Sedmý měsíc s miminkem

6. března 2016 v 20:29 | Mersmerize |  Maminkou na plný úvazek
U malých dětí je super to, jak je pořád o čem psát. Neustále se učí něco nového, poznávají svět, mění se jim zvyky a oblíbené činnosti. Zkrátka s miminkem se člověk nikdy nenudí - ať už v tom pozitivním nebo méně pozitivním smyslu. Sedmý měsíc s Olíkem vydávám trošku později než je zvykem, ale snad i tak uvítáte další pravidelný příspěvek z téhle série!



Zuby
Zuby pořád rostou. K těm dolním dvěma jedničkám se přidaly dvě horní jedničky. Ta jedna už je prořízlá úplně, tak druhá ještě potvora ne, ale už je lehce vidět, takže je to skutečně otázka dnů - ještě že tak! Když jsem si stěžovala na růst dolních zubů, fakt jsem netušila, jaké peklo budou ty horní. Trošku jsem se na to i připravovala, protože v hodně diskuzích jsem četla, že prořezávání těch horních je horší a miminka to hůře snášení. Samo sebou to není pravidlem, ale občas to tak je. No - a u nás to tak bylo.

Byly to dny pláče, mrzutosti, teplot a dny bez spánku. Teď už se to lepší a doufám v to, že až se úplně prořeže ta druhá jednička, tak bude to zlé za námi. Tohle období se rozhodně zatím řadí k těm nejhorším. Navíc když k tomu připočítám, že zrovna jsme byli všichni doma nemocní, tak je jasný, že to byla pořádná divočina.


Spaní

Tenhle měsíc to se spaním bylo právě kvůli zubům a nemoci úplně na nic. Zatímco kolem toho šestého měsíce se spánek hodně zlepšil, trvalo to ani ne měsíc a už jsme zas byli v tom samým a nakonec ještě v horším. Mrzí mě, že v tomhle smyslu nemůžu napsat nic pozitivního, ale spánek s Oliverem fakt není nic jednoduchýho. Nejprve to začalo tak, že se budil cca každé tři hodiny. Což ještě šlo, přežila bych to. Potom se budil každý dvě hodiny a nakonec se to dostalo do fáze, kdy jsme byli vzhůru každou půl hodinu. Bylo to strašný a nejhorší na tom bylo, že ani nechtěl nakojit. Prostě jen nechtěl být v postýlce a chtěl chovat. Občas se dokonce stalo, že se vzbudil kolem druhé ráno a byl vzhůru do půl páté - jen tak, aby se neřeklo.

Takže tenhle měsíc fakt katastrofa!


U doktora

Olíver váží necelých jedenáct kilo a měří kolem 80 cm (byli jsme na konci šestého měsíce, takže už to zase bude asi trošku jiné). Oblečení nosí pořád 80 - 86 (80 už pomalu vyřazuju, ach jo). Ale přijde mi, že se jeho růst už hodně zpomaluje a ostatní děti ho dohání. Přeci jen byl rozdíl, když mu byly čtyři měsíce a nosil 74 - 80, zatímco jiné děti měli třeba velikost 56. Teď už tam ten rozdíl není tak obrovský. Jen prostě nezapadá do výškových tabulek. Asi bude po tátovi vysoký.

Co se týče očkování (na to se mě ptá hodně lidí), ano očkujeme, ale jen to, co je povinné - takže hexavakcínu. Nic jiného jsme nedávali a přijde mi to i zbytečné. Já proti očkování nic nemám, ale jen proti tomu povinnému. Sama taky nechodím na chřipku a jiné "bonusy" a přijde mi, že ho to v tomhle období musí spíš zatěžovat a imunitní systém by si s tím měl poradit sám. Nejsem sice žádné "eko bio mega vega matka", ale zas by se nic nemělo přehánět.

Nemocný

Absolvovali jsme první větší nachlazení (a stále přetrvává). Ono jak rostou ty zuby, tak je celkově imunitní systém oslabený a navíc v tomhle divným počasí, kdy je chvíli zima, chvíli teplo - není divu, že jsme doma všichni padli. U Olivera nejdřív začala rýma, potom kašel a teď má chudák horečky a poctivě srážíme. Na doporučení doktora do 38 necháváme a co je výše, tak dávám paralenový čípky nebo nurofen sirup. Zánětlivé onemocnění to ale není, takže doufám, že brzo bude ok. Hrozně mě mučí, když ho vidím, jak mu není občas dobře. Chudáček.

Pohyb

Další velký pokrok je v plazení a celkově v pohybu. Sice pořád nesedí, na to má ale čas a nedělám si s tím hlavu, ale už péruje na všech čtyřech. Začalo to asi před dvěma - třema týdny, kdy jsme ráno leželi v posteli, Olík se přetočil na břicho, zapřel zadní nohy a začal tak legračně "pérovat" na kolínkách. Teď to dělá neustále a je vidět, že by chtěl hned jít dopředu, ale zatím mu to moc nejde a když se o to pokouší, tak většinou spadne na bok nebo zase na bříško.

Pořád úspěšně a naprosto profesionálně couvá, ale když je před ním nějaký předmět, který by moc chtěl prozkoumat, už dokáže urazit velkou vzdálenost i před sebe. Ale když se nudí, tak většinou jen couvá a točí se dokolečka. Takže točení a válení sudů je zábava na dlouhé hodiny.

Oblíbené hračky

Přijde mi, že čím starší je, tím míň ho uspokojují takové ty normal dětské hračky a nejradši by zkoumal ty úplně normal dospělácký věci. Od nábytku, lahví, skleniček, mobilu, zrcátka, obalů od krému a čehokoliv jiného. Moc rád si taky prohlíží časopisy. Ale bohužel je prohlíží tím způsobem, že při otáčení stránky vše zmuchlá a vytrhne, takže je vždy první a poslední, kdo to čte.

Navíc začal brát v potaz kočky. Lila se Sisinkou ho neuvěřitelně fascinují a když přijdou do místnosti, hrozně se na ně směje a snaží se je chytit. Lila se ho spíš bojí, takže k němu moc nechodí (vždy čeká až když usne, teprv potom se nebojí přiblížit), ale Sisinka si vedle něj klidně lehne na zem. A už se kolikrát stalo, že si jí Olík všiml a pořádně jí vytahal za srst nebo ocas. Naštěstí je to neuvěřitelně hodná kočka a i když jí to muselo hrozně bolet, držela. Ale nenecháváme ho s nima samotného, člověk nikdy neví, co se týká zvířat.

Sporťák

Už jsme se vzdali klasické první korbičky na kočár, protože už v ní byl neskutečně narvaný a nasadili jsme sportovní korbu. Naštěstí máme tu polohovatelnou, kdy se dá dát do tří poloh, takže do něj nemusí ani sedět. Což je super a v kočáru už moc nespí, protože ho zajímá vše kolem.

Cizí lidi

Čeho jsem si taky všimla a co mě docela překvapilo je, že už moc dobře ví, kdo je kdo. Že máma a táta jsou lidi, který zná a bydlí s nima, že babičky taky zná, ale jakmile potká někoho cizího a ten někdo na něj mluví nebo dělá ksichty, je vidět, že neví co si myslet. Před pár dny jsem ho měla na ruce a jedna starší paní, co bydlí pod námi, na něj začala mluvit, tak si otočil hlavu a zabořil ji ke mě k rameni. Po chvíli zase kouknul a když zjistil, že paní na něj pořád kouká, tak to udělal znova. Občas už se taky stalo, že se někoho leknul a udělal pěkně hlasitej hysterickej výstup.

A to bude už asi všechno. Samozřejmě jsem určitě zapomněla na polovinu věcí, takže kdyby mě něco napadlo, budu editovat a přidávat na konec článku. Stejně tak pokud by vás něco zajímalo, můžete se ptát. :)

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | 7. března 2016 v 12:46 | Reagovat

Ahoj, tak to je šikulka, za chvíli bude lozit. Náš agent začal pružit na kolínkách, pak se asi za 14 dní posadil a za další týden lozil. No a teď je ho všude plno, vesele brouzdá po celém bytě a je nesmírně šťastný. Teď už se staví k nábytku. Jde to ráz na ráz a je to úžasné, jaké dělají ti prckové pokroky.

2 anchovickal anchovickal | Web | 7. března 2016 v 13:44 | Reagovat

Fešák :-)

3 bien bien | E-mail | Web | 10. března 2016 v 20:35 | Reagovat

jak to tak čtu, tak se fakt moc moc bojím horních jedniček :-D

4 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 12. března 2016 v 22:25 | Reagovat

Neuvěřitelný, že už je tak velkej. Pamatuju si články, kdy si psala, jak jsi nešťastná z toho, že ne a ne porodit :D a teď už je tady, rostou mu zoubky a takhle krásně se směje :-)!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama