Vánoce s Oliverem (2)

7. ledna 2017 v 0:41 | Mersmerize |  Maminkou na plný úvazek
Rok 2016 byl pro mě v lecčems přelomový. Nemyslím si, že byl překvapivější nebo hezčí než rok 2015, protože v tom roce se mi narodil Olík, ale vše má něco do sebe - teprv s malým dítětem jsem se naučila pozorovat, jak neuvěřitelně ten čas letí a že je důležité užít si každou chvilku, protože se už nevrátí. Nechci tady nijak filozofovat, protože to sama ráda nemám, ale je to skutečně jedna z podstatných věcí, kterou se člověk naučí po tom, co se mu narodí dítě. A tak ten rok od minulých Vánoc - od těch prvních s Oliverkem - utekl neuvěřitelně rychle! Jaké byly naše druhé Vánoce?



Popravdě tyhle Vánoce jsem si užila o moc víc než ty předchozí - ty "první". Kvůli tomu, že Oliver je větší, sám chodí, je samostatnější, vydrží déle vzhůru, nebrečí bezdůvodně (hm, většinou) a je s ním už víc zábavy než minulý rok v prosinci, kdy mu nebylo ani půl roku. Navíc už má radost z nových věcí, z hraček a zkrátka se víc zapojuje ve srovnání s tím malým ležícím miminkem.

Abyste pochopili naše Vánoce, ten systém, máme to možná jinak než většina rodin, tak vysvětlím. Mí rodiče jsou rozvedení, do té doby než jsem se odstěhovala, jsem bydlela s mojí maminkou, s kterou jsem i slavila Vánoce. A neslavily jsme je samotné. Vždycky jsme byli velká rodina a vždycky jsme Vánoce prožívali ve velkém. Když ještě na světě byli moji prarodiče (rodiče mamky), tak se nás na štědrovečerní večeři sešlo klidně i přes patnáct. Byla to taková hezká tradice, kterou se snažíme držet naživu a popravdě - posledních cca 5 let zpět se to moc nedařilo, protože v rodině nebyly nové děti, některé moje tety se odstěhovaly a Vánoce tak s nimi slavíme až později. Ale poslední dva - tři roky je to lepší. Před třemi roky se mi narodil bratránek a před necelými dvěma roky Oliver. Do toho se k nám přidal už můj manžel (pořád jsem se to slovo nenaučila používat, je to fakt divný oslovení, moc dospělácký) a jeho mamka. Je to možná pro někoho zvláštní, ale Zdendova mamka slaví Vánoce s mou stranou rodiny. Naše maminky se totiž znají od základní školy, jsou dobré kamarádky, bydlí naproti sobě (tak jsme se s manželem poznali) a tak je to taková malá samozřejmost. A je to hrozně super. A vzhledem k téhle naší tradici slavit Vánoce společně (a ne jen ve třech) se nás tentokrát u stolu sešlo taky dost. Upřímně ani by mi nevadilo trávit 24. prosinec jen se Zdendou a Olíkem, ale přijde mi to jako hrozná škoda, protože se všichni doma máme rádi a jsem ráda, že to ani Zdendovi nevadí. Takže dopoledne na den D jsme šli popřát prababičce a k večeru k mojí mamce.

A jak probíhaly přípravy a kupování dárků, pečení a vše okolo Vánoc? Upřímně nijak zvláštně. Tenhle rok jsem se (stejně jako každý rok, ehm) zařekla, že nebudu stresovat, v klidu nakoupím dárky, v klidu všechno připravím, když se mi nebude chtít péct, tak péct nebudu, stromeček ozdobíme jen maličký, protože velký bude u mámy a zkrátka vše bude v pohodě. A jak to dopadlo? Budu se snažit stručně v bodech.

- Dárky jsme nakupovali ani ne týden předem, ale byli jsme v klidu a potom Olíka šoupli na jeden den k babičkám a jeli na nákupy. Den před Vánoci večer jsem vše zabalila a bylo.

- Všichni se nás neustále ptali, co koupit Oliverovi pod stromeček. My absolutně neměli ponětí. Říkali jsme ať neutrácí za oblečení, protože toho má mraky. Jako fakticky má to dítě víc oblečení než celá naše famílie dohromady. A ať mu koupí nějaký super hračky, ať má radost.

- Cukroví jsem pekla v předstihu a dělala jsem jen perníčky, které jsem ještě zdobila. Byla to hrozná práce a příště si to fakticky rozmyslím. Ale byly super a jsem na ně pyšná.

- Na Štědrý den jsem potom experimentálně zkoušela svůj první pravý slano - sladký cheesecake ze super tajného receptu a musím říct, že byl totálně boží. Ten jsme potom vzali k oběma našim rodinám a všem moc chutnal. Největší úspěch!

- Oliverova noc v noci z 23. na 24. prosince tak boží nebyla. Byla dost zvláštní. Poprvé za tu celou dobu co spí a usíná sám (už víc jak půl roku) se stalo, že se probudil a nemohl usnout. Asi se nemohl dočkat, kdo ví, ale usnul v 7 večer, probudil se v jedenáct s hrozným pláčem (noční děs?) a když jsem ho šla utěšit, tak si to hned nakráčel do obýváku. Ono se čas od času stane, že se probudí a musím jít k němu a pochovat ho, ale většinou si položí hlavu ke mně na rameno a znovu usne, takže ho zas v pohodě dám zpátky do jeho postýlky. Tentokrát jsem ho vzala a on už dělal, že je ráno. Tak jsem ho nechala. Byly Vánoce! Byl s námi vzhůru skoro do půl jedné, koukali jsme na Sponge Boba :D a pak šel v pohodě bez protestu spát. Ráno se probudil v 9 v docela dobrý náladě a od tý doby se nám tohle noční vstávání zatím znovu nestalo.

Stromeček, který poprvé viděl rozsvícený až na večeři 24. se mu moc líbil. Dokonce tolik, že ho v jednu nestřeženou chvíli shodil, protože ho chtěl (asi) obejmout.

Byl dost blbej nápad dát na stromeček čokoládovou kolekci. Protože jakmile to Olík uviděl, jeho zorné pole a veškeré vnímání se zúžilo na jediný cíl: ČOKOLÁDA!

- Nakonec nás u stolu bylo 8

Večeřili jsme klasicky knedlíčkovou polévku, bramborový salát (Olík br.kaši) a řízky (kuřecí, vepřové a kapří) a potom si jako dezert dali už zmínění cheesecake. Oliver se už doma snaží jíst sám a je to dost otřes. Teda - on se moc snaží a je hrozně šikovnej, ale musím mu pomáhat a co je na tom nejhorší? Musím to dělat nenápadně a rychle. On nesnáší, když se mu pomáhá. Musí všechno sám i za cenu, že umře hlady. A podle něj bylo v tu chvíli nejlepší vzít si na polévku vidličku. Nenajedl se, ale měl radost. A mně to v tu chvíli bylo úplně putna, já se chtěla v klidu najíst. Takže to vypadalo tak, že jsem se cpala salátem a řízkem a Olík se tam vidličkou pral s polévkou. Nezvítězil a nakonec si i nechal pomoc.

Dárky mu udělaly hroznou radost. Dostal moc autíček, vláčků a takových těch typicky klasických dárků. Hodně knížek - jak už dospěláckejch s papírovýma stránkama, tak i těch tvrdších. Knížky jako dárky u nás vedou. Hlavně knížky o zvířátkách - berušky, pejsci, pandy a kočičky. A dostal i různé mluvící a hudební hračky, které mám v plánu brzo nenápadně hodit do sklepa, nýbrž mi z nich brzo hrábne.

A dostal pandu! Obrovskou plyšovou pandu. Dostal jí tedy už jako první dárek u prababičky dopoledne. Má jednu malou ikeáckou plyšovou pandu na spaní a hrozně jí miluje. Spí s ní, dává jí pusinky, mazlí se s ní, dává jí napít - když pije on, dává jí napít - když jí on, prostě je to jeho miláček, já s takovou pandou vůbec soupeřit nemůžu, prohrála bych. A tak jsme mu k Vánocům dali asi 100 cm pandu. Je to zbytečnost a je mi jasný, že za nějakou dobu skončí na půdě, ale co bychom pro tu potvoru neudělali.

Večer po Vánocích šel spát moc pozdě. Nemohl si najednou vyhrát se všema hračkama a když jsem naznačila, že se půjde spát, tak protestoval, což obvykle nedělá, tudíž jsem ho nechala. Obykle chodí spát mezi 6 - 8 hodinou. Tentokrát šel až kolem deváté. Ale usnul v pohodě. My si konečně lehli a s manželem odpočívali.

Byly to fajn Vánoce.

Doufám, že jste se měli stejně fajn a taky prožíváte krásný začátek nového roku!






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 7. ledna 2017 v 1:05 | Reagovat

krásné fotky

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 7. ledna 2017 v 11:05 | Reagovat

Panda je úžasná :-) A Olík taky :-)
Jo, Vánoce s mrňaty jsou nejhezčí :-)

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 7. ledna 2017 v 14:58 | Reagovat

Je hezký, že jste na Štědrý večer všichni spolu. Chlapeček je nádherný, gratuluju..:)

4 Péťa Péťa | Web | 9. ledna 2017 v 15:31 | Reagovat

Panda je super! Jediná nevýhoda je, že velký plyšák se nevejde do pračky. Teta si vždy stěžovala, že bratránek jejich velkého Pufa (pes) a krmí přesnídávkou a ona ho pak bere ve vaně na valše :D

5 Nessa Nessa | Web | 12. ledna 2017 v 17:41 | Reagovat

Hrozně vám to všem sluší. Oliver hezky roste, vypadá, že se mu fakt daří:) a ta panda je super!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama