Patent na mateřství

10. června 2016 v 19:52 | Mersmerize |  Maminkou na plný úvazek
Dneska stručně a rychle! Máte patent na mateřství? Já rozhodně ne. Jsem maminkou už přes deset měsíců a stejně se v té roli úplně necítím. Je to divná představa, že mám zodpovědnost za to malý tele, co teď spí vedle v místnosti v ložnici. A je i divná představa, že jednou vyroste, bude mi říkat mami a spoléhat se na mě. To vcítění se do mateřské role mě asi teprve čeká, kdo ví. Každopádně za posledních deset měsíců jsem zjistila, že spousta lidí má mateřství v malíku. Starší maminky a dokonce i lidi, kteří vůbec děti nemají.



Když budu neskromná a trošku povýšená, musím shrnout, že těch deset měsíců nebylo lehkých, ale myslím, že jsem je zvládla s Oliverem lépe, než jsem předpokládala. Přežili jsme spolu ty první dny doma, přežili jsme celé šestinedělí, zuby, první pády a hrozné noční vstávání. Zvládli jsme to velice obstojně a když se podívám zpětně, fakt to dopadlo líp, než jsem si "vysnívala". Protože když se Oliver narodil, byla jsem úplně levá. Jasně, že jsem toho měla hodně načteno, jasně že mám dva o hodně mladší sourozence, ale když se to narodí VÁM a je to VAŠE a nemůžete TO jen tak vrátit, tak je to úplně jiná situace. Nepovažuju se za matku roku, myslím, že jsem spoustu věcí mohla udělat jinak a zvládnout je trochu lépe. Ale o tom život je - o učení. A tak se učíme dál.

Překvapilo mě ale, kolik lidí vám má potřebu sdělovat jejich rady, když zjistí, že jste maminka. Což o to, na radách vůbec není nic špatnýho! Pamatuju si, jak ty první dny jsem chodila za tetama a za mámou a ptala se, jak to dělaly ony, jak to moje máma přežívala se mnou a byla jsem ráda za každou zkušenost - a pořád jsem. I dneska chodím za tetou, která má o dva roky staršího kluka než je Olík a ptám se jí, jak řešila tohle nebo tohle. A to je super - byla bych nešťastná, kdybych se nemohla nikoho zeptat. Ale často, když se vám narodí dítě, tak dostáváte rady, které často ani nechcete a lidi se vás ptají na věci, do kterých jim fakt nic není, nebo vám radí svoje ZARUČENĚ NEJLEPŠÍ VYCHYTÁVKY, i když někdo před ním, vám poradil úplně opačnou ZARUČENĚ NEJLEPŠÍ VYCHYTÁVKU. A když řeknete, že to děláte jinak, protože se to osvědčilo jinak - koukají na vás jako na blba. I to se stalo.

Vedou určitě cizí lidi, který potkáte na ulici a ti mají neuvěřitelně silné nutkání vám poradit nebo chtějí něco zkritizovat. Ať už jde o oblečení dítěte nebo třeba o to, co zrovna pije nebo jí. Jídlo - to je kapitola sama o sobě. Ještě než se Oliver narodil jsem si po přečtení všech možných příruček a článků řekla, že to nebudu hrotit. Nebudu stát hodiny u plotny, nebudu se zabývat tím, jestli je to bio nebo ne-bio. Prostě to vezmu takovým tím selským rozumem. Když už byl Oliver větší a mohla už jsem mu servírovat příkrmy a přesnídávky, na výlety a ven jsem mu vždy brala takovou tu klasickou ovocnou přesnídávku ve skle, určitě znáte. Párkrát se mi dokonce stalo, že jsem potkala nějaké známé, kteří se tvářili, že mu dávám ne přesnídávku, ale JED! Ptali se mě, proč mu nedělám domácí přesnídávky nebo to neřeším nějak jinak a musím mu dávat ty kupované. Když nám potom na konci zimy dal můj táta z Vysočiny mega sklizeň jablek, nechtěla jsem, aby se zkazily a tak jsem z nich udělala domácí přesnídávky, které Oliver dostával buď samotné nebo v bílém jogurtu. Když se mě pak teta doma ptala, co to Oliver má, na mojí odpověď mi odvětila, že bych mu radši měla dát Lipánka než tyhle moje "vejmysly"! Že i já jsem jako malá dostávala tvaroh a Pribiňáčky (či co v té době bylo aktuální) a taky mě to nezabilo, tak proč to tak řeším?

Nebo třeba když byl Oliver maličký a museli jsme ho uspávat na rukou, neustále nás někdo kritizoval, že ho na to učíme, že je to hrozný, ať ho to co nejdřív odnaučíme. Když už byl větší a měl s usínáním problém (viz článek Jak jsme učili Olivera usínat Estivillovou metodou), začal spát sám v postýlce a dokonce i sám v pokoji, protože prostě chtěl. Hodně lidí mi na to řeklo, že je to hrozný přístup, že si toho dítěte nevážím a jak by asi bylo mně, kdybych musela spát a usínat sama.

Co se týče mateřství, vždycky mě něco překvapí. Ale co mě do téhle doby překvapilo a stále překvapuje nejvíc je to, kolik lidí má potřebu do vašeho života s miminkem zasahovat a když už ne radit (což je ještě ta lepší možnost), tak kritizovat. Setkáváte se s tím také?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tlapka Tlapka | E-mail | Web | 11. června 2016 v 11:28 | Reagovat

Myslím, že něčím podobným si projde každá maminka. Že proti tomu není obrany, může se jen snažit nenechat se tím vším zviklat a nenechat si nasadit zbytečné brouky do hlavy. Lidi snadno propadnou iluzi, že právě oni ví všechno nejlíp... a kolikrát i ano, ale jen pro určitou situaci. Každé dítě a každá rodina je jiná a platí tam jiné zákonitosti. Myslím, že jsi to dobře vystihla s tou protichůdností - v poslední době mám pocit, že všichni jdou od zdi ke zdi. Jen aby nebyli náhodou poblíž nějakému středu, aby se nemohlo říct, že nemají svůj názor.
Já se s tím setkávám v podobné verzi při přípravě na své učitelské povolání. Nemám ještě moc zkušeností a praxe, ale už i já poznám, když je nějaká zaručená rada "na rádoby problém, však to je jasné, co řešíš" nějak mimo. Jenže aspoň tu střední školu absolvoval každý, tak přece ví, jak to chodí a jak se to má dělat. :D Akorát, že ta řešení prosazují jako univerzální pro prvňáčky i maturanty. Nedomýšlí, že jeden problém by jejich postup možná krátkodobě vyřešil, ale založil na další a komplikovanější. Nebo vycházejí z toho, že oni byli slušní a měli z učitelů aspoň nějaký respekt, tak ho musí mít všichni. Takové to "tak bych řekla rodičům, ať si ho srovnají". Neberou v potaz, že právě ti, u kterých je třeba problémy řešit nejpalčivěji, mají rodiče, kteří  se postaví za dítě a ne za učitele, případně je jim to poměrně jedno.

2 Péťa Péťa | Web | 13. června 2016 v 18:20 | Reagovat

Jo, kdyby to bylo jen v mateřství. Já si to zažila se psem, to byly doslova galeje, protože přítelova máma má pocit, že psům rozumí nejvíc na světě. A do jisté míry to zažívám i se školou, kde mi pořád někdo říká, co, kdy a jak bych měla studovat, co nestudovat a kdy jít pracovat a jakou brigádu si najít a za kolik pracovat a pomalu i to, co si dát či nedat v menze. Někteří lidé jsou prostě nepoučitelní :)

3 Buduca maminka Buduca maminka | Web | 15. června 2016 v 0:42 | Reagovat

Velmi pekny blog a krasny clanok;) ocenujem vasu uprimnost, pretoze v dnesnej dobe sa vela zien hra na dokonale matky a je fajn si priznat aj nejake tie nedostatky...sama som zvedava ako raz budem materstvo zvladat...aj ked sa na babatko neskutocne tesim este stale nemam istotu ze to vsetko budem zvladat lavou zadnou...preto ocenim kazdu radu:) bohuzial kritike sa asi tazko vyhneme..

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. června 2016 v 0:24 | Reagovat

A to počkej, až Ti budou říkat, že "za našich mladejch lety bylo dítě do roka bez plín" :-)
Já to slyšela tak třikrát do týdne od maminky a dvakrát od sousedek...
Aspoň tedy u té poslední.
Všem jsem odpovídala, že podle všech tabulek má ještě čas...
Bylo jí na den přesně 21 měsíců, když se ráno probudila, řekla "neci pintu" a už si jí nenechala oblíknout.
Počůrala se mi pak přesně dvakrát. A bylo vyřešeno :-)
Oni tihle mrňouskové mají často víc rozumu, než babičky :-)
Tak se hlavně nenech ničím vystresovat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama