Jak jsme byli na radionuklidovém vyšetření ledvin

14. ledna 2017 v 20:56 | Mersmerize |  Maminkou na plný úvazek
Tenhle článek nebude úplně pro každého a já sama jsem se nějakou tu chvíli rozhodovala, zda ho sepíšu a podělím se o tuhle zkušenost. Nakonec jsem se do psaní dala a ne proto, že by to pro mě bylo extrémně důležité a nutně bych se o to potřebovala podělit. Důvod je takový, že když nám doktoři sdělili, že vyšetření ledvin budeme muset podstoupit, začala jsem googlit a zajímat se, o co vlastně jde. A řekla jsem si, že zpětně by tenhle můj článek, který se zaindexuje do vyhledávače, mohl pomoci jiným rodičům, kteří budou vyhledávat to samé a třeba mají ty samé obavy, které jsem měla já.



O co vlastně šlo? Když byl mému synovi necelý měsíc (19 dní), diagnostikovali u něj akutní pyelonefritidu. Jednou odpoledne se zkrátka probudil a když jsem ho vzala do náručí, málem mi propálil hrudník - měl neuvěřitelně vysokou horečku. Naměřili jsme u něj ke čtyřicítce a okamžitě s manželem začali panikařit. U takhle malýho dítěte to není žádná sranda. Jeli jsme k pediatrovi (naměřil vysokou hodnotu CRP), který nás poslal do nemocnice, kde jsme zůstali (já a Oliver) přes týden hospitalizováni a hned první den mu dali pěknou nálož antibiotik, aby se to nejrychleji dostal do pořádku. Nebylo to nic příjemnýho - měl v ruce napíchnutou kanylu a třikrát denně dostával do léky do žíly. Zpětně jsem ale hrozně šťastná, že se to projevilo ještě poměrně brzo a Oliver z toho nemá žádné trvalé následky. Čímž nás docela dlouho strašili doktoři a proto musíme každý půl rok chodit na ultrazvuk a preventivní prohlídku do dětské nefrologické ambulance. A právě tam nás před několika týdny doktor odeslal na radionuklidové vyšetření ledvin. Upřímně mě to nejprve dost vyděsilo, protože to samo o sobě zní dost drasticky. Ani ne když se to týká dospělého člověka, ale děti a složitá vyšetření, to prostě nikdy nevěští nic dobrého. Ale byli jsme ujištěni, že se skutečně jedná jen o prevenci a chtějí si být jistí, že ledviny jsou 100% funkční, nezjizvené a bez následků, protože ne vše je vidět na ultrazvuku. Objednali jsme se tedy na odd. nukleární medicíny.

Žádná příprava před vyšetřením nebyla nutná a všichni nás uklidňovali, že skutečně o nic nejde - což jim v tu chvíli jako rodič moc nevěříte, ale i tak se snažíte zachovat chladnou hlavu. Ráno jsme přijeli do nemocnice na devátou hodinu ranní, sestřičky nás zavedly do dětské čekárny, kde byla spousta hraček a hlavně plyšové PANDY - jak kdyby to věděly a pak se šlo na to. První úkol spočíval v tom napíchnout Oliverovi vyšetřovací látku (tzv. radiofarmakum). Dávka je to velice malá, pro každého pacienta se připravuje zvlášť (podle váhy, pohlaví a dalších specifických údajů) a u dítěte je zanedbatelná. Alespoň tak nám bylo řečeno. I tenhle první úkol byla fuška, protože dětský žíly - no není to nic velkýho a sestřičky kroutily hlavou a hledaly největší žílu, kterou by mohly napíchnout. Nakonec se zadařilo a šli jsme čekat hodinu a půl do čekárny. Hodina a půl je s dítětem dost dlouhá doba, takže jsme vymýšleli různé hry, hráli si s hračkama, chodili po chodbě a cvičili chůzi do schodů. Nakonec nás poslali na dětské oddělení pro menší děti, kde měli Oliverovi podat sirup (analgosedace - forma utlumení), aby se zklidnil a usnul.

Oliver měl moc práce a spát nechtěl. Takže mu museli dát dvojtou dávku a potom u mě dítě spokojeně s pandou v ruce usnulo. Všichni říkali, jak bude spát dlouho a že po vyšetření máme přijít zpět a nechat ho dospat na lůžku, že si ho pro jistotu chtějí pohlídat do úplného probuzení. Se spícím dítětem jsme se vrátili zpátky na nukleární medicínu a přesně za dvě hodiny šli na vyšetření gamakamerou. Předtím jsem moc nechápala, proč musí Oliver spát, ale potom už mi to bylo jasné. Vyšetření totiž trvalo půl hodiny a během té půl hodiny se vyšetřovaný nesmí hýbat a to u vzbuzeného batolete není úplně možné. Pokud jo, tak máte fakt hodný dítě a závidím vám.

Samotné vyšetření nebylo vůbec těžké ani drastické. Jenom jsme Olivera položili na lehátko a kolem něj se točily ony snímače/gamakamera. Toť vše. V plánu bylo po vyšetření Olíka nenápadně přenést do kočáru a vrátit se na lůžkové oddělení. Jenže nám dost pokazil plány a vzbudil se. Znovu usnout nehodlal, takže se pár minut slušně motal, jak byl hrozně unavený a hrozně oblbnutý zklidňujícím sirupem. Ještě chvíli jsme ho nechali odpočívat, jedli jsme a čekali, a nakonec dostali povolení k odchodu.

Vyšetření dopadlo na jedničku. Žádné jizvy, žádné následky, ledviny v pohodě a na vyšetření znovu muset nebudeme. Pokud tedy i vy se chystáte na podobné vyšetření, šetřete si nervy spíš na to čekání, než na ten samotný "zákrok", protože se skutečně malým dítětem musíte být připraveni na vše, hlavně na to, že ho to tam vůbec nebude bavit. :)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dominika Dominika | Web | 15. ledna 2017 v 10:19 | Reagovat

Takových článků více, moc díky!

2 veruce veruce | Web | 15. ledna 2017 v 14:01 | Reagovat

Jsem ráda, že vám to dopadlo dobře. Díky za přiblížení, jak takové vyšetření probíhá. Doufám však, že už o něm nikdy neuslyším :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama