"A kdy pořídíte Oliverovi sourozence?"

31. října 2016 v 18:52 | Mersmerize |  Maminkou na plný úvazek
V životě každého člověka přichází spousta otázek. A často to nejsou otázky, které si pokládáme my, ale otázky, na které chtějí znát odpověď naši blízcí. V dětství jsou to otázky typu: "A co jsi dostala pod stromeček?" "Kolik už ti vlastně je?" "Do které chodíš třídy?" a pomalu s příbývajícími lety se tázající dostávají k "A už máš kluka?" "Co studuješ za školu?" až k oblíbené: "A kdy bude svatba?". Jenže tím to nekončí, jakmile už žena má věk vhodný k otázce: "... a co dítě? Plánujete?", spouští se další lavina otázek na tohle téma.



Člověk by si myslel, že když si teda to dítě pořídí, tak že otázky na tohle téma ustanou nebo se alespoň změní v něco méně osobnějšího, ale je to naopak. Hned, jakmile jsem porodila, se na nás valily (a stále valí) otázky typu: "A kdy plánujete další?" "A chcete holčičku nebo kluka?" "Není blbý, aby byl Oliver jedináček, bude mu přece smutno ne?" Občas je ale z toho smutno mně, ale spíš to spolehlivě naštve. Zezačátku mi to přišlo vtipný, ale fakt je ten, že mám v okolí hrozně moc zvědavých lidí (často se ptají hlavně ti, které by to vůůůbec nemělo zajímat, co je komu cizího do toho, že chce někdo jen jedno nebo dvě děti?) a čím častěji to přichází, tím víc nepříjemně odpovídám. Třeba u babiček a prababiček to člověk možná i pochopí, jsou zvědavé a vnoučata chtějí. Navíc dřív bylo normální mít dvě, tři, čtyři děti a nikdo se nad tím nepozastavoval. Ale řeknu vám, leze to spolehlivě na nervy.

A zajistíte, že to bude holčička?
Nejklasičtější případ: "Tak ještě by to chtělo tu holčičku, že jo?" Jo, byla bych ráda, že máme holku, ale zaručíte mi, že to holka bude? Narodí se druhej kluk a zas přijde ta otázka. A já fakt nechci osm dětí jen kvůli tomu, že chci mermomocí dceru.

Tahle otázka patří k naprostým klasikám a naučila jsem se odpovídat všem stylem: A zajistíte mi, že to bude holka? (Další level je odpověď cizích lidí typu: "To musí zajistit tatínek ne?" + přiblbé hihňaní. WTF, nechci se s cizíma bavit o našem sexuálním životě!)

Jedináčci jsou chudáci!
Nevím, kde se v lidech vzala ta představa, že jedináčci jsou sobecký, rozmazlený děti, chudáci bez sourozence, který si nemají a ani neumí s někým hrát. Občas když to tak poslouchám, působí to tak. Já sama jsem jedináček - sourozenci se narodili až když jsem byla náctiletá, tudíž jsem vyrůstala sama, hrála jsem si sama nebo s jinýma dětma a upřímně - nedokážu si představit, že bych se musela s někým dělit o pokoj, o maminčinu lásku apod. Nepřijdu si rozmazlená, myslím že mě rodiče vychovali dobře a často vidím děti, které sourozence mají a nejradši byste jim hned od prvního pohledu jednu vrazili, protože jsou přesně tím, co se traduje o jedináčcích. Tohle podle mě není o tom, jestli někdo má sourozence, ale o výchově. Když rodiče budou rozmazlovat a nebudou důslední, vychovají tímhle stylem nejen jedno, ale i dvě děti.

Navíc nehodlám se rozhodovat, zda mít jedno nebo dvě děti kvůli tomu, aby si moje první dítě mělo s kým hrát. Od toho jsou snad kamarádi ne?

Budou to nejlepší kamarádi!
V souvislosti s předchozím odstavcem ještě musím dodat to, že hrozně často poslouchám, jak je super mít sourozence, protože si dítě bude mít s kým hrát, bude mít nejlepší kamaráda, budou parťáci, bude to super! Na tohle mám hned několik scénářů. Třeba moje maminka má tři sestry a je skvělý vidět, jaký mají mezi sebou vztah. Podporují se, mají se rády, scházejí se a jsme prostě velká rodina, kde se na sebe můžem spolehnout. Vždycky jsme taková rodina byla. A znám rodiny, kde jsou sourozenci, kteří si i v dospělosti ubližují, nesnesou se, nemají se rádi, nestýkají se a ani jako děti mezi sebou neměli dobré vztahy.

Nebudeme mít další dítě kvůli Oliverovi, abychom mu zajistili nejlepšího kamaráda, který třeba ani nejlepším kamarádem nebude. Navíc se často liší vztahy mezi kluk+kluk, holka + holka, holka+kluk. Často i když je odstup mezi dětmi 2 - 3 roky (což je prý ideální) nebo větší, se ze sourozence nestává parťák, ale otrava. Ten starší musí být rozumný, zodpovědný, musí hlídat, musí se starat a kdo se chce pořád starat o mladšího sourozence, když si s ním ani kvůli věkovému rozdílu nemůže ani pořádně hrát, nerozumí si nebo na něj bonzuje? Jasně, tohle ženu do extrému, ale nikdo vám nezaručí, že když budete mít velkou rodinu, sourozenci se budou milovat. Nevidím důvod, proč si kvůli tomu pořizovat další dítě.

Pohoda, finance, sobeckost
A teď zacílím už konkrétně na nás. Jsme poměrně mladá rodina, mně je 25, manžel 21, Oliver rok. Jsme šťastní, spokojeně bydlíme, máme práci, jsme zdraví a všechno zvládáme. Líbí se mi to. Mít druhé dítě mi přijde v lecčems omezující. A teď je jasný, že si hodně z vás zaťuká na čelo a řekne si, že jsem blbá kráva, ale napíšu to fakt tak, jak si myslím.

Já mám ráda vlastní klid, ráda spím, mám vlastní koníčky, ráda si čtu, ráda jím, ráda chodím do kina, ráda jdu občas s kamarády do restaurace/hospody/baru, miluju svýho manžela nade vše. Nejsem úplně typ ženy, který by toužil po velké rodině. Nedokážu říct jestli a kdy budeme mít druhé dítě. Každopádně ho v nejblížší době (5 let) rozhodně neplánujeme. Za prvý si nedokážu představit být tak dlouho dobu na mateřské dovolené, nedokážu si představit organizaci času s více dětma - UPŘÍMNĚ OBDIVUJU matky s více dětma s malým věkovým rozdílem, já bych to asi nedala, a když to vidím v rodině, na ulicích, u známých - přijde mi, že když se narodí víc dětí, koníčky, záliby a i manželský život rodičů (co si budem povídat, v těch standardních případech hlavně u matek) jde prostě stranou. A já se toho dobrovolně vzdávat nechci. Chápu, že to někdo udělá a líbí se mi, když má někdo velkou rodinu, víc dětí a neříkám, že někdo v podobném scénáři nemůže být šťastný, ale přijde mi, že já jsem do téhle fáze buď ještě nedospěla nebo zkrátka taková nejsem. Jasně, že když budem mít další dítě, tak to prostě přijde a budeme ho milovat stejně a litovat toho nebudeme, ale zatím to prostě vidím takhle.

Jeden odstrašující (pro mě) případ na konec: V ulici kousek od nás bydlí sousedka, kterou často potkáváme, dřív bydleli v bytě vedle. Má šest dětí, které mezi sebou mají skutečně malý věkový rozdíl a všechny ty děti jsou hrozně hlučné, rozjívené, ukřičené, taková ta klasika, když je spolu víc dětí, určitě si to dokážete představit. Minule jsem šla od kadeřnice, Olivera hlídal manžel a potkala jsem paní na ulici. Řekla mi: "A kde máte miminko?" Já: "Hlídá táta, už běžím domů" a ona mi odpověděla: "No, to se tak někdo má". Jenže mi to neřekla normálně, odpověděla mi děsně ublíženě, znechuceně a tvářila se, jak kdybych jí něco provedla. Jako LOL, já jí těch 6 dětí fakt neudělala. Ale na druhou stranu chápu, že je to velkej zápřah a že nejhorší to je když jsou děti malé, pak vyrostou a zas to bude lepší. To mi určitě potvrdí každá máma, která má více dětí.

P.S: Co jsem spolehlivě nenáviděla byla otázka hned po porodu: A kdy bude druhé dítě? Na tu jsem odpovídala, že NIKDY, protože prostě po porodu? Co dotyčný čeká za odpověď. A další level byl: Neboj, na to zapomeneš a hned si pořídíte druhý!






 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pralines Pralines | 31. října 2016 v 19:13 | Reagovat

Supr článek :) Poslední dobou tě čtu stále radši :) Když jsem narazila před několika lety na tvůj předchozí blog, tak jsem si musela pročíst všechny tvé příspěvky.. jsi jedna z prvních blogerek, kterou jsem četla a přivedla mě do světa blogování. Jsi mi moc sympatická, i názory, přestože některé nesdílím :)

K článku bych jen řekla, že mě zarazilo, spíš mi to přišlo úsměvné, jak jsi psala o tom, že jsi vyrůstala jako jedináček. Píšeš, že jsou často označováni za sobečtější a říká se, že se neumí dělit. A později zmiňuješ svojí "sobeckost" vzhledem k dalšímu potenciálnímu dítěti- tak mi obě informace nějak automaticky samy splynuly :D :) Ale rozumím původnímu významu :)
Ať se ti a tvé rodině daří :)

2 Mersmerize Mersmerize | Web | 31. října 2016 v 19:17 | Reagovat

[1]: Spíš jsem to napsala špatně. Myslím, že v zásadě jsem hodnej člověk a občas se dělím i o jídlo :D Stejně jako když jsem byla malá, neměla jsem sourozence, ale kamarády a sestřenky, takže základ mám :D

Jinak moc díky za první odstavec, pěkně se to čte! :))

3 Mersmerize Mersmerize | Web | 31. října 2016 v 19:29 | Reagovat

[1]: I když teď jsi mě dost znejistila, protože je fakt, že třeba nechci víc dětí kvůli tomu, že sama jsem jedináček - kdo ví :)

4 Pralines Pralines | 31. října 2016 v 19:32 | Reagovat

[2]: Jojo, jen mi to přišlo právě úsměvné :D pochopila jsem, jak to bylo myšleno :)

Já zase vyrostla s dvěma sourozenci a sama bych měla ráda více dětí :) Ale myslím si, že pokud dítě není opravdu samo a má kolem sebe ty kamarády a ostatní příbuzné, tak to nemusí být vůbec poznat a je to v takovém případě vlastně jedno :) Hlavně aby ta rodina byla spokojená!

5 Mersmerize Mersmerize | Web | 31. října 2016 v 19:35 | Reagovat

[4]: Chápu :)) Já bych druhý dítě chtěla, ale určitě ne teď, ale třeba za 5 - 10 let. Ale kdo ví jak to bude, ani Olivera jsme neplánovali a spí vedle v ložnici :D :) Souhlasím jinak a přeju ti taky moc spokojenou rodinu! :)

6 Olivka Olivka | Web | 31. října 2016 v 20:37 | Reagovat

Můžu se přeskočit, když někde slyším nebo čtu, jak jsou jedináčci chudáci, že jim rodiče nedopřáli sourozence a podobný hovadiny. Sourozence nemám a upřímně řečeno nikdy mi nechyběli.

7 Ronnie. Ronnie. | Web | 31. října 2016 v 20:49 | Reagovat

Také jsem jedináček a neřekla bych, že jsem rozmazlená. Nikdy jsem neprahla po sourozenci, měla jsem kamarády, se kterými jsem chodila ven atd.. Mám teď dvouměsíčního syna a taky nepřemýšlíme nad druhým dítětem. Teda zatím. Asi bych do budoucnosti chtěla ještě jedno :-) Ale teď nám bohatě stačí jedno :-D

PS: Musím pochválit nový vzhled blogu :-)

8 A. A. | 31. října 2016 v 21:19 | Reagovat

Vtipný je, že zřejmě jediný správný počet jsou dvě děti: když máte jedno, musíte mu přece pořídit parťáka, nejlíp hned; zato když už máte děti dvě, tak chtít třetí je vrchol nerozumu :-)

9 Andy Andy | 31. října 2016 v 21:22 | Reagovat

Já tě naprosto chápu, ve všem! Sama jsem od bráchy mladší o deset let a máme spolu nádhernej vztah. Když jsem se narodila, měl už rozum, takže chápal, když bylo potřeba mě pohlídat - ale nebylo to příliš často. Rád si se mnou hrál, s klukama mě vyzvedávaly v posledním roce ze školky, jako s miminkem se mnou jezdil v kočárku a balil holky :D já jsem vždycky měla pocit stoprocentní opory a svého velkého ochránce. A když jsem byla na táboře a brácha byl vedoucí nejstarších kluků... asi si to dokážeš představit, byla jsem prostě středem pozornosti :) Oba jsme si užili plnou pozornost rodičů, když jsme vyrůstali, ale zároveň měli i toho druhého. Já osobně bych své děti měla ráda klidně 8 - 10 let od sebe, ať už z finančích ale i mileneckých důvodů. Moji rodiče s druhým dítětem ve třiceti prostě omládli (nyní je mi 19, takže v té době to rozhodně nebylo normální). A mělo to ještě jednu obrovskou výhodu: nedědila jsem oblečení, protože už prostě bylo z bytu pryč! :D

10 Péťa Péťa | Web | 31. října 2016 v 21:27 | Reagovat

S těmi otázkami jsi to úplně vystihla. Trochu jsem to sledovala, když se mi něco podobného začalo v životě dít taky. Po střední škole se mě všichni ptali, kam se hlásím na vysokou. Když jsem dokončila bc., všichni se ptali, kde budu pracovat. Když jsem jim řekla, že chci dál studovat, přišla otázka, kdy si tedy myslím, že budu mít děti. Odpověděla jsem, že nejspíš až po škole. Na to přišla otázka, jestli to mám nějak naplánované - jako škola, druhá škola, svatba, dítě, dovolená na Jadranu... Na to už jsme odpovídala docela naštvaně, že to pochopitelně nijak nalinkované nemám. Pak přišla třešnička na dortu, kdy mi, hlavně starší dámy od nás z ulice říkaly věci jako: Abys jednou nelitovala.
Já si říkám, že vypadám trochu starší a přítel taky, tak to možná dělají proto. Ale je mi 21, příteli 25. Nepřijde mi, že bych byla za pět let už na dítě stará. Naopak.
A druhá strana celé věci - dámy od nás z ulice se mnou čas od času jedou autobusem. Jednou jsem seděla před nimi a ony se, opravdu rozčileně, bavily o tom, že nějaké slečna v seriálu, který všechny sledují, měla dítě opravdu brzy. A jak je to hrozně nezodpovědné, když si studenti pořídí dítě. WTF? Jako já vlastně nevím, kolik té slečně v seriálu bylo, ale i kdyby jí bylo patnáct, tak je to pořád těch pět let, kterými teď na mě všichni machrují. Ach jo.
Jinak musím přiznat, že tebe s manželem a malým moc obdivuji. Podle tvých článků a fotek na Instagramu mám prostě pocit, že si krásně vystačíte, jste spokojení a šťastní. Je skvělé vidět kolem sebe šťastné lidi. Kéž by takových bylo víc. Tak ať se vám daří dál. :)

11 Mersmerize Mersmerize | Web | 31. října 2016 v 23:18 | Reagovat

[6]: Taky mi nikdy nechyběli. Pamatuju si, jak mi jako malý holce říkali: A nechtěla bys sourozence? (moje máma kroutila hlavou) a občas nějaká spolužačka řekla, že se jí narodí bráška/sestřička a byla z toho úplně paf a já jsem to nějak neprožívala, nechyběl mi sourozenec. Takže souhlasím!

[7]: Vidím to podobně, a díky!! :)

[8]: :D To by mě ani nenapadlo. Lidi říkají?

[9]: Přesně. Ono oboje má něco do sebe - když jsou sourozenci věkově u sebe, i když mají třeba 10 let rozdíl. Rozhodně mi přijde jako blbost pořizovat si děti co nejrychleji, aby si měly s kým hrát, protože jak už jsem psala, člověk fakt neví, jaký budou a znám sourozence, který si spolu prostě nevystačí. Nejdůležitější je, jak to cítí rodiče a proto mě tyhle otázky a takový ty nenápadný donucovačky "a když už to bude?" štvou, protože oni pak se o ty děti starat nebudou :D A ten příklad, který si dala je super. Je pěkný, že máte takový vztah!

[10]: Jo, jasně že občas když poslouchám mladší holky (než jsem já) jak říkají, co všechno stihnou než budou mít děti a že si je pořídí až po třicítce, jasně že mě napadne taky - aby to vůbec šlo a podobný věci, ale jako že bych měla potřebu to říkat nahlas a nějak je na to upozorňovat? Štve mě to hlavně, když to říkají holky, které se k dítěti dostaly jak slepejm k houslím (jako já:D) a pak dělají, jak to hrozně plánovaly a jak je to správně. Já třeba sama za sebe si taky myslím, že můj věk v kterým jsem měla Olivera byl nejlepší a nelituju toho, ale nemám potřebu o tom poučovat ostatní a cpát jim, aby si v tomhle věku taky pořídili :) Každý ať si děti pořizuje, až na to bude psychicky zralý, ať už v 18 nebo ve 30. A děkuju, myslím, že si spolu vystačíme, jsem ráda, že ty moje kluky mám. Tobě přeju, ať ti to s přítelem taky klape! :)

12 Lucie Lucie | 1. listopadu 2016 v 11:07 | Reagovat

Děti se nepořizují, děti jsou přece dar a taky docela velká náhoda - když člověk uváží, co všechno se v tom procesu může nepodařit nebo pokazit...  Takže z řečí o pořizování bych vyletěla z kůže - je to takové "barák máme, auto máme, na Bali jsme byli, co nemáme? aha, dítě, tak teď teda budeme s manžou pracovat na mimískovi" :-)  Tím vůbec neříkám, že by lidi neměli o rodině uvažovat a trochu plánovat, to by zase byl opačný extrém, nicméně s "pořizováním" se teda smířit nedovedu.

13 Mersmerize Mersmerize | Web | 1. listopadu 2016 v 18:37 | Reagovat

[12]: Určitě to zní divně a je fakt, že děti se prostě rodí. Ale na druhou stranu zas v dnešní době mi na tomhle "termínu" nepřijde nic divného, protože plánované rodičovství není neobvyklé, užívá se antikoncepce a informovanost je větší než kdy dřív. A já mám v okolí hodně manželských párů, které se skutečně rozhodli mít dítě a dá se říct, že si ho "pořídili" (ať už to zní sebehůř). Načasovali to, oba byli připraveni, finančně zajištění a těšili se. Ale je fakt, že to slovo a celkově vyznění je prostě ošklivé. :) Děti jsou dar!

14 teri teri | 4. listopadu 2016 v 18:25 | Reagovat

Hezký článek. Pravdou je, že každý je jiný a nikdy nevíme, jaký názor a co budeme chtít za pár let. Ale ty otázky zvědavých okolních lidí, to věřím, že musí být dost otravné :-). Jinak hezký nový design, mám ráda tvůj blog ;-)

15 K. K. | E-mail | Web | 5. listopadu 2016 v 10:14 | Reagovat

Jestli něco nesnáším, tak je to tenhle "tlak" z okolí. Možná jsou to prostě jen blbá otázky, nevím, ale nechápu, proč mají lidi neustále potřebu otravovat takhle ostatní.

Já jsem o maličko mladší než ty a celý rok po rozchodu s partnerem (byli jsme spolu skoro 5 let, i jsme spolu bydleli) jsem neustále poslouchala kecy: "Kdy si někoho najdeš?", "Měla bys mít nějakýho parťáka..." Tak jsem si po roce a kousku teda někoho našla a začlo to nanovo. "A kdy budeš mít miminko? Já chci být prababička." Potenciální otec se zdejchl, máme "vztah" na dálku a dotazy nekončí. "Kdy si najdeš někoho novýho a založíte spolu rodinu?"

A když tak čtu tvůj článek, ono by to asi pokračovalo přesně takhle... "A kdy si pořídíš další?" ...

Mně tohle fakt hrozně vytáčí, přijde mi že lidem nedochází že otázky podobného typu mohou dotyčného dost štvát. Kolikrát se za tím skrývá i nějaký problém (mám kamarádku co se strašně dlouho snažili alespoň o to první děcko) a nikdy mě nenapadlo ji otravovat proč ho ještě nemá...

Jinak já osobně vyrostla s bráchou, ten je o 4 roky mladší než já a když se to tak vezme, tak sobec je ze mě údajně taky, a to nejenom proto že vlastní děti v plánu nemám (neříkám že se to nemůže změnit časem) ale tak celkově. Výhoda že máme spolu vztah dobrej, třeba moji rodiče se svými sestrami dobře nevycházejí. Máma s ní nemluví vůbec a táta má dvě a vídají se fakt zřídka.

16 Lili Lili | 5. listopadu 2016 v 11:48 | Reagovat

Včera jsem tohle četla a vida! Dneska nový design blogu! Moc pěkný

Ke článku:
Máš pravdu, ale třeba já chtěla vždycky bráchu mladšího, když už mám teda toho staršího. Nikdy jsem třeba nechtěla ségru, ačkoliv je tzv moje dvojče sestra kamarádka. :)

17 BarBar BarBar | 18. listopadu 2016 v 11:16 | Reagovat

Super článek, hodně vystihuje můj pohled na věc. Jednou jsem na netu četla tohle, taky výstižné:

dyž jsi vdaná, ptají se tě, kdy bude první. Když máš první, ptají se tě kdy bude druhé do páru. Když ti to nevyjde do dvojice holka- kluk, ptají se- tak co, ještě tu holčičku (chlapečka), ne? Když máš dvojici holka- kluk, jsou schopni se zeptat jestli to třetí byla nehoda (jo, opravdu). A zároveň starostlivě dodávají- ale další už neplánujete, že? Jako kdyby ti je živili…
Chci tím říct, že je jedno kolik máš dětí, je to rozhodnutí pouze té rodičovské dvojice a nikoho jiného, ale stejně se pokaždé najde někdo, kdo ti dobře poradí, jak máš se svým životem naložit. (Snad jenom rodiče dvojic holka- kluk, kteří jsou od sebe 2–3 roky jsou v normě, takže ti se těmto dotazům vyhnou)

Nechápu, co je komu do toho a nejvíc mě to bere od matek, co mají tři a více dětí (neodsuzuju, respektuju, ale očekávám totéž od druhé strany) kecy typu no jo, když ty máš jenom jedno, já nic nestíhám, potřebuju si odpočinout apod...vždyť to byla jejich volba ne? :-) A přesně - chci mít taky svůj život, užívat si, koníčky, apod a  není to vůbec sobectví podle mě, jak se často lidi ohání. Já chápu, že třeba ženská se třema dětma blízko od sebe, co má ještě k tomu možná chlapa na hovno, co jí s ničím nepomůže, že je hotová a pak takový jako já s jedním dítětem, neplánující další, s chlapem co za něco stojí a postará se o nás, tak že jim je to kolikrát trnem v oku. Je to každého volba a věc. Já taky neříkám, že nikdy nechci druhé, ale nechávám to být a přesně tak 5-10 let. A jestli zůstane u jednoho, tak to bude taky super :-) a moc mě potěšilo něco takovýho číst:)

18 M. M. | 24. listopadu 2016 v 12:52 | Reagovat

Protože se mojí sestře letos narodil kluk a taky si mi stěžovala, že se jí každej ptá na ty samý debilní otázky jako tebe, nabízím pohled z druhé strany - od nás (bezdětných), kteří se dozvíme o vašem těhotenství. Podle mě lidi říkaj pořád to samý prostě proto, že nemaj co jinýho říct. Když ti sestra řekne, že čeká dítě, co na to můžeš říct jinýho než "už víte, co to bude?" (další otázka, která sestru rozčilovala, protože se jí na to v těhotenství ptal každej). No tak jako sorry, ale co má člověk vymyslet jako originální reakci? Když vidíš něčí děcko, a zeptáš se jeho rodiče, kdy si pořídí další, tak to řekneš prostě proto, že víš, že se to v takový situaci říká, že to je trochu vtipný - jak jakoby děláš z plození dětí něco záměrnýho a odidealizovanýho - a že tím chceš vyvolat dojem, že tě ten druhej člověk prostě zajímá. Upřímně, je mi úplně ukradený, kolik dětí si sestra, ty nebo kdokoli jinej pořídí, ale prostě v konfrontaci s tím vaším rodičovským mimibazarem štěstíčkem nejde vymyslet nic originálního, co říct, tak se prostě uchylujeme k frázím, které říkají všichni (aspoň mluvím za sebe - u těch všetečných ženských bych se samozřejmě nedivil, kdyby tu otázku "a kdy bude další?" myslely smrtelně vážně, protože se serou do všeho a do všech). Buď ráda, že někoho vůbec zajímáš - co by jiný lidi dali za to, aby měli kolem sebe tolik příbuzných a přátel a známých jako ty.

19 Alue Alue | 24. listopadu 2016 v 16:34 | Reagovat

Vůbec se nedivím, že tě tyhle otázkou štvou. I mě by to lezlo na nervy.... Mně se podobné občas taky pokládají ,,až budeš mít děti, jen počkej až budeš mít děti, chceš děti, plánuješ děti ble ble... A když řeknu, že s malým uzlem ani neumím zacházet a že na to nemám čas, čučí jako na mimozemšťana, ale spolehlivě je to odradí od dalších blbých otázek :)

20 Alue Alue | 24. listopadu 2016 v 16:38 | Reagovat

[18]:  Zajímavý názor, ale poradíš mi, proč se na to ptají i mě? Jsem pro ostatní single, nebavím se s nimi o svém osobním životě, je mi 24 let a jsem samozřejmě bezdětná. Netikám.
Teď naposledy na jedné akci mi zničehonic tři lidi nezávisle na sobě radili ohledně dětí, nebo říkali ,,až budeš mít děti",  a jeden mi říkal že slyší jak tikám... aniž by tušili, jak to vůbec mám a vlastně neznámí lidé, vůbec nevím co jim je do toho!!

21 Lucka Lucka | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 17:45 | Reagovat

Mně se otázky typu "Už máš kluka?" vyhnuly, protože jsem si našla kluka ve věku, kdy spíš přišla vhod otázka "Ty už máš kluka?" a "Veříš, že vám to vydrží?".
Pak už přišlo na řadu "A bude svatba?".
To mi nijak moc nevadilo.
Horší byly otázky typu "A víš už kam pujdeš na střední?". Nebylo by to tak hrozný, kdybych už v té době nestudovala vysokou.
No a po rozchodu s výše zmiňovaným klukem a s příchodem mého nynejšího přítele se opět opakují otázky ohledně svatby a už i ohledně dětí.
(Máme to naopak - mně je 21, příteli 26)
A už mi to vadí. Protože já bych nejradši všem odpověděla, že děti budou co nevidět a svatba taky, ale bohužel to tak není a nebude...

Ale k článku> pěkně napsané a čtivé.
Každý člověk vnímá věci jinak.
Já mám vzor v mé rodině. Mám 2 mladší sestry (14 a 17).
A máma je moje hrdinka, protože všechno zvládá perfektně.
Ale na druhou stranu-mám ještě 2 sestřenice a tam už to tak ideální není.
Je to tak trochu i o štěstí a risku.
A co - každý má právo žít život tak jak uzná za vhodné.
A spousta jedináčků co znám jsou naprosto v pohodě a myslím, že nijak nestrádají.
:)

22 Sigmund Werther Sigmund Werther | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 17:46 | Reagovat

Jo, tyhle otázky... Sice zatím nemám osobní zkušenost, ale chápu, že dokážou naštvat.

K jedináčkům: myslím, že jejich největší problém může být v tom, že nejsou tak úplně zvyklí vycházet s ostatními, dělit se o věci a tak. Ale hodně to záleží na výchově, řekl bych. Znám pár jedináčků a vůbec nejsou hrozní. A jestli mít sourozence? No, mám starší sestru. Je hrozně fajn a skvěle spolu vycházíme, ale ještě před pár lety to bylo docela peklo, já sotva na prahu puberty, se sestrou to už mlátilo a neustále měla blbé kecy a tak... Nesnášel jsem ji. Myslím, že vztahy mezi sourozenci jsou tak nepředvídatelné, že se s nějakými kamarády vůbec nedá počítat.

23 Mersmerize Mersmerize | Web | 24. listopadu 2016 v 19:03 | Reagovat

[18]: Asi jsme se úplně nepochopili, nebo jsem to třeba napsala špatně. Mně ani tak nevadí, když se ptá rodina, chápu babičky, příbuzné, kamarády, protože je skutečně zajímá, mají zájem, babičky chtějí vnoučata apod. Nechápu to spíš u lidí, kteří se ptají jen ze zvyku nebo z čiré zvědavosti a přitom o tobě nic jiného neví nebo ti jen chtějí dát nějakou tu svou radu, jaký počet dětí je správný a že bys měla mít kluka a holku a ne jinak. Samozřejmě je rozdíl, když se někdo zeptá se zájmem, slušně a já vždy slušně odpovím. Ale kolikrát se mi stalo, že někdo jako první otázku od boku a k tomu i konstatování střelil: "Tak kdy bude ta holka?" "No, nevíme ani jestli druhý chceme, zatím jsme o tom nemluvili" "Ale prosím tě, všichni říkaj, že druhý nechtěj..., to víš že jo" .

Snad jsem to teď napsala víc jasně :)

24 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 19:07 | Reagovat

Tak tohle je ale teda naprosto přesné! Čekáme teď první, ještě k tomu neplánované, a už poslouchám řeči typu "Až budete mít druhý..." nebo "Až bude ještě ta holčička..." Fakt mám už kolikrát chuť být zlá. Všechno kolem rodičovství mně zatím akorát se*e a už se těším, až budu mít aspoň to těhotenství z krku, jenže to těm lidem prostě nevysvětlíš :-D

25 I am Jane I am Jane | Web | 24. listopadu 2016 v 19:22 | Reagovat

Já děti nemám :) ale mám dva synovce a dvě neteře a občas z nich fakt šílím :O

26 M. M. | 24. listopadu 2016 v 22:01 | Reagovat

[20]: 24 letá bezdětná single žena je dnes už v podstatě anomálie - v tom smyslu, že se vymyká z dnešního baby boomu. Kdybys měla aspoň chlapa, tak si lidi řeknou, že si děti pořídíte časem, řekněme do roka do dvou (a spíše až po svatbě - většina dětí se dnes rodí mimo manželství, takový je trend), ale když nemáš ani toho přítele, tak jsi prostě divná. Beru to podle sebe, když se dívám na své okolí - je mi 32 a z mých vrstevnic už jsou mamky v podstatě všechny, vyjma pár divných výjimek. Ty nejrychlejší šly s břichem už k maturitě, ty další měly děcko po střední škole (pokud nešly na VŠ, tak v tvém věku už měly většinou druhé dítě), a ty poslední, co šly na VŠ, si začaly pořizovat děti až kolem 28-30 let - v momentě, kdy měly stálého partnera, hotovou vysokou školu, zajištěnou slušnou práci, vyřešené bydlení, apod. V podstatě už jsem ve věku, kdy se mi brzy začnou líbit dcery mých spolužaček z gymplu apod., protože pomalu rostou do věku sexuální zralosti - teď to jsou holčičky na prvním stupni, za pár let už to budou sexy jůtuberky, co se budou natáčet na kameru ve svém pokojíčku v minisukni. Ale to jsem odbočil. Pokud ty osobně děti nechceš (a pokud eventuálně i nemáš zájem o partnerský vztah), budeš si muset holt zvyknout, že ty reakce okolí budou čím dál vyhrocenější, jak ti budou roky utíkat. Nikdo z nás nežije na opuštěném ostrově a společenské interakce prostě k našemu životu patří - stejně jako se my můžeme zajímat o jiné, zajímají se i jiní o nás.

Dneska už ve společnosti v podstatě převážil názor, že mít děti dřív je lepší, a že je hlavně správné je mít - kupříkladu celebrity se předhání v tom, kdo bude mít dětí víc (extrémy typu Jamie Olivier nebo Angelina Jolie by neměly zakrýt skutečnost, že i v Čechách už patří k dobré image každé celebrity těhotenské bříško a kočárek). Nezájem mít děti se bere jako něco nepřípustného, a mezi námi - dobrovolně bezdětné ženy jsou protivné i mně. Ty, co znám osobně, jsou povětšinou kariéristky, děvky, nebo mají vyloženě psychické problémy. Ať jsou důvody tvého single stavu a bezdětnosti jakékoli, pak si prostě budeš muset zvykat na to, že to lidi budou řešit, protože většina lidí prostě s někým chodí a zájem o děti má - víc ti k tomu za sebe asi napsat nemůžu.

27 M. M. | 24. listopadu 2016 v 22:19 | Reagovat

[23]: (Doufám, že teď nebudu znít ofenzivně). Pokud ti vadí, když se tě někdo cizí na něco ptá - konkrétně v tomto případě na tvé další plány ohledně dětí - pak ti na to lze asi jen říct - vítej v lidské společnosti. Mně třeba taky přijde debilní otázka "jak se máš?", ale jsem prostě naučený na ni odpovídat "dík, mám se fajn", protože jinou odpověď nikdo slyšet nechce.

Tohle prostě patří k normálnímu dospělému životu - že se většina našich povrchních společenských interakcí odehrává v rámci naučených frází a předem očekávaného chování. (Teprve v momentě, kdy se někdo chová výstředně, si toho hodně rychle všimneš - na mysl mi tane scéna z jednoho filmu, kde bezdětní manželé navštíví své přátele, kteří mají malé nemluvně. Zatímco si bezdětná žena chová v náruči jejich dítě, dá se do strašného smíchu. Rodiče toho dítěte se na ni udiveně koukají - "co je ti k smíchu?", ptají se jí. "Ále, jen mě tak napadlo, jaké by to bylo, kdybych to dítě teď vyhodila z toho otevřeného okna, co tu máte". Netřeba říkat, že reakce obou rodičů byla hodně udivená - takové věci se prostě rodičům neříkají, byť bychom to mysleli jako pouhý vtip. Z toho plyne - lidi vyloženě vyžadují, aby se ve většině situací říkali jen věci, které jsou společensky akceptovatelné, a očekávatelné).

Pokud tě irituje, že ti cizí lidé dávají stále ty samé otázky a vměšují se do něčeho, co ti přijde, že je tvoje věc, tak se prostě odstěhuj na Měsíc, nebo se nauč jim asertivně vysvětlovat, že jim do toho nic není - já nevím, co jiného ti na tenhle článek jde napsat. Přijde mi to jako strašně zveličený problém., pardon no.

28 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 24. listopadu 2016 v 22:30 | Reagovat

Jak dlouho jste spolu? A kdy bude svatba? Kdy si plánujete koupit byt? A za jak dlouho dostuduješ? Co chceš pak dělat, ty budeš jako učitelka?
Furt dokola, jasně. Ale zas přemýšlím, jestli se sama neptám pořád dokola na ty stejné věci...

29 Mersmerize Mersmerize | Web | 24. listopadu 2016 v 23:34 | Reagovat

[27]: Zas mně třeba přijde, že zveličuješ to, že já z toho dělám problém. Neříkám, že chci kvůli tomu všechny zabít, odstěhovat se na Měsíc a rvu si vlasy (nebo jim) :) Jen jsem to prostě vypsala, že jsou otázky, které nechápu, jsou otázky, které chápu a jsou otázky, na které se lidi prostě ptají. Vím, že to tak je, jen mě to s mateřstvím překvapilo. První dítě, spousta novinek a překvapilo mě, kolik lidí je zvědavých na to, jestli chceme holčičku, kdy chci mít další dítě. Hlavně proto, že třeba mě by se nenapadlo cizích lidí na to ptát.

Nemyslím to nějak špatně, jen prostě jsou to věci, které ze svého pohledu nechápu, jestli mi rozumíš. Ale vím, že lidi jsou různí a pokud člověk nemá co řešit, na co se ptát, tak je to taková ta první věc/otázka, co tě napadne.

30 Mersmerize Mersmerize | Web | 24. listopadu 2016 v 23:38 | Reagovat

[27]: Ještě abych to upřesnila, v článku mi nejde spíš o tu záplavu otázek, to je samo o sobě spíš vtipné, nějak se nad tím nepozastavuju, patří to k životu, ale řeším spíš ten princip lidí, kteří nejen že se zeptají, ale mají takové ty tendence radit ti, co je správně, že bys měl mít víc nebo míň dětí, že by dítě nemělo být jedináček, že bys měl mít kluka a holku apod.

31 Llama Llama | 25. listopadu 2016 v 7:26 | Reagovat

Já mám dvojče a nejlepší kamarádky? Ne, to fakt ne :D

32 Amia Amia | E-mail | Web | 25. listopadu 2016 v 11:04 | Reagovat

Taky nesnáším klasické otázky, takové ty první, které člověka napadnou. Jak se máš? Co kluci/holky? Co škola? Co práce? Co děti? Kdy si pořídíte další?
Ale no tak, jsme přece schopní vymyslet i jiný začátek konverzace!

Jinak k bodu ,,Budou to nejlepší kamarádi"
Táta s tetou mají skvělý vztah, ovšem museli k němu dospět. V dětství vedle sebe prostě žili, žádný větší zájem.
Já se se svým víte-co nenávidíme, nerozumíme si, nemůžeme spolu být déle jak hodinu, abychom se nepohádali nebo alespoň neurazili.
Kamarádka a její sestra si šly z cesty, protože se neměly rády. Žádné delší konverzace, hádka hrozila vždycky.
Znám dvojčata, kluk + holka. Nesnáší se, perou se, vyhýbají se.
A tak dál
Zkrátka a dobře, já osobně neznám jedinou sourozeneckou dvojici (nebo víceci :D), která by vážně byla nejlepšími kamarády.

(Jo moment, Loki a Thor v současném filmovém marvelu. Ale počkat, tam se taky seštěkali na život a na smrt)

Kde se tedy tenhle názor bere? Sdílení krve není podmínkou sympatií.

33 Avelyn Avelyn | 25. listopadu 2016 v 11:08 | Reagovat

Ještě že děti mít nemůžu xD

34 veruce veruce | Web | 25. listopadu 2016 v 11:32 | Reagovat

Ty běžné dotazy jako "Bude to kluk nebo holka" a "Jak se bude jmenovat?" a "Výbavičku už máte?" ty mi nevadily. Na další se nás prakticky nikdo neptá, všichni ví, že do pár let další chceme. Daleko horší bylo, když mi v porodnici co půl hodiny pípal mobil s esemeskou "Tak co, už?" Z toho jsem kvetla :D

35 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 25. listopadu 2016 v 12:03 | Reagovat

Taky jsem si myslela, že to bude lepší, až budou větší, ale ono pořekadlo, že "malé děti, malé starosti; velké děti, velké starosti", ono se neplete :-)
Jo, ukočírovat kočárek a dvouletého ďáblíka, to je síla, ještě to pamatuju, ale ukočírovat dva puberťáky, to je mnohem horší.
A kecy o tom, že malý děti stojí hodně, protože plíny, pořád rostou, takže hadry, boty a podobně...
Já teď řeším, jak zaplatit intr, lyžák, další a další učebnice, školní potřeby a ještě někde ušetřit na jídlo a bydlení.
Nemluvě o tom, že je rozdíl kupovat pod stromeček chrastítko a tablet, že? :-)

36 naoki-keiko naoki-keiko | E-mail | Web | 18. prosince 2016 v 19:10 | Reagovat

Počet dětí je fakt na tobě a choti a nenech si do toho kecat (leda tak společensky od babiček a prababiček). Jestli jednou budu mít děti, tak jedno-dvě a s větším věkovým rozdílem (3-4roky) ale upřímně, nevím co bude a to se naplánovat nedá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama