako nějaký sir (hlavně na té fotce s knírkem) a nedovedu si představit, že by se jmenoval třeba Kuba. :D Je to

4 Neriah Neriah | 26. února 2016 v 16:16 | Reagovat

Já měla být Tonička po babičce. Nakonec mě ale rodiče pojmenovali po té druhé. Přiznám se, že občas by mi ani nevadilo jmenovat se Antonie, protože stejně jako já se kromě babičky jmenujou dvě tety, a jedna z nich tak potom pojmenovala i svou dceru.
Sama mám slabost pro neobvyklá jména, zvláště dívčí. U těch mužských je to bohužel horší, dohromady se mi líbí asi jen tři, a z toho Samuel je dnes dost hojně rozšířený, alespoň to tvrdí statistiky (osobně žádného neznám). Teď jsem si uvědomila, že neznám nositele žádného ze jmen, které bych si přála pro své děti. Jako dítě jsem chtěla dceru Brigitu, teď už by mi stačila jen Nora.
Osobně doufám, že se s budoucím partnerem nějak shodneme, nejsem si totiž jistá, jestli bych se zrovna tady smířila s nějakým kompromisem. Znám několik párů, kde měli partneři tak odlišný vkus, že nakonec dali jméno, které se nelíbilo ani jednomu z nich, to bych zažít nechtěla.
Oliver je hezké jméno, ale přiznám se, že než jsi tak pojmenovala ty své dítě, nenapadlo mě nad ním uvažovat, o žádném jsem ani neslyšela.
Jinak se mi ale taky občas stane, že pokud mám nějakou špatnou zkušenost s konkrétní osobou, její jméno se mi zprotiví. Mám to i naopak - například jsem nikdy nepotkala žádnou Veroniku, která by mi byla nesympatická, proto i k tomu jménu mám kladný vztah.

5 Lenin Lenin | Web | 28. února 2016 v 13:28 | Reagovat

Já se narodila jako Gabriela, ale po adopci mě máma nechala přejmenovat na Lenku. Jsem ráda, Gábina se mi straště moc nelíbí a přijde mi, že by se ke mně vůůůbec nehodilo.

Dcera měla být 39 týdnů těhotenství Anna, ale nakonec jsem se týden před porodem rozhodla, že to bude Sára. Leckdo ofrňuje nos, že je to jméno pro psa, ale mně k ní neskutečně sedí.

Taky mě ovlivňuje to, zda znám někoho, kdo to jméno nosí. Spoustu dívčích jmen jsem musela zamítnout pro to, že znám Terezu/Dominiku/Kristýnu, co je pipnka, tudíž se mi to jméno absolutně nelíbí. :)

6 An An | 29. února 2016 v 1:01 | Reagovat

Já osobně ani trochu nemůžu vystát jména Tereza,Kateřina a Lucie (promiň :-D). Terka s Luckou se mi docela i líbí, ale prostě to na mě tolik řve ze všech stran, že už mám k tomu úplně odpor. Prostě každá druhá holka v čechách má jedno z těhle jmen!!
Já osobně jsem Anežka, donedávna jsem to jméno nemohla vystát, a nikdo mi tak ani neříká (jsem Any, Anyna, Anynka - štve mě, že se to jméno nedá nijak zdrobnit), ale poslední dobou jsem i ráda za to, jak to není zas až tak časté. Protože tři výše zmiňovaná jména už jsou jako mor :-D.
U kluků se mi líbí jméno Jakub, ale to je stejnej mor, takže tak v budoucnu svého syna asi nepojmenuju :-)

7 C. C. | Web | 29. února 2016 v 14:00 | Reagovat

Rodiče chtěli, abych se jmenovala Tereza, což nevyšlo, protože jsme měli psa Terezku :-D. Další jméno byla Klára, což nevyšlo, protože malé děti mají často problém jméno vyslovit, pak ještě chtěli Kristýnu, ale to nechtěl pak taťka, protože tam, odkud pochází se Kristíně říká Krista, což se mu nelíbí :-D Babička chtěla Sandru, ale protože se rodičům Sandra nelíbí, vymýšlela dál, až jí napadlo Karolína, což mi dali. Jsem neskutečně ráda za moje jméno, ve spojitosti s významem mého jména a mého znamení si myslím, že je to perfektní :-D. Moje jméno miluju a vůbec mi nevadí, že se tak jmenuju :-D Nikdy bych neměnila. Co se týče mě ( i přes to, že mám na děti ještě opravdu čas) chtěla bych Victorku a Maxmiliana:-)

8 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 1. března 2016 v 21:23 | Reagovat

Máš pravdu, některá jména nemám ráda prostě jenom proto, že nemám ráda lidi, kteří jej nosí. Například ex mého přítele je Veronika, nikdy bych takové jméno našemu dítěti nedala :D

9 Allex Allex | E-mail | Web | 5. března 2016 v 21:29 | Reagovat

Oliver je krásné jméno ;)
Taky si spojuji jména s osobami, takže když se mi nelíbí člověk, nelíbí se mi ani jméno :D :)

10 Jana Jana | 16. března 2016 v 19:50 | Reagovat

Vsechny Andrei na svete jsou pizdy :D vyzkouseno za vas.
Oliver je nejbozejsi.

11 Rose Rose | 28. března 2016 v 20:21 | Reagovat

Oliver je super jméno!! STrašně se mi líbí!
Jen jsem chtěla upozornit, že ten příběh se Šarlotou máš na začátku a ještě jednou urpostřed ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama