Cestování s dítětem je úplně na ... nic

7. května 2016 v 22:33 | Mersmerize |  Maminkou na plný úvazek
Jdu si zanadávat a trošku vás (ne-maminky) zasvětit, jaké to je, když se cestuje s malým dítětem. Je to děsný! Možná to takové je i s velkým dítětem, možná dokonce i s nějakým chlapem, to nedokážu úplně potvrdit z vlastní zkušenosti. Každopádně cestování s dítětem, kterýmu je v řádu několika měsíců je totálně na nic. Tím samozřejmě nechci maminky odradit od dovolených, od výletů a od podobných super rodinných zážitků. Jen Vám jdu konkrétně poreferovat o tom, jak strašně nenávidím to, co se děje před tím samotným vycestováním - balením u nás!



Přijde mi, že čím je dítě menší, tím víc věcí potřebuje. Já si na několika denní návštěvu zabalím jen to nejnutnější (spodní prádlo, ponožky, pohodlný oblečení, kosmetiku, nabíječku na mobil) a jede se. U malého dítě je nutné počítat s nejhorším. Pokud s tím budete počítat a sbalíte vše do zásoby, je na tuty jasný, že ty zásoby potřebovat nebudete a že se nic převratného nestane a skončí to tak, že se budete považovat za blázny, které balí i to, co vlastně vůbec není potřeba. Pokud s nejhorším počítat nebudete, je na tuty jasný, že to nejhorší se stane a vy nebudete mít dost věcí (od kosmetiky, oblečení či cestovních potřeb nebo hraček). To je jasnej zákon schválnosti.

My nijak často necestujeme. Nejčastěji jezdíme na Vysočinu (cca hoďku a půl cesty od nás) k mýmu tátovi na víkend a jinak když na výlet, tak většinou bez přespání. Ale čas od času už se stalo, že jsme jeli třeba k příbuzným přes polovinu republiky na pár dní nebo zkrátka někam, kde jsme všichni i s Oliverem přespávali. A to je to nejhorší, alespoň pro mě.

Já sama nenávidím balení. Vždycky něco zapomenu. Scénář je takový, že jsem z balení nervózní pár dní dopředu, den před odjezdem to vše sbalím podle seznamu, který si sepíšu a v noci před odjezdem si uvědomím, že jsem na papír nenapsala pár věcí. Řeknu, že si je budu pamatovat a zdůrazňuju si, že na to nesmím zapomenout. Když je těch věcí víc, říkám si konkrétní číslo, abych měla jistotu, že budu vědět, kolik toho je. Ráno se probudím, zkontroluju seznam a samozřejmě to důležité, co jsem si připomínala v noci předem, zapomenu. Pokud se ale nejedná ale o životně důležitou věc, většinou je to v pohodě. Prostě to nějak oželím. S malým dítětem mi ale přijde, že všechno je životně důležité a že všechno je hrozně hektický.

Naprosto příšerný je balit jednorázový pleny. Když jich vezmu hodně, bojím se, že budu mít padesát tašek, když jich vezmu málo, co když se za den čtrnáctkrát posere a o víkendu je nebudem moct kde koupit? Takže plen dostatek. Oblečení je kapitola sama o sobě hlavně v tomhle počasí, kdy je chvíli krásně a svítí sluníčko a za chvíli prší a fouká studený vítr. Nemluvě o tom, že malý dítě se ušpiní na sto procent, pokud ho nemáte do čeho převlíknout. Takže na dva dny je u nás normální zásoba šesti bodýček, dvou triček s krátkým rukávem, dvou triček s dlouhým rukávem, dvou mikin, šesti kalhot, třech párů ponožek, zimní čepice, letního kloboučku i kšiltovky a čtyřech dupaček - pyžam.

Oliver samozřejmě spí sám v posteli a spaní s ním je katastrofa, takže nutností je cestovní postýlka. To je super věc, skládací, ale i tak těžká kráva, která zabere dost místa. Jsem ovšem poučena z minulé přespávací návštěvy, kdy jsem myslela, že budem oba spát spolu v posteli a ještě jsem si naivně myslela, jak bude Oliver šťastný, že spí s maminkou. Nevyspali jsme se ani jeden a nakonec jsem já skončila v noci s polštářem na zemi. Táhnout cestovní postýlku a i když třeba přespáváme jen den je pro nás nutností. A protože jsem idiot, tak vždycky pro jistotu táhnu i prostěradlo a peřiny pro Olivera, co kdyby se mu ty poskytnuté nelíbily a nechtěl by spát. A taky jeho oblíbenou modrou dečku, s kterou se tulí. A pana Pandu, který je jeho společník od narození a sto procentně ho rozesměje. A protože jsem vystudovaná lékárnice, tak sebou táhnu i zásobu náplastí, léků a kapiček v případě, že by se něco nedej bože stalo. Beru sebou i Olíkovo jídlo, protože z větší části už nekojím a co kdyby na návštěvě nedostal najíst. Táhnu sebou i světýlko do zásuvky, protože ho má v pokoji a i já se cítím líp, že nemusím rozsvicet a vidím na něj. Neobejdem se bez kosmetiky, látkových plen, bryndáků a vlhčených ubrousků. A hračky, to je taky nutnost!

Zkrátka závěrem mohu jen říct, že neumím balit, že s dítětem se moje paranoidní chování a představování si všech těch nejhorších scénářů, jak dojdou pleny a bude mít mokrý všechny bodýčka, vyhrotilo ještě tak storkrát víc a že to fakt nenávidím. Těším se na to, až bude Oliver větší a budu mu já nadávat, že si doma zapomene i hlavu, kdybych mu to JÁ nepřipomněla! :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bells bells | Web | 8. května 2016 v 7:54 | Reagovat

Hahaha...ted si me uprimne rozesmala:))...ano ano...tohle uz mam taky nekolikrat zasebou a souhlasim,balit pro male dite je jako male stehovani,ktere ovsem visi jen na mamkach:/:)...ja to teda asi tolik nehrotim...viz to jidlo a pleny...to tak nejak zabalim pro zaklad..ale vetsinou me utesi ze si to kdyztak muzu koupit;)...ovsem co se obleceni a dalsich propriet tyka,to mam stejne...viz cestevni postylka "krava tezka"!!!:)...no ted me ceka opravdu mega zlouska...jedem na 10 dni na dovolenou..plavba po stredozemnim mori...s tim ze nejdriv odjizdime do Janova (10hod.jizdy)kde budem prespavat v hotelu)...manzel se tesi jak malej...a ja z toho zacinam mit tiky:):(:):(

2 Ver. Ver. | Web | 9. května 2016 v 22:02 | Reagovat

Jako bych to psala já, jen malému ještě nemusím balit příkrmy :D A teda balení řeším zásadně na poslední chvíli a podle toho to pak vypadá :)) No a koukám, že za pár měsíců to bude ještě větší sranda :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama