Dva roky jsem maminkou!

24. srpna 2017 v 20:52 | Mersmerize |  Maminkou na plný úvazek
Ač je to neuvěřitelné, od posledního článku nás dělí půl roku a Oliver oslavil druhé narozeniny. Nebudu se omlouvat, jak tady na to kašlu, ale přicházím snad se splnitelným slibem, že tentokrát budu psát poctivěji. Opět mě totiž přepadla taková ta nekreativní nálada, kdy jsem prostě neměla chuť psát nebo o sobě vůbec dát vědět, a neustále jsem si říkala - musím! musím tam něco napsat! A když už měsíce tu nic nového nebylo, tak jsem si řekla, že to nechám až na ty druhé narozeniny a dám se do psaní. Takové to předsevzetí, akorát bez Nového roku, znáte to. No a tak jsem tady s článkem, co je u nás nového a jak jsme ty druhé narozeniny oslavili.


Dva roky je velký číslo. Když se kouknu doma do alba na fotky, kde byl Oliver novorozenec, nepřipadá mi to vůbec reálný. Je to jako kdyby ty poslední dva roky byly v mlze a strašně rychle utekly. I když se snažím si to mateřství a dva roky doma užívat, utíká to tak rychle, že prostě nemám šanci to stihnout. Nikdy mi žádný čas neutíkal tak rychle jako s dítětem (a na potítku při maturitě).

Abych začala trošku obecnými věcmi a fakty. Oliver je velkej kluk - měří už maličkato přes 100 cm, utíká z tabulek. Nicméně taková ta dětská baculatost se kterou se narodil, ta ho trošku opustila. Váží necelých 14 kg, naposledy asi před týdnem nám váha ukázala 13,6kg, což je podle mě asi v normálu. Další kontrola u pediatra nás čeká až mu budou tři roky, a všechna očkování máme na nějakou dobu za sebou. Pravidelně chodíme k zubaři, o kterém za pár odstavců napíšu ještě něco víc. Zuby už má Oliver všechny venku - i stoličky, tudíž to děsný období, které jsmě měli, když zuby rostly už je úspěšně za námi. Zatím díky bohu neměl jediný kaz a všechno v pohodě. Každý půl rok pořád chodíme na kontrolu na dětskou nefrologii kvůli zánětu ledvin, který měl jako novorozenec a taky ok. Po zdravotní stránce si na to dítě nemůžu stěžovat. Je zdravej jak řípa. Čas od času se objeví nějaká ta rýma nebo viróza, ale dostává se z toho rychle. Zatím naštěstí (klepu) nemusel mít krom toho zánětu ani jednou antibiotika a netrpí na nic, co by nás trápilo. Je super, že kolikrát jedinej přečkal ve zdraví, když jsme já nebo Zdenda (nebo oba dva) byli nemocní a nenakazil se.

Spí celou noc. Pořád má svou dětskou první postýlku, kterou ale brzo budem muset vyměnit, protože mu začíná být malá. Snažím se, aby chodil spát i odpoledne po obědě, ale často už neusne a přežije bez spánku do večera. Snažím se hlavně proto, že ve školce děti po obědě zalehnou a odpočívají. Tudíž i když se dobře vyspí v noci, chci abychom si oba po jídle alespoň lehli a odpočívali, i když třeba neusneme. Ale z 80% ve dne ještě usíná - alespoň na tu hodinu. Nicméně podle spánku okamžitě poznám, jestli nebude nemocnej. Když se v noci vzbudí a brečí a chce, abych s ním ležela, tak VŽDYCKY další den má rýmu nebo mu není dobře.

S jídlem je to takový všelijaký. Rád si vybírá a rád dělá, že nejí všechno. Ale popravdě nepatřím k matkám, které by tohle nějak víc řešily. Nemám ráda, když se dětem podstrojuje a když něco odmítnou, tak se jim nabízí tisíc dalších alternativ. Nějak se mi úplně nechce dělat služku a ve školce/škole taky na výběr mít většinou nebude. Tudíž mu připravuju snídani/oběd/večeři/svačiny, a když nechce, tak jde od stolu a je prostě bez jídla. Stejně tak nemám ráda, když se děti nutí sedět u stolu. Můj táta měl občas takový tendence říkat mi "Dokud to nesníš, tak od stolu nevstaneš" a já to hrozně nenáviděla, protože jsem třeba fakt neměla chut jíst. A sama i teď mám občas chvíle, že hlad nebo chuť nemám a děti to podle mě mají stejně. Prostě když nesní oběd, tak až do další svačiny žádný další jídlo nemá, stejně tak mu vždycky ráda připomínám, že žádný bonbony a sladkosti a blbosti taky nebudou, kdyby dostal chuť. Řekla bych, že už to docela pochopil. I když se čas od času stane, že se prostě sekne a jíst nechce.

S čímž souvisí další odstavec. Je to hrozně hodný dítě. Rád se směje, rád komunikuje s lidma, nestydí se, má rád děti a rád lidi rozesmívá. Nicméně má svoje dny a chvíle, kdy ho prostě něco chytí, sekne se a nic s ním nehne. Většinou pak následuje velká hysterická scény, kdy ani on sám neví, proč brečí. Nejhorší je, když se v noci blbě vyspí, to přes den stačí aby se mu nepodařilo správně postavit lego nebo na něco nemá trpělivost a pořád brečí dokola. Proto ho dávám spát relativně brzo (kolem 7-8 hodiny), abych se tomu vyvarovala.

Řekla bych, že my dva se Zdendou jsme hodně... nevím jak to úplně napsat, aby to nevyznělo jinak... moc věcí neřešíme. Snažíme se rodičovství brát s nadhledem, nevyšilujem kvůli kravinám. Nicméně je pár věcí, u kterých se snažím být hoooodně důsledná. První z nich je jídlo, jak už jsem psala, nechci dělat služku. Druhá věc je čištění zubů a celkově zuby. Sama vím jaký to je mít kaz nebo problémy se zuby, jak hrozná to je bolest a nepříjemný chodit k zubaři. Navíc zuby nám musí vydržet až do smrti a když nevydrží nebo se s nimi řeší nějaká estetika či úprava, tak to stojí spoustu peněz. Ani jednou se ještě za ty celé dva roky (resp. od doby co má dítě zuby) nestalo, aby šel spát bez vyčištěných zubů. Po čištění už nic nejí a nepije nic krom čisté vody. Nedávám mu žádný sladký limonády, žádný jupíky. Čas od času když jdeme nakupovat, mu koupím pitíčko (Capri-sone, to snad jako jediný nemá glukozo-fruktozovej sirup v sobě a další blbosti), ale jinak doma pije vodu, má rád mléko a snažím se ho neučit na sladký pití. Bonbony a sladký věci se snažím omezovat, i když ne vždycky to jde (hlavně kvůli babičkám a rodině, co si budem povídat). A třetí věc u který jsem důsledná je uklízení hraček. Když začal sám chodit a krámovat hračky, tak jsem vždycky chtěla, aby si je po sobě uklízel. Ne vždycky to skončilo dobře. Většinou řekl NE (oblíbená hláška) a chtěl odejít. Což jako ani náhodou, že si bude dělat bordel a já to za něj uklízet, takže jako rodič despota jsem mu řekla, že dokud to neuklidíme, tak neodejde. Po téhle větě a tom, že jsem ho prostě znovu k těm hračkám dovedla, přišel řev a milion slz, jak kdybych mu sebrala modrou deku a pandy. Trvalo to třeba 10 - 15 min a pak mi teda pomohl to uklidit. Nutno poznamenat, že v naší rodině jsem se často setkávala s názory jako: "Ježiš, tak ho nech, vždyť je malej" nebo mu říkali hlášky typu: "Co ti ta máma zas provedla?", který mě trošku sraly, ale dobrý. Nicméně se musím pochlubit, že teď už stačí říct, aby si uklidil hračky a bez řevu a odmlouvání (moc nemluví, takže prakticky ještě odmlouvat ani nemůže) jde a uklízí. Je to boží a jsem hrozně ráda, že jsem fakt u něj pořád seděla a nutila ho uklízet. Já sama jsem totiž taky hroznej bordelář, resp. jsem byla, ale s dítětem bordel nabírá úplně jinej level, protože prostě by nebylo kam šlápnout a kam se hnout a to fakt nejde.

S mluvením se to má tak, že nijak. Říká máma/táta/babička/děda/Léňa/Jára/Dáda a jména a celkově se snaží. Umí dost zvířecích zvuků, umí citoslovce jako bum, baf, hop. Snaží se slova opakovat, umí říct deka a panda (i když panda spíš zní jak máma). Vtipně říká JEŽIŠI, bagr a bus. Ale souvislou větu dohromady ještě fakt nedá. Což mě trošku mrzí, protože se mu snažím hodně věnovat a mluvit hodně a číst a prohlížet knížky, ale všichni mě utěšujou, že kluci jsou občas trošku pomalejší a jednou stejnak mluvit začne a nepřestane. Což maj pravdu. Nicméně dost dobře ovládá svou vlastní řeč, přikládám video, kde čte z kindlu :D


Rád chodí, i když teda se taky moc rád pořád vozí v kočáru, takže na procházky ještě vždycky kočár bereme a nechávám na něm, jestli bude chodit nebo se vozit. Když chodí, tak už se nezastavuje u každýho kamínku a kytky, což je super, protože to dělal, když se chodit naučil a všechno ho moc zajímalo a někam se s ním dostat bylo na celej den. Má neskutečně moc rád bagry, traktory, autobusy, auta, kamiony, náklaďáky. Prostě takový ty klučičí věci. Cíleně s ním, když se nudíme a nemáme co na práci, chodím na místa, kde jsou bagry, opravujou se silnice apod., protože na ně může koukat celý den. Nově se naučil s klasickým legem, takže staví komíny a podobný blbosti a moc ho to baví, i když s legem je pořád dost netrpělivý, když mu kostky nejdou spojit. Pandy a deky jsou pořád věci bez kterých neusne a strašně je miluje. Kamkoliv jedem na další dobu, tak je musíme brát sebou.

Oslava druhých narozenin byla moc super. Vtipný fakt byl ten, že se sešly dárky a Oliver dostal tři stejný plyšáky (jak jinak než pandy). Ale vůbec mu to nevadí, naopak!

Přikládám ještě pár fotek. Nějak mě nenapadá, jestli jsem něco zapomněla, po tom půl roce je toho hrozně moc. Kdyžtak budu přidávat do editu na konec článku :)





 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Joina Joina | Web | 25. srpna 2017 v 7:28 | Reagovat

Máš roztomilého chlapečka :)
Mluvit se naučí raz dva.
Jak moc bych si přála taky miminko :)

2 Eliss Eliss | Web | 25. srpna 2017 v 11:56 | Reagovat

Krásný smíšek :) A je opravdu moc šikovný!

3 Lady Lenna Lady Lenna | Web | 25. srpna 2017 v 13:33 | Reagovat

Ten je roztomilý :) ten čas ale letí, pamatuji si ještě tvůj první blog, který jsem četla jako bezradná dospívající slečna :D :)

4 psychedelic psychedelic | Web | 25. srpna 2017 v 16:37 | Reagovat

Ten je rozkošný to já jsem po potratu ploď ve mně zemřel v necelém druhém měsíci minulý rok na podzim málem jsem zemřela kvůli tomu plod už ve mně hnil a byl v rozkladu a co se týče těch nemocí tak je dobře že je zdravý to vám přeji ať to vydrží je moc šikovný

5 Annette Annette | Web | 25. srpna 2017 v 21:07 | Reagovat

Sleduju tvůj blog delší dobu a taky mi připadá, že to strašně uteklo od doby, co jsi byla těhotná. :D Oliver je šikula. :)

6 Kristína Kristína | E-mail | 25. srpna 2017 v 21:38 | Reagovat

Strašne zlaté chlapčiatko máš :) Všetko najlepšie mu prajem.
Je skvelé, že si si stála za svojim pri tom upratovaní. Švagriná si tiež svoje dievčatá naučila na poriadok už v skorom veku a dodnes s tým nemajú problém niečo upratať, berú to ako súčasť hry, keď si niečo vezmú, vedia, že to musia vrátiť na miesto a niekedy im to ani netreba hovoriť. Dokonca aj u nás na návšteve pomáhajú s upratovaním bez problémov. Najlepšie je ukázať dieťaťu, že to patrí k hre a zo začiatku upratovať spolu a potom to nechať aby to urobilo samé, aj keď to nebude dokonalé ale aj malé pokroky sú veľké úspechy :)

7 Teri Teri | E-mail | Web | 25. srpna 2017 v 22:59 | Reagovat

Oliver je krásný malý blonďáček, hezké dítě

8 Andrea V. Andrea V. | E-mail | Web | 26. srpna 2017 v 12:48 | Reagovat

Úplně bez jakéhokoliv řádu to nejde. Oliver už teď vypadá na správného chlapa :)

9 Violet Violet | Web | 29. srpna 2017 v 20:09 | Reagovat

Rozkošný video :D všechno nej Olivere :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama