Rok s miminkem za námi!

25. srpna 2016 v 20:00 | Mersmerize |  Maminkou na plný úvazek
Tak je to tady. Nemůžu uvěřit, že tomu prckovi je rok. Prvního srpna 2015 jsem v 7:04 porodila kluka s 55 cm a 4.830g. Když se na to kouknu zpětně, nechápu, jak jsem to mohla zvládnout a trošku se i divím, že to všechno dopadlo takhle krásně a vlastně líp, než jsem si to celé vysnila. Ale vezmem to hezky od začátku.


Oliver nyní
Je to velkej kluk. Pořád modrookej (uvidí se, jestli mu modré oči zůstanou po tátovi, nebo jestli po mně bude mít zeleno - hnědé) a pořád extra blonďatej. Spí stále na jedničku, což je věc, které si po tom roce neskutečně vážím. Asi od 11. měsíce chodí spát už jen jednou denně po obědě (na hodinu a půl až na tři hodiny, různí se podle únavy) a v noci naspí krásných třináct až čtrnáct hodin bez toho, aby nás vzbudil. Má vlastní ložnici, takže občas mě vzbudí, že si uprostřed noci povídá nebo něco vrní, ale zase bez problému usne. Stále nechodí, i když už umí profesionálně stát bez držení a je na něm vidět, že si je vědom toho, jak je šikovnej (protože ho pořád chválíme), a občas udělá pár krůčků, ale přijde mi, že se zatím dost bojí, takže mimo tohle, u nás chůze zatím nehrozí. Mluvení je na tom podstatě lépe, pozná a dokáže zavolat mámu a tátu, aktivně používá slovo "ble" (:D) a dokáže napodobit asi tři zvířátka (kočičku, pejska a lva). Pořád nejvíc z hraček miluje plyšovou pandu a obrázkové knížky, které už má tak načtené, že pozná a ukáže na vše, na co se ho zeptám. Nočník zatím nepraktikujeme, mám v plánu začít během příštího měsíce, pozvolna, uvidíme jak to půjde. Na roční prohlídce se na váze ukázalo 11,75kg a naměřili jsme 89 cm. Což pan doktor komentoval tak, že poměr výška/váha je naprosto v pořádku, hodně se vytáhnul a už to není takový tlouštík a že hodně vybočuje výškou z tabulek. Což vidím na vlastní oči, když často potkáváme dvouleté i starší děti, které jsou stejně vysoké, ne-li o dost menší. S jídlem nemá sebemenší problém. Miluje zeleninu, ovoce, obědy už jí s námi a nemusím mixovat, což je super pokrok a usnadnilo mi to práci. Nejradši má rajčata, stále hroznové víno a bramborovou kaši. Odmítla jsem mu dávat slazené limonády (jupík apod.), takže z 90% pije jen čistou vodu a občas mu zředíme 100% džus (jablečný nebo pomerančový). Má hrozně rád naše kočky a rád je hladí, i když občas když se nedívám, tak s nima pořádně zacvičí, ale kočky jsou neuvěřitelně hodné a většinou prostě jen vyskočí někam, kam on nedostane a usnou tam. Nevím jestli už se období vzdoru objevuje u takhle malých dětí, ale je to pořádnej nervák. Moc dobře zná slovíčko ne a nesmíš, ale kdykoliv je použijeme, tak se může vzteknout. Řekla bych ale, že zatím patříme k těm důslednějším rodičům, takže to, co jsme mu zakázali, to prostě nesmí a má smůlu. Pořád nesnáší přebalování a oblékání, ale to je asi normální, protože ho to chvíli omezuje v pohybu, ale mimo to, je to zlatý dítě.




Ohlédnutí zpět
Když se ohlédnu po roce mateřství a rodičovství, bylo to asi lepší než jsem čekala. Pro mě nejkrizovější období a asi i nejvíc překvapující byly ty první dny - šestinedělí. Připadala jsem si úplně ztracená, sama doma, přítel pořád v práci - volno ke mě po porodu měl jen dva dny a já byla s miminkem až na příležitostné návštěvy rodičů pořád sama doma. Navíc moje vize miminka v těhotenství bylo, že prospí 20 hodin denně a bude jen jíst a občas ho teda přebalím. I když občas kouknu na fotky z porodnice a z těch prvních týdnů a mám z nich nostalgický a hezký pocit, stejně to pro mě bylo náročné období, často jsem brečela a připadalo mi, že mateřství vůbec není pro mě a chtěla jsem se čas od času vrátit k tomu životu, který jsem vedla před porodem a před těhotenstvím. Do jisté míry ale to je normální, protože prostě hormony a málo spánku, velké změny.

Druhé krizové období bylo kvůli jeho spánku, když se v noci budil na kojení i klidně každou půhodinu, já byla přes den jak chodící mrtvola a ještě jsem toho cvalíka musela uspávat třeba pětkrát denně v náručí. Jsem šťastná, že to s tím spaním dopadlo takhle, protože když jsem si stěžovala někomu, kdo má starší děti, většinou jsem se dočkala odpovědi typu: "No to počkej, můj Ivánek se budil až do čtyř let". Takže vize lepšího spánku nebyla a byly dny, kdy jsem prostě úplně rezignovala a myslela si, že hůř být nemůže.

Občas ale člověk zjistí, že se ošklivě spletl a může být vždycky hůř. A i když jsem k Oliverovi vstávala milionkrát, nenechal mě vyspat, občas jsem probrečela noci a přemýšlela, zda je mateřství vůbec pro mě, přišla chvíle, kdy mě něco ujistilo, že bez něj ani ránu. Třeba když onemocněl s ledvinami a doktoři říkali, že byl jen krůček od toho, aby mohl úplně zkolabovat a zemřít nebo mít celoživotní následky. To bylo zlý, ale ty chvíle, kdy jsem se o něj tolik bála byly přinosné, protože mě prostě ujistily o tom, že takhle to být má. Možná to zní hnusně a nevhodně, protože se setkáte s názorem, že žena se s mateřským pudem rodí a že po porodu okamžitě nastává ten zlom, kdy dítě naprosto bezmezně miluje, ale nemusí to tak být. Můžou být pochyby a často to ženy neřeknou, protože se za to stydí. Asi bych tohle do očí taky neřekla všem, protože bych si připadala blbě, ale teď už se mi to zdá směšné kvůli tomu že vím, jak moc našeho syna miluju, no znáte to :)

Před pár dny jsme se s přítelem bavili o tom, zda byl ten rok těžší, stejný nebo lepší než jsme čekali. Oba jsme se shodli na tom, že byl určitě lepší. Jsme mladí rodiče, mně se Olík narodil, když mi bylo 24, což bych řekla, že je tak normální věk a plánovala jsem dítě nejdéle do třicítky, ale stejně jsem ještě jako těhotná pochybovala o tom, jak to zvládnu a jak na to jsem připravena. A příteli 20 let a zvládl to na jedničku. Za což ho neskutečně obdivuju, protože který dvacetiletý kluk se teď může plnohodnotně postarat o rodinu a zajistit vše kolem?

Oliver nám změnil život naruby. Už nejsme takovým tím bezstarostným párem, který si může chodit kdykoliv, kamkoliv se jim zachce. Máme zodpovědnost a i když jsem se toho bála, nelituju. Nechat si Olivera a skočit do maminkovské role bylo to nejlepší, co se mi kdy mohlo stát!












 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 25. srpna 2016 v 20:39 | Reagovat

Nikde tu nevidím dort?:)

2 Joina Joina | Web | 25. srpna 2016 v 20:51 | Reagovat

Vypadáš velmi mladě a ani bych si netipla že jsi tak stará jako já.
Ale přeji ti hodně štěstí s malím :)

3 Mersmerize Mersmerize | Web | 25. srpna 2016 v 20:51 | Reagovat

[1]: "Díky" nemocem byla oslava přesunuta až na tuhle neděli, takže budé :)

4 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 25. srpna 2016 v 20:57 | Reagovat

[3]: Tak ať chutná!:)

5 Ver. Ver. | Web | 26. srpna 2016 v 10:33 | Reagovat

Příteli bych hádala víc, opravdu málo dvacetiletých kluků se v dnešní době dokáže postarat o rodinu, pro většinu je to dítě v tomhle věku noční můra :)

Oliver je podle fotek celej táta. Fascinuje mě jeho spaní. To je něco, o čem já si teď můžu nechat jen zdát, ale uvidíme, jak to bude mít náš malý za pár měsíců :)

6 Jana Jana | Web | 26. srpna 2016 v 14:54 | Reagovat

Dokonale krásný drobeček...

7 Bien Bien | E-mail | Web | 30. srpna 2016 v 10:41 | Reagovat

Huraaaaa, článek! :-D
Jako jednak - 14 hod spánku v noci - děláš si srandu??? :-D bože, Olika bych zasypavala zlatem :-D i když já už si na spaní holek v noci taky nemůžu stěžovat, ale když dají 11 hod v kuse, tak je to rekord.

Já si vždy myslela, jaký je Olík macek,ale holky jsou na tom váhově skoro stejně, akorát mají o 10cm min :-D

A jste krásná, mladá rodinka <3

8 Péťa Péťa | Web | 30. srpna 2016 v 19:30 | Reagovat

Nádherné fotky a nádherné drobeček. Sleduji tvůj blog asi od tvého sedmého měsíce těhotenství a vždy se na články o Olíkovi moc těším. Je svým způsobem hrozně moc úžasné, že nám umožňuje prožívat spoustu věcí spolu s vámi. Mám prostě pocit, jako bych vás znala a někdy se přistihnu, že o tobě kamarádům vypravím jako o své kamarádce z blogu :)

9 An An | 3. září 2016 v 13:39 | Reagovat

Čím je Olík starší, tim víc vypadá jak to škvrně z Ať žijí duchové :-D "já nejsem tlpaslík!!!" :-D

10 Wanderer Wanderer | E-mail | Web | 6. září 2016 v 20:59 | Reagovat

Pane jo, přeju Olíkovi všechno nejlepší k narozkám, ač se zpožděním. Je to vážně moc krásnej malej klučina! Těším se na další články :). A v mezičase jdu přečíst ty starší :)

11 Lucinda Lucinda | 16. září 2016 v 20:25 | Reagovat

Jako by to bylo včera, když jsem napjatě čekala na oznámení, že se Olík narodil, a on už je mu rok :) Mám dojem, že jsem tvůj blog sledovala snad ještě předtím, než jsi oznámila, že čekáš miminko, a je neskutečný, že už uběhlo tolik času.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama