Osmý měsíc s miminkem

30. března 2016 v 20:08 | Mersmerize |  Maminkou na plný úvazek
Článek, který shrnuje náš osmý měsíc s Oliverem už tu na Vás čeká a je tu skutečně hodně nových věcí. S Oliverem jsme zažili už plno nových věcí a plno "poprvé", ale za březen se toho stalo skutečně hodně. Doufám, že to zvládnu všechno shrnout, napsat a dát to do srozumitelného článku. Samozřejmě je mi jasný, že na něco zapomenu, takže jako vždy - případný edit bude na konci článku.



Spánek
Začnem se spánkem, ale k tomu jen zkrácená verze, protože to důležité jsem napsala v minulém článku Jak jsme učili Olivera usínat v postýlce / Estivillova metoda. Začátek března Oliver onemocněl, trápily ho horečky, zuby, vyrážka a spaní bylo naprosto příšerný. Když už se to pak vše vrátilo po půlce března do starých kolejí, změnil si režim a místo spánku 3x denně po 45 minutách teď spí 2x denně tak, jak zrovna potřebuje (někdy půl hodiny, někdy dvě hodiny). Navíc dělal scény při obvyklém uspávání, takže jsme ho dali do postýlky a zkoušeli ho uspat tam, což bylo úspěšný, takže teď večer i přes den usíná sám v postýlce, občas za mojí asistence, občas úplně sám, někdy s brekem, někdy usne hned. Spí naprosto pohodově. V noci se budí max. 2x a v osmi měsících se nám poprvé stalo, že se nevzbudil v noci ani jednou. Takže ten strašný březen, co se týče nemocí a spánku mi teď začíná nahrazovat a je to super.

Pohyb, lezení, sezení!
Oliver už sedí! Plazí se a i leze. Teda. Spíš se plazí, přijde mi, že na lezení po čtyřech je moc pohodlný. Nejdřív jsem si myslela, že lézt ještě neumí a že to ještě bude chvíli trvat, ale pak se ukázalo, že když chce, jde to. Ukázalo se to ve chvíli, kdy chtěl trápit kočičky (Lila a Sisinka ho začaly neuvěřitelně fascinovat). Když je uviděl, že leží naproti ve dveřích, najedou se postavil na všechny čtyři a sprintoval k nim, aby je vytahal za chlupy a pořádně je pozlobil. Jinak mu ale plazení zatím stačí.

Sedí už poměrně obstojně, párkrát za den se ale stane, že se špatně pohne nebo blbě drží balanc a ze sedu se jak pytel brambor svalí na záda nebo na bok. Není výjimkou, že se praští do hlavy, ale nejsem ten typ maminky, co by za ním hned běžel, jestli se mu něco nestalo. Zbytečně neplaším, aby se neleknul a nezvyknul si, že musí po pádu hned brečet, i když ho nic nebolí. A zatím se ještě nestalo, že by se uhodil tak, aby ho to vyloženě bolelo nebo se rozbrečel. Komplikuje to samozřejmě ten fakt, že doma nemáme koberec, ale parkety a na svojí hrací podložce teď už stejně moc dlouho nevydrží a každou chvíli je v jiném rohu místnosti. Občas si doleze až pod postel do ložnice.

A tohle všechno se stalo neuvěřitelně narychlo. Jedno dopoledne si hrál na zemi a podívali jsme se a najednou je Olík na všech čtyřech a jde dopředu. Tak jsme z toho byli úplně vyjevený, fotili jsme si to a měli jsme hroznou radost, jaký pokrok to udělal. Pak jsme šli na návštěvu k mojí mamce a když jsme přišli, tak kolem šesté večer už se najednou z ničeho nic posadil. To se prostě stalo během jednoho dne!

Zuby
Oliver už má čtyři zuby - dvě horní a dvě spodní jedničky. Ty horní byly fakt za trest a jsem ráda, že je to za náma. Děsím se dalších chvil, kdy mu začnou růst nové zoubky. Jako u těch dolních jsme chladili kousátka, používali mundisal gel a v nejhorším dávali nurofen, ale že by něco zabralo na 100 %, to se říct nedá. Ale přežili jsme - hlavně já - a je dobře.

Taky už Olík absolvoval první návštěvu u zubaře. Byla jsem docela vyjevená, když mi pan zubař řekl, že sice karta je až od jednoho roku (a někteří zubaři skutečně chtějí děti vidět až v roce), ale my máme přijít hned jak vyrostou první zuby. No a tak jsme šli. Máme poměrně rázného, ale za to hodně schopného pana zubaře, za což jsem hrozně ráda, protože zubařka, ke které jsem v dětství chodila já nebyla úplně nic moc. Tenhle doktor mi přijde hodně rázný, ale je mladý, zároveň i sympatický a je vidět, že nechce nic zanedbat. Vysvětlil nám, že v ordinaci chce mít děti tak brzo i kvůli tomu, aby naučil rodiče správné péči o dětský chrup. Takže už teď Oliverovi čistíme zuby - resp. zatím je jen otíráme buničinou ráno a večer po jídle. Pasta se nemá používat do roka a zase za půl roku máme přijít. Paráda.

Co se naučil
Krom těch pohybových dovedností jako je sezení a lezení, už Oliver dělá zdatně a na povel (když má náladu) paci - paci - pacičky, umí ukázat jak je veliký (dá ruce nahoru) a nově se taky naučil dělat NE - NE -NE (kroutí hlavou). To jeho NE je docela vtipný, protože to začal dělat nejčastěji u jídla a já myslela, že to dělá kvůli tomu, že už má dost a nechce. Jenže on to dělá i když má mega hlad a u toho kroucení hlavou i otevírá pusu. Takže úplně velkej smysl to nemá. Dělá to taky na povel, stačí aby někdo zakroutil hlavou nebo řekl ne a už ví a taky to dělá, když se rozčiluje. Je to boží :D



Jídelní krize
Přibližně v první polovině března jsme taky přestáli obrovskou jídelní krizi. Oliver prostě nechtěl příkrmy. V té době už jsem ho kojila minimálně, cca 2x za den a v noci, ale kvůli téhle krizi jsem zase začala v podstatě naplno kojit. Docela otrava. Přičítala jsem to hlavně nemoci a růstu zubů, ale i potom co zuby vykoukly a Olík se uzdravil to trvalo. Odmítal jakékoliv příkrmy, občas si zobnul kaše nebo pohankových křupek, ale jinak se k němu stačilo přiblížit se lžičkou a byl řev. Všichni mi radili ať mám trpělivost a čekám a pořád dokola mu jídlo nabízím, ale nenutím ho a nakonec se to spravilo samo. Prostě jednoho dne mu zase začala chutnat kaše, ovoce, příkrmy a všechno to, co jedl předtím.

Chutná mu naprosto všechno, až na jedinou výjimku a to je banán. Resp. nemyslím si, že by mu banán vadil chuťově, ale vadí mu asi konzistence, protože už dvakrát se mi stalo, že se z něho pozvracel, protože to prostě nedokázal zpracovat. Vadí mu i v bílým jogurtu a kdekoliv, kde je.

Novou oblíbenou pochoutkou je hroznové víno, které teď už dokáže sníst celé (celou kuličku) a nemusím mu to pracně loupat. Jí ho se šlupkou - sice se s ním pere, ale za to mu hrozně moc chutná. Už ochutnal i jahody a podobné ovoce a zatím se z ničeho neosypal.

Denní režim
A na závěr vám zkusím shrnout, jak přibližně vypadá náš den. I když nemáme úplně 100 % pevný režim a občas k nám někdo přijde na návštěvu, nebo my někam jdeme/jedeme, takže se to odjíví od podobných věcí. Ale tak - ráno teď vstáváme kolem 8 hodiny (zázrak! konečně skončilo vstávání po 5 ráno). Já udělám snídani, Olivera nakojím, přítel jde do práce/nebo je s námi doma, záleží jaký je den, hrajeme si, když je potřeba jdeme na nákup nebo jen se projít. Mezi 10 a 11 Olík dostane svačinu - nejčastěji nějaké rozmixované ovoce nebo přesnídávku a jde spát a spí přibližně do 12 hodin. Potom dostane oběd (maso-zeleninový příkrm) a svačinu kolem 3 hodiny (teď aktuálně bílý jogurt, buď samotný nebo mu do něj přímíchávám ovoce). Ve 4 si jde lehnout a vstává v 5 večer. Tak hodinku před koupáním ho nakojím, těsně před sedmou napustíme vaničku, kde se vyblbne, obléknem ho, dostane kaši (pravidelně střídáme mléčné a nemléčné, ovocné a cereální), nakojím ho a mezi půl osmou a osmou ho ukládám ke spánku. Do 10 minut spí a je klid. Když je lepší noc, tak se poprvé budí až v 5 ráno na kojení a spí až do 8. Když se před spaním míň nají nebo ho něco vzbudí, první kojení už je v 11 a další v 5 a vstávačka klasicky v 8. Tenhle režim je po tom, co se dělo když byl nemocný a rostly mu zuby naprostý ráj!


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Terez Terez | 31. března 2016 v 19:41 | Reagovat

Jee:) ta poslední fotkaa je úžasná. Skvělý článek

2 dadainka dadainka | Web | 31. března 2016 v 20:11 | Reagovat

Fešák :-)

3 Jirushka Jirushka | 31. března 2016 v 22:05 | Reagovat

Strašně moc tě obdivuju! :) Jsem tvoje už dlouholetá čtenářka. Oliver je moc roztomilej, hrozně ti to přeju :)

4 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 31. března 2016 v 22:18 | Reagovat

Na těch fotkách nahoře je ti Olík vážně podobný :-) máte stejný ty tvářičky :3 Jinak jsem vůbec nevěděla, že se k zubaři chodí už takhle moc odmalička, ale je to podle mě dobře, aby se zoubky nekazily - to je u malých dětí raz dva.
JInak je Olík hrozně moc šikovný :-) A jsem ráda, že už se taky trochu víc ty vyspíš;-)

5 Ver. Ver. | Web | 13. září 2016 v 13:27 | Reagovat

Připomněla jsem si tento článek a musím se smát, ten náš malý nezbeda odmítá banán jako jediné jídlo úplně stejně :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama