15 měsíců s Oliverem

11. listopadu 2016 v 21:14 | Mersmerize |  Maminkou na plný úvazek
Dnes jsem se konečně dokopala k tomu, napsat další shrnující článek za období, které jsme překonali - 15 měsíců. Fakticky mi nepřijde, že by od porodu uteklo patnáct měsíců. Zdá se to jen jako chvíle a přitom, kdyby mi někdo řekl: "Počkej na něco patnáct měsíců", tak bych si myslela, že je to sakra dlouhá doba. V životě dítěte a mámy to ale takhle nefunguje. Teď už ale k poměrně krátkému a snad i vše vystihujícímu článku.



Váha pořád stejná, kolem 12 kg a výška asi 93 cm. Je hrozně veliký, což nám doktor se smíchem sděluje při každé návštěvě, že mu utíká z tabulek. Přijde mi, že nedělám nic jiného než že třídím oblečení a rovnám do skříně stále větší a větší velikost.

Rostou zuby. To se u Olivera projevuje několika způsoby. 1. Neskutečně protivnej a ukňouranej mód. Je to jakoby někdo to dítě vyměnil. Ze dne na den je na zabití. Nic se mu nelíbí, všechno ho naštve, má pořád tendence kňourat a rozbrečet se při sebemenším odporu. 2. Červený tváře. Vždycky, když mu rostou zuby, tak mu tváře hrozivě zčervenají. Nejdřív jsem z toho byla dost vyplašená, ale jakmile se dásně zklidní a zuby vykouknou, zlepší se to. Takže pocitě mažu krémem. Každopádně zubů zbývá už jen 6, po téhle akci (rostou mu dvě dolní trojky), zbývají 4 a ty už snad budou rychle a bez problémů venku.

Večer spí od půl 7 do 8-9 do rána. Tenhle měsíc už párkrát vstal i v deset, což máme hned doma lepší náladu když se stane. To dítě nás děsně rozmazluje. Často si moje kamarádky s menšími (i většími) dětmi stěžují, že musí vstávat v 5 ráno i dřív a závidí nám. Na to jim většinou odpovídám, že to znám, taky nás to trápilo, když byl menší, ale teď už nám závidím taky. Odpoledne spí od 12 do půl 2.

Poslední dobou je pro něj všechno táta. Pozná Zdendu, říká táta cíleně, ale často to říká jen tak. Příklad: Rozkrámuje hračky, já přijdu a zeptám se: "Kdo to tady udělal takovej bordel?!" a Oliver řekne: "Táta" a z obýváku se ozve: "Co kecáš!" :D

Často už chodíme ven bez kočáru. Většinou jen kousek, na dlouhý procházky si ještě netroufnem, ale často vyjdem jen tak z domu, vypustíme Olivera a necháme ho, ať si sám jde, kam ho nohy nesou. Nejčastěji dojdeme k hlavní silnici, protože ho děsně baví pozorovat auta.

V chození už se hodně zlepšil, skoro vůbec nepadá, i když si moc nedává pozor, kam šlape, takže často jde prostě přes všechno, co mezitím položil na zem a nezapomene se natáhnout a nejlépe se o něco praštit.

Neskutečně moc se mu líbí náklaďáky, bagry a popeláři. Popelářský auto vždycky dvakrát týdně stalkujeme a pomalu jdeme za ním a to je pro něj absolutně nejlepší část dne. Je to kluk no...

S mluvením žádné extrémní pokroky nejsou. Říká táta, ne a umí udělat pár zvířátek, ale že by přišel a něco jen tak sám pojmenoval, to nehrozí. Vždycky spíš chce, abychom se ho ptali a on ukazoval. Např. v knížkách na zvířátka a obrázky, doma na různý věci. Což mě hrozně udivuje, jak strašně moc už chápe a poznává. Je fakt, že se na něj snažím mluvit skutečně hodně. Cokoliv doma dělám, mu popisuju, bavím se s ním o věcech, kterým absolutně nemůže rozumět. Navíc často jsme doma sami, takže mi přijde hloupý na sebe jen koukat a o ničem si nepovídat a nic mu "nevysvětlovat". A vypadá to, že to má úspěch.

Oblíbenou aktivitou je házet věci do koše. Už chápe, když mu řeknem: "Jdi to vyhodit do koše". Jde a udělá to. Jenže ze začátku házel do koše všechno. Klíče, hračky. Naštěstí se nic důležitého nevyhodilo (teda, nic o čem bych věděla), protože když něco takového udělal, tak šel za mnou a táhl mě ke koši, abych to zase vytáhla a dala mu to. Poslední dobou ale vyhazuje jen to, co mu řeknu, nebo aspon si to myslím, kdo ví :D

Hrozně rád pomáhá. Třeba mi podává oblečení, když věším prádlo, nebo spolu uklízíme nákup nebo mi podává polštáře, když chci ustlat nebo povlíknout (jeho pomoc většinou je podávání věcí) a nově umí taky vzít utěrku a utřít stůl. Nedělá to úplně dokonale, ale je to děsně roztomilý. Někdy se ale to pomáhání zvrtne v to, že mi tu věc vezme a uteče s ní a děsně se tomu směje.

Záchvaty smíchu v něm taky vyvolává to, co nesmí a moc dobře to ví. Příklad: Nosím brýle na dálku a jsem líná je dávat do pouzdra, takže když je nemám na očích, položím je na skříňku. Občas je ale položím moc ke kraji a Oliver na ně dosáhne a sundá je. Ví moc dobře, že brýle do ruky brát nesmí. Většinou je jde zkusit sundat, když nejsem v místnosti a pak slyším jen hrozný smích. A když vejdu a zeptám se co se děje, tak si brýle dá k tělu, hrozně se směje a utíká do ložnice. :D

Mop je pořád nepřítel číslo jedna. Neskutečně moc se ho bojí.

Hrozně ho zajímají telefony, notebooky, tablety a všechny takovéhle zajímavé věci. Nic z toho mu nedáváme, jediná výjimka je po snídani, kdy mu na počítači pouštíme pohádku. Jinak před ním všechno schováváme.



f

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 12. listopadu 2016 v 7:58 | Reagovat

Mateřství musí být krásné :-)

2 Simona Simona | Web | 12. listopadu 2016 v 8:04 | Reagovat

Strašně vám to všem sluší, vypadáte nádherně.....

3 bien bien | E-mail | Web | 12. listopadu 2016 v 8:51 | Reagovat

Holky to mají skoro na chlup stejně :)
Až na to spaní :,-((((((((( :-D to ti jako dost brutálně závidím...

4 bien bien | E-mail | Web | 12. listopadu 2016 v 8:51 | Reagovat

Jo a ty brýle ti strašně sluší <3

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 12. listopadu 2016 v 11:21 | Reagovat

Je podobný spíš tátovi...?? Opravdu, kus chlapa..:)

6 veruce veruce | Web | 12. listopadu 2016 v 11:29 | Reagovat

To letí, vždyť jsem tu nedávno četla článek k pěti měsícům... Olík je velký jako tříleté děti, to je neuvěřitelné :)) Ke spánku se raději vyjadřovat nebudu :D Ale já už si na ten náš zvykla, prostě to naše dítě spí jako miminka spí, už se z toho nestresuju :)

7 Péťa Péťa | 15. listopadu 2016 v 15:48 | Reagovat

To je ale kulihrášek :) Je skvělé, jak velké pokroky dítě dokáže za krátký čas udělat. A s tím, že na něj mluvíš, nepřestávej. V antropologii jsme se učili, že už nikdy se nedokážeme učit tak rychle, jako v tomhle věku. Nevědomky si tak prý rozšiřujeme slovní zásobu apod.

8 Jiřka Jiřka | 18. listopadu 2016 v 16:49 | Reagovat

Ahoj, chtěla bych se tě zeptat, jak ti to dopadlo se studiem? Dostudovala jsi farm. asistenta v Kolíně, jak si tenkrát psala na svém minulém webu? Baví tě pořád tenhle obor a práce v lékárně? Těšíš se tam po mateřské ? :)

9 Bětka Bětka | Web | 20. listopadu 2016 v 12:58 | Reagovat

S tím mluvením - je moc dobře, že na něj mluvíš a všechno mu popisuješ, přesně tak to má být :) (teda nemluvím z vlastní zkušenosti, jen jako absolventka několika předmětů o osvojování prvního jazyka dítěte :D) Však on se rozmluví! :)

Je krásnej, čím dál víc!

10 Linda Linda | Web | 25. listopadu 2016 v 22:26 | Reagovat

Jsem na tvém blogu asi po třetí a musím říct, že se sem budu určitě vracet. Koukám, že s Oliverem musí být sranda a tenhle článek mě opravdu pobavil. Jen tak dál, příběhy maminek z průběhu mateřské dovolené stojí za to číst :)

11 Lucienne Lucienne | Web | 28. listopadu 2016 v 22:16 | Reagovat

Krásný článek, který mi při čtení vyvolal úsměv na tváři :-)

12 blog-slecny blog-slecny | Web | 1. ledna 2017 v 17:10 | Reagovat

Je vidět, že se nenudíš:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama