9. měsíc s miminkem

26. dubna 2016 v 15:52 | Mersmerize |  Maminkou na plný úvazek
Prvního května to bude devět měsíců od porodu a devět měsíců, co máme Olivera doma a je z nás tříčlenná rodina. Opakování ze všech předešlých deníků: Strašně to utíká. A Oliver? To už je velkej kluk. Až mi přijde trapný psát "měsíc s miminkem" a radši bych měla napsat "měsíc s dítětem" nebo "měsíc se vzteklounem", ale co už - plánuju tyhle deníky psát do jeho roku, takže do té doby to prostě bude "měsíc s miminkem". A víte, co je u nás všechno nového?



Spaní
Největší zlom všeho a to nejlepší, co se za poslední dobu stalo - Oliver spí celou noc. Už celý měsíc se nebudí, spí od 19:00 do 8 do rána a je to naprosto boží! Asi dvakrát se stalo, že se v noci probudil - ale to jsou jen výjimky a většinou se probudil kvůli něčemu konkrétnímu - teplo, strach nebo nemoc (teď má zrovna ošklivý kašel a rýmu, tak i v noci mu občas musím odsát nos a dát kapičky). Ale už v noci nejí ani když se vzbudí. Takže kojím asi třikrát přes den - ráno jako snídaně, odpoledne a večer před spaním. Do toho srpna bych to chtěla ustálit na pouhé kojení před spaním a pak už úplně přestat kojit. Takže noci naprosto bezvadné. Oliver spí sám v postýlce a já už tak měsíc spím naprosto úžasně. Nedovedete si představit, jakou z toho mám radost!

Přes den spí Oliver dvakrát. Poprvé kolem jedenácté na asi hodinu a půl. A potom usne kolem 3 - 4 hodiny na necelou hodinku.

Usínání a separační úzkost
O usínání jsem psala samostatný článek, kde jsem vysvětlovala, jak jsem se snažila naučit spát Oliverka samotného, tak ten si určitě přečtěte. Navíc už celý měsíc spí sám v pokoji, což na jednu stranu je dobrý, ale na tu druhou by mi vůbec nevadilo mít ho v ložnici, ale když spí s námi ve stejné místnosti, budí se a vstává dříve a nikdo z nás se nevyspí.

Historka o spaní: Před týdnem jsme byli s Olíkem (bez přítele - ten byl v práci) u mého táty na chalupě na Vysočině a já kráva si myslela, že je zbytečný brát sebou cestovní postýlku, že se spolu vyspíme normálně v posteli. Byly to hrozné dvě noci a dva dny. Oliver sice usnul relativně dobře, ale zjistila jsem, že neustále cestuje po posteli. Ležela jsem vedle něj, když usnul a asi tak třikrát za hodinu si normálně sednul (ve spánku) a praštil sebou zpátky do postele do úplně jiné krkolomné pozice. Ale jakmile objevil, že spím vedle, tak se úplně probudil a začal brečet a chtěl nosit a vstávat. Takže jsem si ustlala pod postelí na zemi :D Bylo to děsný a aspoň vím pro příště, že sebou musím brát cestovní postýlku.

Co se týče usínání teď - přes den usne Oliver buď sám ve svojí posteli nebo si ho dám doma do šátku a jdu uklízet a on v průběhu si položí hlavu a usne. Separační úzkost nás nijak extra netrápí, i když si myslím, že už se to taky občas projevuje. Hlavně teda večer. Pokud nevíte, co to separační úzkost je, je to normální vývojová fáze u dětí, kdy si víc začnou uvědomovat, že maminka k nim není připoutána, ale může odejít (a třeba se nevrátit) a když zmizí z dohledu - je zle. U každého dítěte je to jiné - některé chtějí pořád nosit, jiným stačí, když na mamku vidí apod. U nás se to projevilo přes den, že musím neustále mluvit. Když jsem v koupelně, tak říkám co dělám, aby Oliver slyšel, že jsem pořád v bytě a hlavně večer se občas stane, že nechce usnout sám. Nestává se to pravidelně (zatím cca 4x) - ale už když ho dám do postele a začne brečet, většinou z toho jak brečím poznám, jestli brečí jen kvůli tomu, že je unavený a za chvíli usne nebo kvůli tomu, že se něco děje a chce být se mnou. Je to hrozně super, jak už to dokážu poznat a to jsem si po porodu myslela, že mi z jeho breku hrábne, protože jsem nechápala, co chce! Takže když takhle srdceryvně začne plakat, vezmu si ho do naší postele, lehnu si vedle, Olík mě chytne za ručičku, přitulí se a buď si chvíli povídá nebo usne hned.

U doktora a zuby
Byli jsme na osmiměsíční preventivní kontrole a Oliver vážil jedenáct kilo a měří 78 - 79 cm (nepamatuju si ten údaj přesně:D). Vše bylo v pořádku a ukázat se máme zase v deseti měsících.

Zuby dále rostou. Už téměř vylezla horní pravá dvojka, levá kouká jen způlky. Takže součet - pět zubů!

Jídlo
Je to jedlík a moc mu chutná. V devátém měsíci už jsem mu začala dávat i jídlo ne úplně rozmixované, ale snažím se, aby už měl větší kusy a naučil se kousat a zvykl si. Občas je to zápřah, hlavně když to chvilkama vypadá, že se pozvrací nebo udusí, ale jinak se s tím pere dobře. Nejdřív to začalo rohlíkem a chlebem. Potom si oblíbil hroznové víno (už sní celou půlku i se slupkou), občas mu dám do ruky jahody, piškoty nebo křupky a statečně s tím zápasí až to nakonec vyhraje a sní. Dokonce už jí i mrkev a petržel ve vývaru nakrájené na kostičky. Jsou ale občas dny, kdy je při jídle protivný a je vidět, že mu vadí ta "nerozmixovanost" a rozčiluje se, že jsou tam větší kusy.

Na oběd už jí v podstatě všechno, co v tomhle věku může - libové kuřecí, vepřové, hovězí, ochutnal už i rybu, těstoviny, brambory, uvařenou zeleninu. Z ovoce je jeho nejoblíbenější hroznové víno, jahoda a meruňky. Naopak jediné co mi kdy odmítl a má k tomu vyložený odpor je banán. Až už v kuse, rozmixovaný, rozmačkaný, samotný nebo v jogurtu, prostě ho odmítá a tváří se u toho, jak kdybych ho krmila něčím nepoživatelným. Svačiny má většinou jako bílý jogurt s rozmačkaným ovocem, nebo mu občas koupím ochucený jogurt od Hollandie a ten má nejradši s čokoládou. Ale to je fakt vyjímečně, nechci ho zas zbytečně učit na sladké a radši mu tam dám nějaké domácí ovoce.

Vztekloun x mazlík
I když se může zdát, že je vše naprosto růžové, jsou chvíle, kdy ho mám chuť zabít nebo jen zahodit daleko a odjet někam hodně daleko. A to jsou chvíle vzteku. Je to naprosto příšernej vztekloun a hrozně mě překvapuje, že to začíná takhle brzo. Teda - ono asi není brzo, ale myslela jsem, že to začne třeba až od toho roku. To nevyšlo a malý vztekloun se už teď rád projeví.

Naprostý horor, který nikomu nepřeju je naše oblíkání a přebalování. Když nemusím, nikde mimo domov ho nepřebaluju, protože to fakt stojí za to. Jen ho položím na záda, abych ho svlíkla a začne nepředstavitelný řev, začne se vztekat, kopat nohama, vzpírat se a ječí. Zkoušela jsem ho zaujmout nějakou hračkou, zpívat, říkat říkanky, dělat blbosti, nic nepomáhá. Úplně nejhorší je to před spaním po koupání, když už je na něm znát ta troška únavy a to jsou scény. Občas když už i já jsem večer unavená se mi z toho chce brečet, protože jen ho přebalím a jsem splavená a naprosto hotová. Je to příšerný a nejradši bych byla, aby už chodil na nočník a oblíkal se sám, protože tyhle horory. No, je to děsný :D

Na druhou stranu jsou ale chvíle, kdy je fakt hodně mazlivý. Přileze, natáhne ruce a když ho zvednu, tak si brouká, položí si hlavu na moje rameno a je vidět, jak moc je spokojený. To jsou asi takové ty nejhezčí chvíle na mateřství.

Co už umí
A zakončím to tím, co už Oliver umí. Už minule jsem psala, že umí dělat paci - paci - pacičky. Nově se naučil dělat takový specifický zvuk (takové mini zařvání, když chce, aby mu to někdo zpíval a on mohl tleskat). Umí dělat hlavou nenene, umí udělat "jak je velký" - natáhnout ruce nad hlavu, umí dát na požádání pusinku (je to hrozně srandovní, protože se buď nakloní a čeká pusu na tvář nebo do široka otevře pusu a vypadá to, že vás chce sníst). A samozřejmě jak jsem psala minule, tak už sedí, plazí se, leze po čtyřech a před dvěma týdny si začal docela hezky stoupat k posteli a k nábytku. To ale nemá vychytané, takže každou chvíli padá.
Sehnala jsem plínu do vody a byli jsme poprvé plavat!



 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 29. dubna 2016 v 21:16 | Reagovat

Od 19 do 8...to mi teď zní jako sci-fi!:)

2 Ver. Ver. | Web | 30. dubna 2016 v 9:08 | Reagovat

Taky mi zůstává rozum stát nad tak dlouhým spánkem. Snad se k tomu taky časem dopracujeme :)

3 Mirka Mirka | Web | 4. května 2016 v 22:25 | Reagovat

Spinká celou noc? To je sen každé maminky na mateřské :-) Držím palce, ať vám to vydrží.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama