Slavíme rok a půl s Oliverem!

2. února 2017 v 13:54 | Mersmerize
Ve středu jsme s Oliverem oslavili menší narozeniny - rok a půl. Ten den jsme zažili spoustu srandy, preventivní prohlídku u doktora a už jen 6 měsíců nás dělí od krásných dvou let (nevím jestli brečet a oplakat to, nebo se těšit). Co se u nás změnilo a jak Olík vyrůstá? Hned Vám něco málo z našeho života prozradím!



- Váží 12,75kg - hodně zhubl kvůli nemoci (o pár odstavců dál vysvětlím) a měří 95 cm. Váha nikoho už nepřekvapuje, ale je hodně vysoký. Veselá příhoda z obchodu - šla jsem mu koupit punčocháče a paní se ptala, kolik je synovi a jak je velký. Prodala mi po ujištění, že fakt v tomhle věku měří tolik, punčocháče pro tříleté děti a řekla, že po mě tak velký určitě nebude. Haha...

- Zbývají vyrůst poslední dva zuby a jsme zas za chvíli za tím nejhorším!

- Spánek je všelijaký. Po nemoci se mu hodně rozhodil režim, takže asi třikrát po sobě vstával po třetí ráno a odmítal spát dál. Odpoledne spí z 99% ukázkově od 12 do 2 a večer ho ukládám mezi 6 - 8 hodinou, ideálně v 7. Když má dobrý den, vstává kolem deváté ráno, když špatný v sedm. Ale nestěžuju si, spíme dobře všichni a celou noc bez vstávání.

- Mluvení si prý nechává až pro diskuze na vysoké škole. Říká táta/máma, ale pořád ne cíleně, i když chvilkama jsem doufala, stejně si myslím, že zatím je to pro něj náhoda a vypadá to, že se mu spíš nechce, než že by to nedokázal. Lenoch. Koš je pro něj BLE!, umí nějaké ty zvířátkové zvuky (kočička, pes, kohout, rybička, krab, husa, kráva), ale většinu času používá nějaký svůj (pro nás neznámý) jazyk, který nazýváme mandarínštinou, protože to fakt tak zní a s mluvením jsme ještě daleko, nehrozí to. Rád opakuje, ale spíš si z toho dělá srandu a mění si hlásky jak se mu zachce. A ještě se tomu směje!

- Rád rozdává pusinky, dělá malá (spíš to ale připomíná pohlavky než pohlazení) a je to milovník pand. Kdyby mohl rodiče vyměnit za pandy, udělal by to!

- Stále ho neopustila láska k popelářům, autobusům, vlakům, velkým autům a kamionům. Kdybychom celý den stáli u hlavní silnice a koukali na projíždějící auta, byl by to pro něj nejlepší den na světě, nemůže se na ně vynadívat.

- Rozumí takřka všemu! Jako hodně mě to překvapuje, ale rozumí spoustě věcem, který mu říkám a ani nijak nevysvětluju. Už dokáže nosit věci, na které neukazuju - tudíž chápe význam slov jako: přines, nech to, dej to tam, polož, podej, hoď, nechoď tam a podobným. Když uklízím kuchyň a v obýváku je nádobí, stačí mu říct: "Olíku, přines mi prosím ten talíř a hrníček na stole v obýváku" a nemusím ukazovat ani vysvětlovat. Jde a přinese to. Chápe pojem moje/tvoje, i když se mu nechce dodržovat to. Ale když si něco nárokuje, třeba tátovu čokoládu/brambůrky/něco dobrýho a nezdravýho/prostě cokoliv, co nemůže, řeknu mu, že to nejde, je to táty a je klid. Hrozně ho baví mě pozorovat, jak si myju vlasy a podává mi šampon a kondicioner.

- Každý ráno koukáme v televizi na Spongeboba, to ho děsně baví. Jinak o pohádky moc nejeví zájem.

- Knížky stále zůstávají nejlepšími hračkami. Hlavně kočičky na obrázcích (i v realitě). Jinak ho baví kostky, auta a zpívající plyšový pes, se kterým tancuje.

- Asi dva týdny zpátky jsme byli na vyšetření ledvin (psala jsem článek) a zřejmě jsme v nemocnici chytli nějakou hnusnou střevní virozu. Dva dny po návštěvě nemocnice v noci začal Oliver zvracet, měl průjem a bylo mu moc špatně. Nejhorší je, že takhle malýmu dítěti tyhle věci fakt nevysvětlíte, takže pořád hrozně plakal, když zvracel a vztekal se, což mu o moc líp neudělalo. Vyzvracel i pití, cokoliv - tudíž jsem mu po malých lžičkách dávala černý čaj, kulíška (rehydratační roztok) a trošku coly (jako fakt - i když všichni doktoři a internet colu nedoporučuje, po malých lžičkách nic hrozného neudělá a žaludek parádně zklidní, což bylo vidět i na tom dítěti, ale na pití ve velkým to fakt není, hrozně nám pomohla). Průšvih ale byl to, že Olík měl hroznou žízeň a nejradši by vypil všechno, co viděl, ale nešlo to, protože by to neudržel v žaludku, takže jsem mu pití musela rvát z rukou za hrozného pláče - to bylo hrozný, bylo mi ho děsně líto, ale jinak to nešlo. První dva dny skoro vůbec nic nejedl, pak si občas kousnul rohlíku nebo sucharu. Ale celých pět dnů mu bylo blbě, vůbec nechodil, prospal kolem 19 hodin přes den a byl děsně apatický, nebylo mu vůbec dobře. Bála jsem se, volala jsem doktorovi, který hlavně zdůraznil, aby pil a když se to do určitého dne nezlepší, tak máme přijít. Když už jsem se psychicky začínala připravovat na to, že vyrazíme a třeba nás i hospitalizují, začalo to být lepší. Šestý den už si začal hrát a jíst, ještě pár dní byl na dietě, ale pak zase pohoda. Nicméně nic příjemnýho to nebylo. O to víc, že o pár dní později jsem to chytla já a litovala jsem to dítě o moc víc, když jsem na vlastní kůži zažila, jak mu bylo špatně. Zatím ale je tohle naše jediný onemocnění tenhle podzim a zimu (ťuk, ťuk).

- Pokrok - nebojí se mopu. Konečně můžu vytírat, i když je vzhůru! Nevím, co se stalo, že se najednou přestal bát - skončilo to ze dne na den.

- Nočník už není nepřítel č. 1, už tam chodí, plíny sice pořád nosí, ale vidím velký pokroky, i když už jsem měla v plánu, že v tomhle věku mít plíny určitě nebude. Moje plány úplně nevychází. Ale tímhle tempem bych tipla, že tak do měsíce - dvou, už bude mít plínu max. na spaní. Tak snad to vyjde. O chození na nočník mám v plánu někdy v budoucnu napsat samostatný článek, který snad pomůže i někomu, kdo ma menší děti, protože u nás to byl fakt očistec.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 2. února 2017 v 15:32 | Reagovat

Kamarádky holčička kecala pořád a pořád jen svou vlastní řečí :-) My jí identifikovali jako jasnou svahilštinu :-)
Pak se trošku zasekla, přestala s brebentěním, ale jen asi na týden a teprve potom začala normálně mluvit :-)
V tomhle věku jsou nejsladší, takže si to pořádně užívej a věř, že je tady minimálně jeden člověk (já), který Ti to přece jen trošku závidí :-)
Ty průjmový a zvracecí starosti jsem si s nejmladší užila taky a ano, je to hrozný pocit. Nejvíc ta bezmoc.
Princezničce byly dva měsíce a já jí dva týdny nemohla kojit... Nejdřív proto, že všechno vyzvracela, pak proto, že jsem zvracela já a nechtěla jsem jí nakazit.
A ano, Cola je na tohle geniální :-)
Držím palce, aby to bylo to nejhorší, čím si musí Olík v životě projít :-)

2 kouzelnakrajina kouzelnakrajina | Web | 2. února 2017 v 17:55 | Reagovat

tak to gratuluji, je to moc hezké dítě, jestli je ten Oliver na té fotce. Jinak Oliver...mmm...moc pěkné jméno :-)

3 VioletWhales VioletWhales | 2. února 2017 v 18:33 | Reagovat

Velká gratulace! A ať jste všichni zdraví!

4 Bien Bien | E-mail | Web | 2. února 2017 v 22:05 | Reagovat

Haha, tak naše nedonošené holčičky už váhově předrostly Olíka. Mají 13,5 kg :D Asi jim nasadím dietu...

Byli jsme úplně stejně na větvi z toho, jak holky všemu rozumí. Teď mě zas baví, jak opakují to, co dělám já. Jak zametají podlahu, utírají prach apod. Je to sranda :)

Blinkací nemoc zní strašně... Já jsem ráda, že u nás to nemělo moc dlouhé trvání (za to intenzivní) - kdyby se to táhlo tak dlouho, tak asi zešedivím. Hlavně holky to blití strašně děsí. Když začala tak moc Anička zvracet, tak pokaždé, když se to stalo, se Adélka úplně hystericky rozbrečela. Aňa teda taky, ale paradoxně Adélka daleko víc. Ještěže byl manžel zrovna doma na home office, protože i dva jsme měli co dělat - převlíkat Aňu, sebe, utěšovat hysterickou Aďu a uklízet zvratky po celém domě. A když bylo vše uklizené a převlečené, poblila se na novo. Fuj, snad nic takového už nezažijeme...

A na nočníkovej článek se moc těším, my ještě nezačli :) Jsem líná matka asi...

5 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 2. února 2017 v 22:16 | Reagovat

To spaní nevěřím, to musíte natočit :)

6 veruce veruce | Web | 3. února 2017 v 11:42 | Reagovat

Až si říkám, co bych dala za takového spáče mít ho doma aspoň jednou do týdne :D

Jinak ta nemoc zní dost nepříjemně, tak ať už je Oliver jen zdravý! :)

7 Julia Julia | E-mail | Web | 13. února 2017 v 17:39 | Reagovat

Prave jsem tehotna a kourim stale, tento clanek je vsak napsan jednostranne.

8 Péťa Péťa | Web | 15. února 2017 v 22:19 | Reagovat

Jeho láska k pandám je skvělá :D na fotce s nimi je moc roztomiloučký :) držím vám palce, aby se vám všechny nemoci už jen vyhýbaly, a aby Olík hezky prosperoval.

9 Sekai Sekai | E-mail | Web | 5. dubna 2017 v 10:22 | Reagovat

Thanks a lot for posting this article.

10 Elis Elis | Web | 8. dubna 2017 v 23:34 | Reagovat

Rok a půl je důvod k oslavě, je to roztomilý brouček...

11 GVKB GVKB | E-mail | Web | 24. května 2017 v 9:59 | Reagovat

OK

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama