14 měsíců s Oliverem

16. října 2016 v 22:37 | Mersmerize |  Maminkou na plný úvazek

Když kouknu na ten rok zpátky, tak nejlehčí a nejsuprovější chvíle s Oliverem máme zrovna teď. Když byl malý mimino, novorozeně, tak jasně, že to bylo úplně o něčem jiným - nechodil, krom jídla a spaní vlastně nic nepotřeboval a celý tohle novorozenecký období jsou děti dost nenáročné. Ale já byla nevyspalá, bála jsem se ho, protože prostě PRVNÍ DÍTĚ. Všichni mi říkali: "Užívej si tohle období, pak začne lézt, chodit, objevovat, bude ho všude plno a budeš ráda za ty chvíle, kdy byl maličký a nic pořádně neuměl". Hm, upřímně - myslím, že ty lidi se dost spletli - aspoň u nás. Momentální chvíle, kdy už to není mimino, ale velkej kluk, si užívám o dost víc. Baví mě víc, přijdu si jistější a jasně, že jsou chvíle, kdy bych ho nejradši hodila ze skály a šla si lehnout nebo třeba do kina (s nadsázkou prosím), ale vynahrazuje mi to tím, jak moc je úžasnej.



Když se na něj zkusím trošku s odstupem podívat a říct, jaký je, jako první slovo mě napadne smíšek. Je to i slovo, které v souvislostí s ním, poslouchám hodněkrát denně i od cizích lidí. Oliver miluje lidi. A ne jen ty známé a z rodiny. Jemu stačí i člověk na ulici, který se na něj usměje, všechny prodavačky u nás ve městě v obchodech, kam chodíme, má omotané kolem prstu a moc dobře si ho pamatují, protože i když je nezná, tak jim zamává a pozdraví je (svou vymyšlenou řečí) a je z něj aktuálně dítě, které bych ani neřekla, že je moje :D Já jako malá se vždycky cizích bála, nebo aspoň to si pamatuju z nejstarších vzpomínek, nikdy jsem se moc nekamarádila a neměla jsem potřebu to dělat. Nevím ještě, jestli se v tomhle ohledu Oliver změní a ztratí takovou tu dětskou spontánnost (pravděpodobně ano), ale i když ho srovnám s ostatními dětmi v jeho věku, které potkávám na ulici nebo znám blíže, on je výrazně společenský. Což je vtipný hlavně na ulici, kde po cestě v kočáru mává všem a všemu, občas si zakřičí na lidi, mává řidičům autobusu, ukazuje na psy a kočky a hlavně - neuvěřitelně moc navazuje oční kontakt. Nestydí se, nebrečí když na něj někdo cizí mluví (což byl náš problém hlavně v prvních měsících života) a je na něm vidět, jak se raduje i z úplných maličkostí. V tomhle ohledu, on je prostě boží.

Když otočím a zkusím si vzpomenout na ohled, v kterém není boží, to je určitě trpělivost a vzdor. Už před nějakou dobou na něj přišlo to období plné vzdoru a myslela jsem si, že ho zas rychle opustí, ale nestalo se. V něčem je to lepší, v něčem horší. Nesnáší oblékání, přebalování, když mu něco zakážem, tak má velkou výdrž a nakonec to končí řevem, protože my prostě nepovolíme a když se špatně vyspí, děsím se dne. Nejhorší chvíle vypadají tak, že je netrpělivý a chce všechno hned. Kupříkladu když má blbou náladu a zároveň hlad, to je nejhorší kombinace. Jdu mu pro svačinu do kuchyně, což je pro něj peklo, protože kuchyně je MOC DALEKO a trvá to MOC DLOUHO, takže on začne prostě jen tak brečet a položí se břichem a obličejem na zem a prostě brečí. I když přijdu a chci mu dát najíst, hysterická scéna pokračuje. Klasika. Naštěstí se to fakt děje, jen ve chvílích kdy je unavený nebo má hodně špatnej den. Ale vzteklej, to on je. Díky bohu se to neděje venku, ale jen doma, venku je příkladně hodný a vzorný dítě. A na tyhle scény už jsem dost zvyklá a emočně připravená.

Spí pořád úžasně. Přes 12 hodin v noci bez buzení, sám v pokoji, přes den jednou po obědě, kolem 2 hodin. Usíná sám, po tom, co mu vyčistím zuby (to ho moc baví, bez ironie) a dám dobrou noc. Už je tak navyklý, že když mu vyčístím zuby, dám mu do ruky kartáček, s kterým si ještě chvíli hraje v puse a nastaví ruce, abych ho dala do postele. Tenhle malý rituál neporušujem a neměníme a je to úžasný, protože neřve, jde dobrovolně spát. Chvíli si ještě v posteli hraje s pandou a pak sám usne. V noci mu v ložnici netopíme, takže takhle na podzim a v zimě ho budu muset pořádně oblékat do teplých pyžam, protože on nenávidí spát přikrytý. Když ho jdu v noci zkontrolovat a hodím přes něj deku, většinou mě potom probudí jeho vzteklé povídání a nadávání a ráno najdu peřinu na zemi úplně venku z postýlky. Tudíž on si v noci, když zjistí, že jsem ho přikryla, dá tu práci, že vstane a vyhodí peřinu z postele ven. Ok..

Tenhle týden jsme byli na povinném očkování, další prohlídka čeká Olíka v roce a půl. Každopádně měří kolem 92 cm, váží trošku přes 12 kg. Taky jsme byli na druhé prohlídce u zubaře, kde jsme se dozvěděli, že všechno perfektní, čeká ho ještě 6 zubů a zubař nám zdůrazňoval, jak hlavně neučit na sladké a pravidelně čistit zuby. Nic úplně zvláštního. Další prohlídka za půl roku.

Zkouším ho už dávat na nočník a zatím poměrně úspěch, nic velkého, ale nepospíchám na to. Chodí už poměrně zdatně, i když hlavně v místnostech, venku má ještě dost obavy, takže nenutím a až bude chtít ven z kočáru, tak půjde. S jídlem jsme na tom pořád stejně. Jí víceméně s námi, chutná mu všechno, od ovoce až po zeleninu a ryby. Nejradši aktuálně má asi těstoviny s nějakou omáčkou a samozřejmě bramborovou kaši. Mluvení u nás není nijak slavné. Rozumí až moc dobře, mluvím na něj klasicky jak na dospělého - když chci něco podat, když chci aby něco udělal/někam šel a vždycky to udělá. Ze slov umí BLE, což je jeho oblíbené slovo a říká to na vše, co nemůže sníst. Umí si říct HAM, když má hlad, a MÁMA, když je nešťastný a chce pochovat. Toť asi vše. Zamňouká, zařve jako lev, umí rybičku a kraba, ale s tím si moc nepomůže. Takže že by aktivně mluvil, to se skutečně říct nedá, ale v tomhle věku to je asi pořád normální.

Miluje auta - autobusy, obrázkové knížky, zvířata (nedávno doma objevil mouchu a měl z toho druhé Vánoce) ale ze všeho nejradši má rád pandy. Plyšáky, na obrázcích, na videích... Ty prostě vedou. Jeho oblíbenou činností je sundavat z gauče polštáře a válet se po nich a následně je zase vracet zpět. Nejoblíbenější říkankou je Vařila myšička kašičku a nejvíc ze všech předmětů doma, se bojí mopu. Můžu vytírat jen když spí, protože jinak začne hystericky brečet a za nohu mě táhnout od mopu a táhne mě do úplně jiné místnosti. Nechápu, proč se ho tak bojí, ale nepokouším to a dovoleno mám jen vysávat :)




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Andy Andy | 16. října 2016 v 22:50 | Reagovat

Páni, z Olíka už je velkej kluk. a krásnej! Taky má po kom, že :D Strašně mě dostala tvá záchrana od mopu, už odmalička se stará i o druhé :D

2 Coldie Coldie | Web | 17. října 2016 v 7:56 | Reagovat

Ježiš, ten je tak roztomilý! ^^ Přeju ti, aby sis tohle období užila co nejvíce! :3

3 Dáša Dáša | Web | 17. října 2016 v 7:58 | Reagovat

Je tedy strašně roztomilej, mám doma dvouletýho špunta, takže tyto radosti znám....

4 Ver. Ver. | Web | 17. října 2016 v 8:03 | Reagovat

Kouzelný kluk :) A dost v tom popisu poznávám našeho o několik měsíců mladšího rošťáka :D Nějak ty průpovídky o tom, že to bude blbé, až začne lézt a stát a tak, taky nechápu. Já si užívám každý měsíc víc :)

5 A. A. | 17. října 2016 v 12:23 | Reagovat

Zkoušeli jste pytel na spaní? Já se dlouho bála, že se v něm naší holčičce nebude líbit, ale protože spíme celoročně s otevřeným oknem a ona se pořád odkopávala, tak jsem v jejích devíti měsících pytel koupila a je perfektní. Dítě se v něm může vrtět, převracet a točit, jak potřebuje, a přitom je pořád v teple.

6 Péťa Péťa | Web | 17. října 2016 v 20:08 | Reagovat

To je ale sladkej bobík - a docela jsi mě pobavila s tím mopem. Takový malý zachránce, nechce maminku nechat na pospas uklízení :)

7 Mersmerize Mersmerize | Web | 18. října 2016 v 19:27 | Reagovat

[5]: Přemýšlela jsem o něm, ale upřímně - myslím, že by mu to nevyhovovalo. Je to super nápad a chystala jsem se ho koupit, ale přijdou mi málo prostorné a on spí v různých krkolomných pozicích, ruce - nohy rozházené a bojím se, že by se mu nespalo dobře a akorát by ho to štvalo a budil se. Ale jestli máš nějaký dobrý tip na spací pytel, tak sem s ním!

8 A. A. | 18. října 2016 v 21:06 | Reagovat

Přesně takhle jsem uvažovala - že by to nešlo, protože v pytli se jistě nedá pohodlně rozvalit a  různě kroutit :-) Ale není to tak, stačí vybrat správnou velikost pytle, aby dítě nemohlo zapadnout dovnitř a přitom aby průramky byly dost volné (ručičky v pytli nejsou) a aby prostoru pro nohy bylo dost. My třeba máme pro miminko velké 77cm a 9,5kg pytel esito vel. 98-104, je akorát a ještě myslím dlouho vydrží. Koukni  na stránku the dream bag cz, tam je spousta informací o velikostech a materiálech a mimochodem nabízejí i pytle pro děti do šesti let - což už, myslím si, je zcela věk, kdy by se děti nenechaly nutit do spaní v něčem, co by je jakkoli omezovalo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama